Ukrajinci postavili obrněnec se dvěma věžemi pro boj ve městě. Místo nasazení ho zakopali a nechali Rusům

Koncem roku 2015 představila inženýrská skupina pluku Azov v areálu nefunkčního kyjevského závodu ATEK neobvyklý stroj. Na podvozku tanku T-64 vyrostlo těžké obrněné vozidlo se dvěma bojovými věžemi, navržené výslovně pro městský boj, pro ulice, kde granátníci střílejí z oken, ze střech i z bočních uliček současně. Konstruktéři, mezi nimiž byl i zkušený tankový inženýr Mykola Stepanov z charkovského závodu Malyšev a jeho syn Serhij, věřili, že právě dvě nezávislé věže vyřeší problém, na který jedna hlaveň nestačí: palbu do více sektorů najednou. O devět let později se Azovec znovu vynořil na povrch, doslova. Jenže už ne jako zbraň, ale jako vykopanina.

Dva kanóny, čtyři lidé, nula sérií

Azovec nebyl klasický tank ani bojové vozidlo pěchoty. Koncepčně měl nejblíž k takzvanému BMPT, těžkému vozidlu palebné podpory, jako je ruský Terminator. Každá z jeho dvou věží nesla 23mm letecký kanón GŠ-23 schopný pálit padesát ran za sekundu. Uvažovalo se i o kulometech a protitankových střelách. Posádku tvořili čtyři lidé: velitel, dva střelci-operátoři a řidič.

Od západních bojových vozidel pěchoty typu Bradley nebo Marder se lišil zásadně. Bradley je prostředek pro přepravu a ochranu mechanizované pěchoty, nese 25mm kanón, kulomet a protitankové řízené střely TOW, ale hlavně veze uvnitř vojáky. Marder plní obdobnou roli s 20mm kanónem a prostorem pro šest pěšáků. Azovec žádný výsadek nepřepravoval. Byl navržen jako čistě palebná platforma s maximální ochranou, která měla doprovázet pěchotu městem a krýt ji ze všech stran.

Inspirace přišla z vlastní zkušenosti. Boje v Mariupolu a dalších sídlech v zóně ATO ukázaly, že ve městě přichází hrozba z libovolného azimutu i výšky. Jedna věž s jedním střelcem nestíhá reagovat. Dvě nezávislé věže měly tento problém vyřešit kruhovou obranou.

Z prezentace do země

Navzdory mediální pozornosti po představení v listopadu 2015 zůstal Azovec jediným prototypem. Sériová výroba se nikdy nerozběhla, náklady pokrývaly dary, ne státní kontrakt. O jeho dalším osudu pak bylo roky ticho.

V dubnu 2024 se stroj znovu objevil, tentokrát v sekundárních zprávách, které popisovaly jeho nález v zakopaném stavu na pozicích spojovaných s plukem Azov. Při nálezu chyběla optika i výzbroj. Zda byl někdy nasazen v původní mobilní roli, veřejné zdroje nedokládají. Kdo přesně rozhodl o jeho zakopání a za jakých okolností, rovněž není známo.

Samotné zapuštění obrněnce do země přitom není vojenský nesmysl. Americké polní manuály, od námořní pěchoty po armádní příručku FM 5-103, počítají s takzvanými pozicemi hull-defilade a turret-defilade, kde tank nebo obrněnec funguje jako statický palebný bod chráněný zeminou. Opěrné body tohoto typu jsou standardní součástí obranné doktríny. Neobvyklé nebylo zakopání jako takové. Neobvyklé bylo, že do země putoval jediný existující exemplář mediálně známého prototypu.

Trofej místo průlomu

Databáze Oryx, která vizuálně dokumentuje ztráty obou stran, eviduje u položky „BMPT Azovets“ jeden kus se statusem captured, tedy ukořistěný. Podle sekundárních vizuálních katalogů se stroj později objevil v Rusku jako vystavená válečná trofej.

Propagandistická hodnota pro Moskvu byla zřejmá: unikátní ukrajinský prototyp, odzbrojený a vykopán ze země. Technicko-zpravodajská hodnota už méně. Bez optiky, bez zbraní a bez řídících systémů palby zůstalo k analýze hlavně šasi, rozmístění dvou věží a způsob přestavby podvozku T-64. Zajímavé pro inženýra, ale daleko od kompletního bojového kusu.

Co Azovec říká o válce

Příběh Azovce není jen kuriozita. Je to koncentrát toho, jak válka zachází s inovacemi. Ukrajina od roku 2022 podle EUISS ztrojnásobila vlastní zbrojní výrobu a partnerské státy už financují nákupy přímo od ukrajinských výrobců. Česká republika v roce 2023 oznámila obranný klastr s Ukroboronpromem a o rok později se připojila ke Koalici pro obrněnou pozemní techniku zaměřené na výcvik, údržbu a opravy. Systém se profesionalizuje.

Azovec ale vznikal v jiné éře, jako polo-voluntární, iniciativní projekt financovaný z darů, postavený nadšenci s reálnými inženýrskými schopnostmi, ale bez perspektivy sériové výroby. Fronta takové experimenty selektuje tvrdě. Z odvážného konceptu městského obrněnce se stal statický obranný prvek, pak opuštěný kus bez výzbroje a nakonec exponát v ruské trofejní sbírce.

Ve válce opotřebení a dronů může i efektní pancéřová inovace skončit ne jako průlomová zbraň, ale jako zahrabaný opěrný bod. Azovec to dokázal v jediném exempláři.