Ruská protivzdušná obrana má kritické slabiny, které Západ dosud nevyužíval. Analýza ukazuje, kde přesně udeřit

Když britský think-tank RUSI v prosinci 2025 zveřejnil studii Disrupting Russian Air Defence Production: Reclaiming the Sky, její hlavní poselství bylo paradoxní. Ruská vícevrstvá protivzdušná obrana zůstává proti současným ukrajinským i evropským prostředkům vysoce schopná. Jenže továrny, které ji vyrábějí, opravují a modernizují, jsou zranitelné způsobem, jaký by člověk čekal spíš u malé regionální armády. Autoři Jack Watling, Nikolay Staykov, Maya Kalcheva a analytici ukrajinské Economic Security Council of Ukraine zmapovali konkrétní uzly, materiálové závislosti a softwarové díry. Výsledkem je mapa slabin, kterou Západ dosud nevyužíval – ne proto, že by o ní nevěděl, ale proto, že k tomu chyběla politická vůle a důslednost.

Osm kilometrů, na kterých stojí Pantsir

Pantsir – mobilní systém krátkého dosahu s dvanácti střelami, dvěma 30mm kanony a dosahem kolem dvaceti kilometrů – tvoří spodní ochrannou vrstvu pro drahé baterie S-300 a S-400. Jeho výroba je soustředěná do průmyslového clusteru v Tule, zhruba 350 kilometrů jižně od Moskvy. Studie RUSI identifikuje tři klíčové uzly:

• KBP (Konstrukční kancelář přesného strojírenství) – hlavní vývojový a montážní podnik celého systému.
• Shcheglovsky Val – blízká montážní kapacita napojená na KBP.
• TsKBA – výrobce radarových komponent pro Pantsir.

Všechny tři podniky leží v okruhu přibližně osmi kilometrů. To je z hlediska průmyslové odolnosti alarmující koncentrace. Jediný koordinovaný úder, ať už kinetický, kybernetický, nebo kombinovaný, by mohl paralyzovat výrobu systému, který chrání zbytek ruské protivzdušné obrany. Tula je sice silně bráněná a dosavadní ukrajinské útočné drony často neměly dostatečný náklad, aby klíčové cíle trvale poškodily. Studie právě proto zdůrazňuje, že kinetické údery jsou jen jedna ze tří rovin zásahu.

Software, který Rusko neumí nahradit

Druhá rovina je technologická – a podle nás nejpřekvapivější. Ruský zbrojní průmysl při návrhu radarů, antén a radioelektronických komponent stále závisí na západním softwaru: Altium Designer, AWR Microwave Office, Ansys HFSS, Keysight ADS, Simulink, Cadence Virtuoso, Mentor Graphics. Nejde o okrajové nástroje. Jde o prostředí, ve kterém se navrhuje, simuluje a certifikuje výkon systémů, které pak létají nad frontovou linií.

Ještě v červnu 2024 podle studie neexistovaly funkční ruské náhrady pro návrh radioelektronických komponent. V říjnu téhož roku Rusko postrádalo 65 kategorií softwarových substitucí, z toho 52 v oblasti modelování a simulace. Dokončení sofistikovanějších nástrojů se neočekává před rokem 2027.

K tomu přistupuje závislost na zahraniční měřicí technice. Jen v roce 2024 dovezlo Rusko zařízení značky Keysight v hodnotě 42,47 milionu dolarů – přes Čínu, Hongkong, Spojené arabské emiráty, Turecko a Thajsko. Podobně se do země dostávají PCB materiály americké firmy Rogers, tentokrát přes Čínu, Turecko, Indii a Litvu. A berylium-oxidovou keramiku, kterou Rusko samo nevyrábí a která je kritická pro výkonové elektronické komponenty, dodává kazašská firma Kaz Ceramics. Její vývoz do Ruska vyskočil z 1,2 milionu dolarů v roce 2022 na 17,8 milionu v roce 2024.

