Útěk za „blahobytem“ Ruska je stál všechno. Kremelská propaganda je zblbla, a mnohé i zabila

Americká rodina prodala dům, auta i zvířata. Bangladéšští dělníci se zadlužili. Nepálci zmizeli beze stopy. Všichni uvěřili témuž slibu a Rusko je spolklo.

Vladimir Putin mezi lidmi i Zdroj fotografie: pxHere
                   

Arielle Hareová jednou řekla, že si připadala, jako by se „provdala za Rusko“. Devět měsíců se s manželem a dětmi připravovali na odchod z Ameriky: prodali farmu, dodávky, nábytek, domácí zvířata. V lednu 2025 přistáli v zemi, která jim měla nabídnout klid, tradiční rodinu a svobodu bez kulturních válek. Během týdnů přišli o pět milionů rublů, neměli stabilní bydlení a zjistili, že ruská byrokracie nefunguje jako propagandistický leták. Jejich příběh ale není výjimka. Je to vzorec, a u některých lidí končí frontovou linií.

Co přesně Kreml sliboval

V srpnu 2024 podepsal Vladimir Putin dekret č. 702, který otevřel zjednodušený pobytový režim pro občany 47 zemí, včetně Česka. Oficiální brožura ruského ministerstva zahraničí slibuje příchozím, že se budou „cítit chráněni a svobodni“, nebudou se bát o budoucnost rodiny a najdou „plenty of career opportunities“. Žádné kvóty, žádný test z ruštiny, historie ani práva. Stačí sdílet „tradiční hodnoty“.

Kampaň měla i svou mediální tvář. Poslankyně Maria Butinová, odsouzená v USA za špionáž, propagovala „anti-woke víza“ na sociálních sítích. YouTube kanály již přesídlených expatů ukazovaly moskevské kavárny, pravoslavné kostely a spokojené děti. Telegram ruského ministerstva vnitra šířil instrukce. Narativ byl jednoduchý: Západ je prostor kulturního rozkladu, LGBT nátlaku a chaosu. Rusko je poslední pevnost normálnosti.

Pro ekonomicky zranitelné lidi z Indie, Nepálu a Bangladéše existovala jiná verze téhož slibu: dobře placená práce, pomocné pozice u armády, perspektiva pobytu a občanství. Zprostředkovatelé inkasovali tisíce dolarů. Výsledek měl být stejný: nový život.

Co lidé skutečně dostali

Hareovi přišli o úspory během prvních týdnů. Washington Post popsal zmrazené bankovní účty, problémy s registrací bydliště a byrokratický labyrint, ve kterém se rodina bez znalosti ruštiny nemohla orientovat. Přesto zůstali, protože se neměli kam vrátit. Dům byl prodaný, peníze pryč.

U lidí z globálního Jihu byla past tvrdší:

  • Bangladéšští dělníci podle AP brali půjčky nebo prodávali majetek, aby zaplatili zprostředkovatelům. Po příjezdu byli nuceni podepisovat vojenské kontrakty psané v ruštině. Bangladéšský policejní vyšetřovatel řekl AP, že mohlo zemřít asi 40 jeho krajanů.
  • Indičtí muži popisovali zabavení pasů a telefonů ihned po příletu. DW zdokumentovala svědectví navrátilců, kteří měsíce uvázli u ukrajinské hranice nebo přímo v armádních strukturách, než se díky virálnímu videu a diplomatickému tlaku dostali domů.
  • Nepálci – Reuters již v lednu 2024 uváděl nejméně 10 mrtvých a asi 100 pohřešovaných. Nepál následně zastavil vydávání pracovních povolení do Ruska.

CBS News jmenovitě doložila dva indické případy: Mohammeda Asfana a Hemala Mangukiyu. Oba byli nalákáni na pozice pomocníků. Oba zemřeli.

