Studenti z kroužku strčili do kapsy všechny armády světa. Vyvinuli za pár korun systém, který najde drony dříve než radar

Začátek března 2026, Rzeszów na jihovýchodě Polska. Přes devadesát účastníků hackathonu Detect & Defend, akce pod patronátem polského ministra obrany, tři dny staví prototypy protidronových systémů. Když porota vyhlásí výsledky, první místo bere tým, který nepřijel z žádné zbrojovky ani výzkumného ústavu. Jsou to studenti z univerzitního kroužku strojového učení — Koło Naukowe Machine Learning na rzeszowské polytechnice. Jejich nápad: distribuovaná mesh síť levných senzorů, která dokáže lokalizovat dron ze zvuku, aniž by vysílala jediný radarový paprsek.

Pět lidí, mikrofon a otevřený protokol

Za projektem stojí elektronik Mikołaj Data, inženýr strojového učení Michał Wysocki, programátoři Patryk Dziki a Jakub Świątek a Piotr Łukasik jako odborná opora. Jejich systém funguje jednoduše: každý uzel sítě nese mikrofon a lokálně spouští model strojového učení natrénovaný na akustický otisk dronů. Jakmile uzel rozpozná zvuk, odešle poplach do mesh sítě postavené na otevřeném protokolu Meshtastic, decentralizované, šifrované (AES-256), bez potřeby mobilní infrastruktury. K určení polohy dronu stačí tři senzory v okolí cíle. Vypadne jeden uzel? Jeho roli převezme jiný.

Radiová část prototypu je podle týmu hotová, stejně jako natrénované algoritmy. Co zatím chybí, je integrace do jednoho celku a praktické testy v terénu. Největší technická brzda, kterou sami přiznávají, je spotřeba energie senzorových uzlů, a právě ta rozhodne, jestli se síť dá rozhodit po krajině na dny, nebo jen na hodiny.

Proč radary nestačí na levné drony

Malý komerční dron letící nízko nad terénem je pro konvenční radar noční můra. Má minimální radarový odraz, pohybuje se pomalu a v nízkých výškách splývá s terénem, stromy, budovami. Americký vládní úřad GAO ve své analýze protidronových technologií výslovně uvádí, že některé systémy mají omezenou schopnost detekovat a sledovat malé bezpilotní prostředky. K tomu přidejte falešné poplachy od ptáků, elektromagnetické rušení v městském prostředí a fakt, že stále více dronů komunikuje přes LTE nebo optické vlákno, což ztěžuje i radiofrekvenční detekci.

Akustické senzory mají v tomto prostředí výhodu: jsou pasivní, nevysílají nic, co by prozradilo jejich pozici, a fungují i tam, kde radar naráží na clutter. Americký obranný materiál z března 2026 je řadí mezi užitečné doplňky právě pro situace, kdy je radar nebo RF detekce limitovaná. Studentský prototyp z Rzeszowa sází přesně na tuto mezeru.

Miliardy za celý řetězec, ne za jeden senzor

Čísla v řádu miliard nejsou přehnaná, je ale potřeba vědět, za co se platí. Armády nekupují „jeden radar“. Kupují vrstvené systémy zahrnující:

• Senzory — radary, pasivní sledování, elektrooptiku, akustiku
• Velení a řízení — software pro fúzi dat a rozhodování
• Efektory — rušičky, lasery, kinetické prostředky
• Logistiku, výcvik, certifikaci a údržbu

Český pasivní sledovací systém PLESS stojí 1,90 miliardy korun. Systém SPYDER pro ochranu českého vzdušného prostoru představuje čtyři baterie strategické protivzdušné obrany. Americká armáda má na program C-sUAS rozpočtováno přes 365 milionů dolarů jen pro fiskální rok 2024. A profesionální radarové balíky v americkém vládním ceníku GSA se pohybují v řádu stovek tisíc až milionů dolarů za kus.

Studentský systém z Rzeszowa je zatím jen jedna vrstva z celého řetězce, ta detekční. Nemá rušičku, nemá efektor, nemá certifikaci. Srovnávat ho s kompletním C-UAS komplexem by bylo jako srovnávat kouřový hlásič s hasičským sborem.

Kde je skutečná síla, a kde limit

Největší hodnota rzeszowského prototypu podle nás není v tom, že by „porazil radary“. Je v tom, že ukazuje cestu k extrémně levné první detekční vrstvě, kterou si může dovolit každý, obec, průmyslový areál, vojenská základna jako doplněk k drahým systémům. Česká armáda sama veřejně říká, že proti dronům nefunguje jeden prostředek, ale jen kombinace radarů, pasivních systémů, rušiček a dalších vrstev. Levná mesh síť akustických senzorů do této mozaiky přirozeně zapadá.

Limity jsou ale reálné. Chybí veřejný benchmark, žádný přímý test proti radaru, žádné publikované dosahy, žádná data o falešných detekcích. Akustiku ovlivňuje vítr, déšť, okolní hluk. A bezpečnost sítě stojí a padá se správou šifrovacích klíčů a konfigurací uzlů; špatně nastavená mesh síť by mohla protivníkovi prozradit víc, než by detekovala.

Po vítězství na hackathonu se podle týmu ozvaly veřejné instituce i soukromé firmy z obranného sektoru, město Rzeszów deklarovalo zájem podpořit testování v reálných podmínkách. Konkrétní kontrakt ani zavedení do výzbroje ale veřejně doloženy nejsou.

Pět studentů z kroužku strojového učení nenahradilo armádní průmysl. Ukázali ale něco, co obranné rozpočty těžko přiznávají nahlas: první článek detekčního řetězce proti levným dronům dnes zvládne postavit univerzitní tým na otevřeném hardwaru a softwaru, a právě tahle komoditizace mění pravidla hry víc než jakýkoli jednotlivý radar.