U pokročilých mikroprocesorů je situace ještě horší. Ruský procesor MCST-R2000 vyžaduje 28nm výrobní proces, zatímco domácí kapacita firmy Mikron se pohybuje kolem 90 nm. Přesun výroby z tchajwanského TSMC na Mikron studie označuje za neprokázaný.

Sankce existují – problém je v jejich vymáhání

Bylo by nepřesné tvrdit, že Západ nedělal nic. Americké ministerstvo financí zařadilo už v březnu 2022 holding High Precision Systems, pod který spadá i výroba Pantsiru, na sankční seznam. Americký BIS společně s EU, Japonskem a Británií sestavil Common High Priority Items List – katalog položek, které se nesmějí dostat do ruského zbrojního průmyslu. EU zavedla povinnost due diligence a takzvanou „No Russia“ klauzuli pro vysoce prioritní zboží.

Přesto se kritické komponenty do Ruska dostávají. Studie RUSI dokládá, že průmyslové pece pro Kaz Ceramics dodávala litevská firma UAB Snoltherm – tedy podnik z členské země NATO a EU. Měřicí technika Keysight proudí přes půl tuctu prostředníků v Asii a na Blízkém východě.

Posun přišel v dubnu 2026. Dvacátý balík sankcí EU poprvé aktivoval takzvaný nástroj proti obcházení sankcí, namířený proti třetizemním dodavatelům strojního vybavení a telekomunikační techniky – konkrétně přes Kyrgyzstán. Směr je správný. Otázkou zůstává tempo a důslednost.

Tři roviny jednoho úderu

Studie RUSI nenavrhuje jednoduchou odpověď. Navrhuje tři souběžné roviny:

1. Sankce a exportní kontroly – cílené na konkrétní materiály (berylium-oxidová keramika, Rogers PCB substráty), měřicí techniku (Keysight, National Instruments) a strojní vybavení. S důrazem na vymáhání u třetích zemí, které slouží jako prostředníci.
2. Kybernetické operace – zaměřené na softwarové prostředí, ve kterém ruský průmysl navrhuje a testuje zbraňové systémy. Závislost na nelegálně získaných verzích západního CAD softwaru vytváří zranitelnosti, které lze zneužít.
3. Kinetické údery – na koncentrovaný průmyslový cluster v Tule. Studie neskrývá, že jde o těžký cíl. Ale právě proto zdůrazňuje, že efekt je disproporční: paralýza několika podniků v okruhu osmi kilometrů by zasáhla výrobu systému, který chrání celou zbývající architekturu ruské protivzdušné obrany.

Podle nás je nejsilnější argument studie právě v této asymetrii. Budovat novou vrstvu protivzdušné obrany stojí miliardy a roky. Narušit výrobní řetězec, který ji produkuje, může být řádově levnější – pokud se to dělá koordinovaně a vytrvale.

Co to znamená pro kupce ruských zbraní

Studie má ještě jeden rozměr, který přesahuje ukrajinské bojiště. Země, které provozují nebo zvažují nákup ruských systémů protivzdušné obrany – od Alžírska po Indii –, musejí nově počítat s tím, že dodavatel nemusí být schopen zajistit přebíjecí munici a servis v krizi. RUSI výslovně píše, že expozice ruského průmyslu vůči narušení může z Ruska udělat nespolehlivého partnera pro doplňování zásob v konfliktu. A klade otázku, do jaké míry jsou ruské systémy technicky kompromitované ve srovnání se vznikajícími úderovými prostředky NATO.

Pro evropskou bezpečnost – včetně české – je důsledek nepřímý, ale podstatný. Oslabení ruské výrobní kapacity protivzdušné obrany zvyšuje účinnost ukrajinských dálkových úderů a snižuje bariéru pro alianční vzdušnou sílu. V horizontu let to posiluje konvenční odstrašení, na kterém stojí bezpečnost celého východního křídla NATO.

Největší slabina ruské protivzdušné obrany není jeden radar ani jedna raketa. Je to předpoklad, že osm kilometrů továren v Tule, nelegálně získaný západní software a berylium z Kazachstánu budou fungovat donekonečna. Studie RUSI ukazuje, že nemusejí – pokud se najde vůle to změnit.