Mechanismus pasti

Nejsilnější na celém systému není samotná lež o blahobytu. Je to způsob, jakým ruský stát dokáže příchozí rychle proměnit v osoby vydíratelné majetkově, právně nebo fyzicky. Člověk prodá majetek doma a nemá se kam vrátit. Přijde o pas a nemůže odejít. Podepíše smlouvu, které nerozumí, a je vázán.

A od listopadu 2024 je podle investigace RFE/RL pro část mužů žádajících o pobyt či občanství formalizovaná volba: podpis kontraktu s armádou, nebo odchod. Marketing „nového života“ a náborový aparát se tak propojily do jednoho systému.

U „ideologických migrantů“ ze Západu bývá mechanismus měkčí, ale stejně účinný. Meduza popisuje, že tito lidé vidí jen moskevskou „bublinu normality“, kavárny, parky, bezpečné ulice, zatímco represivní zákony, zatýkání a válečná cenzura zůstávají mimo jejich zorné pole. A i po zklamání si mnozí pobyt dál ideologicky ospravedlňují, protože přiznat chybu by znamenalo přiznat, že celý jejich světonázor stál na lži.

Český kontext: jsme na seznamu

Česko figuruje na oficiálním ruském seznamu 47 zemí, jejichž občané mohou žádat o zjednodušený pobyt na základě „tradičních hodnot“. Slovensko na něm není. Český čtenář je doslova součástí cílové skupiny této kampaně.

Investigace.cz v roce 2023 zmapovala několik Čechů, kteří se do Ruska fyzicky přestěhovali nebo to plánovali, mezi nimi proruského aktivistu Petra Michalů, který sám tvrdil, že se následně ocitl na Donbase. Nejde o masový trend, jde o jednotlivce a malé online komunity. Ale zázemí pro šíření narativu v Česku existuje.

Ministerstvo vnitra ve zprávě za první pololetí 2024 výslovně uvádí, že cílem kremelské propagandy je oslabovat důvěru ve stát a vyvolávat dojem, že Rusko je „zdravou a progresivní alternativou“. Zároveň konstatuje, že v Česku pro tyto narativy existuje „solidní a snadno ovlivnitelná základna“.

Proč tomu lidé věří

Odpověď není jednoduchá a není univerzální. U západních rodin jako Hareovi nešlo o víru v celé Rusko, šlo o víru v úzký výsek: Rusko jako poslední obránce pořádku, křesťanství a „normálnosti“. Tito lidé se ve vlastních zemích cítili ztracení. Kulturní válka jim dala jazyk, propaganda jim dala směr.

U Indů, Nepálců a Bangladéšanů hrála roli ekonomická nouze a důvěra ve zprostředkovatele. Nikdo z nich nejel do Ruska kvůli Putinovi. Jeli kvůli penězům, které nikdy nedostali.

Obě skupiny spojuje jedno: Kreml nabízí jednoduchý převodník osobní frustrace do geopolitického příběhu. Frustrovaným lidem ze Západu dává pocit morální převahy. Chudým lidem z globálního Jihu dává příslib výdělku. V obou případech staví na tom, že člověk už předem hledá viníka a zkratku.

Celá kampaň přitom objemově stojí na vodě. Analytický server Veridica připomíná, že k polovině roku 2025 šlo o 1 156 žádostí. Propagandisticky hlasité, reálně marginální. Jenže i tisícovka lidí, z nichž desítky zemřou a stovky ztratí všechno, je dost na to, aby slovo „zabila“ v souvislosti s touto propagandou nebylo metaforou.

Myslíte si, že se v Rusku opravdu žije lépe?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Jindřich Svěcený

Armádní novinář specializující se na pozemní a námořní techniku. Více než tři desetiletí působil v USA, kde psal pro Defense News, Army Times či Military.com. Díky osobní účasti na cvičeních, testech techniky i rozhovorech s vojáky přináší čtenářům autentický pohled na armádu z obou stran oceánu.

Zobrazit další články