Íránská raketová základna byla zničena náletem amerického letectva. To odtajnilo záběry, které její destrukci potvrzují, takže už nebude představovat nebezpečí.
Když Amerika zahájila po boku Izraele útok na Írán, měl prezident Donald Trump jistě představu, že mu zasadí tak mocný úder, že se rychle vzdá a přistoupí na jeho podmínky. To se ovšem nestalo, a ačkoliv mu nedokáže vzdorovat snad v žádném směru, má taktiku obětování své země a napáchání co největších škod. Redakce Armádního Zpravodaje se záběrech (níže) přesvědčila, jak účinně se proto americké letectvo snaží ničit jeho raketové základny.
Balistické rakety Íránu drží Ameriku v šachu
Íránské letectvo mělo na počátku války F-14A Tomcat, F-4 Phantom II nebo F-5 Tiger II, uvádí Wikipedie. Ve všech případech šlo tedy o extrémně zastaralé letouny, které se nemohly nepříteli s nejmodernějšími F-35 a F-15 postavit. A stejně tomu bylo u protivzdušné obrany, která měla jenom několik nepříliš výkonných systémů, a které se podařilo rychle zničit.
Nějaké sice ještě mít může, ale nejspíše neaktivní a dobře schované, aby je nepotkal stejný osud. V praxi je íránská PVO víceméně bezmocná, i když se jí mělo podařit zasáhnout americkou F-35, která poté musela nouzově přistát. Tím ale úspěchy režimu v tomto směru končí, a jediné, o co se může pokoušet, je přimět svět, aby vytvořil nátlak na Ameriku.
Toho se snaží docílit jak blokádou Hormuzského průlivu, v němž sice nedokáže získat námořní převahu, ale zaminoval ho a odstřeluje proplouvající lodě ze břehu, a také útoky na všechny země kolem. Obvykle sice cílí na americké základny v regionu, ale mnohokrát už „přestřelil“ a způsobil škody na civilních objektech. K čemuž má dva typy zbraní.
Jedná se o dalekonosné drony Shahed-136, které jsou dobře známé z Ukrajiny, protože je proti ní odpaluje Rusko. To si je samo vyrábí pod označením Geran-2, ale současně bylo zásobováno i dodávkami z Íránu. Doletí zhruba 2 500 km, na něž unesou 50kg hlavici, uvádí Wikipedie, takže v místě dopadu napáchají poměrně velké škody, a hlavně jsou relativně levné.
Lze je tedy produkovat ve větších počtech než balistické rakety, ačkoliv právě ty jsou hlavní zbraní íránské armády. Mezi nejnebezpečnější patří Chajbar Šekan s doletem 1 450 km a vysokou obratností, což ztěžuje její zachycení. Váží 6,3 tun, z čehož připadá 550 kg na bojovou hlavici, uvádí Wikipedia. Za v podstatě nejsilnější lze nicméně označit Chorramšahr-4, u níž je udávaný dolet až 2 000 km a hlavice má být těžká až 1,8 tuny, potvrzuje Wikipedia.
Balistické rakety jsou poměrně obtížné zachytitelné. Izrael i Amerika, stejně jako mnohé státy Perského zálivu, k tomu sice mají systémy jako MIM-104 Patriot, THAAD nebo Arrow-3, ale není jich dostatek, a pokud dojde k přetížení PVO, některé rakety projdou. Nejlepším způsobem je proto zničení jejich odpalovacích míst, která lze dobře vystopovat, jsou-li statická.
Americké letectvo zničilo několika úderu nepojmenovanou raketovou základnu íránské armády, a je nezpochybnitelné, že se ji nepodaří rychle obnovit. Mnohem větší oříšek jsou nicméně mobilní odpalovače na nákladních vozidlech, které neustále mění polohu, takže je lze jenom těžko zachytit a napadnout. I to se sice průběžně daří, ale méně, než by bylo třeba.
U.S. forces continue to eliminate the Iranian regime’s ability to project military power beyond its borders. pic.twitter.com/r2jAincxxd
— U.S. Central Command (@CENTCOM) March 27, 2026
Útok amerického letectva na íránskou raketovou základnu (zveřejněno 27. března 2026)
Jak dlouho si myslíte, že ještě Írán válku vydrží?
Zpravodajství
|
PŘEČTENÍ: 11536
Zpravodajství
|
PŘEČTENÍ: 7928
