Španělská chřipka: Neutuchající peklo horší než covid-19. Na Aljašce vyvraždila téměř celou vesnici

Aljaška je i v dnešní moderní době stále považována za nebezpečnou divočinu. Nelítostné a extrémní počasí spolu s drsným terénem z ní činí náročné místo pro život. Před více než sto lety, navíc v době španělské chřipky, byla Aljaška ještě nebezpečnějším, drsnějším a více smrtícím místem pro život. A mnohá místa na ní se stávala skutečnou smrtící pastí!

Španělská chřipka byla daleko horší než COVID-19

Jsou to slova, která se objevila v našem slovníku teprve před nedávnem: karanténa, rouška, respirátor a společenský odstup, a to díky COVID-19 a současné globální pandemii. Právě před 100 lety je naši předci skloňovali často také, a to během epidemie španělské chřipky v letech 1918-1920. Velkým rozdílem mezi tehdejší dobou a současností je extrémní pokrok v oblasti technologií a lékařské péče.

Podle historiků tehdy chřipkou onemocnělo 500 milionů lidí a 50 milionů lidí na španělskou chřipku zemřelo. Na tak divokém místě, jako je Aljaška, s mizivou lékařskou péčí, onemocnět chřipkou znamenalo jistý rozsudek smrti. Potom osud místních obyvatel visel na vlásku a závisel na štěstí a pomoci od jiných.

iZdroj fotografie: Public Domain

Když na jaře 1919 dorazila na Aljašku španělská chřipka, dokázala vyhladit celé vesnice! A to rychle! Právě skončila 1. světová válka a 26. května 1919 hlídkovala loď Pobřežní stráže USS Unalga v okolí Aleutských ostrovů, poblíž ostrova Akun. Posádka a loď byly technicky stále považovány za součást námořnictva, válka skončila teprve krátce předtím.

Jejich úkol u pobřeží Aljašky spočíval v prosazování práva, hlídkování, přepravě pošty a záchranných operacích. USS Unalga byla plovoucím soudem a mohla poskytovat i lékařskou péči nemocným.

Ve spárech choroby

Po celodenním výcviku posádka odpočívala, když obdržela nouzové volání z velké osady na ostrově Unalaska. V Unalasce vypukla epidemie španělské chřipky. Pobřežní stráž neváhala. Kapitán změnil směr a za úsvitu vyrazil na pomoc. Přestože obdrželi i další nouzové volání z osady v Bristolském zálivu, kapitán se rozhodl zamířit nejprve na ostrov Unalaska. Když se námořníci vylodili v nešťastné osadě, byli v šoku. Celá osada, včetně lékaře, se nakazila španělskou chřipkou.

iZdroj fotografie: Public Domain

Zdravý zůstal jen radista malé radiové stanice amerického námořnictva, který přivolal pomoc. Pobřežní stráž s USS Unalga byla jejich poslední nadějí na přežití. Kapitán do akce nasadil všech osmdesát členů posádky. Lékárník první třídy E. S. Chase, mladší poručík Dr. F. H. Johnson a poručík E. W. Scott, který byl ovšem zubařem, byli jediní muži na palubě s lékařským vzděláním.

Ani jeden nezaváhal a jejich pomoc zachránila mnoho životů. Po více než týden byli jediným zdrojem podpory pro Unalasku a neměli k dispozici nic než látkové rousky na ochranu.

Spása z moře

Kapitán se rozhodl využít železných potravinových zásob na palubě lodi k nakrmení celého města. V jednu chvíli poskytovala kuchyně USS Unalga až 1 000 jídel denně. Členové Pobřežní stráže dokonce vybudovali nouzovou nemocnici s vodními čerpadly a elektrickým světlem, kterou napájely lodní generátory. Bez patřičných ochranných pomůcek a léků, které dnes koupíme na každé benzínové pumpě, námořníci bojovali s neviditelným nepřítelem. I mnozí členové posádky, včetně kapitána, onemocněli.

I přes veškerou snahu všech námořníků, museli nakonec pohřbít 45 vesničanů, kteří španělské chřipce podlehli. Posádka se starala nejen o nemocné, ale i o děti zemřelých, protože sirotčinec byl plný. Dokonce hrozilo, že mnohé děti zemřou hladem. Někteří členové posádky dokonce pro děti ušili oblečení. Námořníci si museli poradit i s divokými psy, kteří se potulovali po ostrově a útočili na stavení nemocných osadníků.

iZdroj fotografie: Public Domain

Dne 3. června 1919 dorazil kutr Pobřežní stráže, aby jejich úsilí podpořil. Díky tomu, že obě posádky ošetřovaly a pečovaly o nemocné, se nakonec situaci podařilo zvrátit. Díky obětavosti členů Pobřežní stráže činila úmrtnost na španělskou chřipku ve vesnici pouhých 12 procent. Jinde byla situace mnohem tragičtější. Během pandemie dosáhla úmrtnost na Aljašce neuvěřitelných 90 procent.

Celkem na španělskou chřipku přišlo o život asi 3 000 obyvatel Aljašky. Většina z nich byli domorodí obyvatelé. Díky námořníkům Pobřežní stráže byla Unalaska tohoto osudu ušetřena.

Myslíte, že v dnešní době by byla úmrtnost nižší?

Zdroj: WeAreTheMighty