Čínský drak se ujímá vedení a Američanům to dochází. Výrobu F-22 zavřeli už dávno, teď je válcuje čínský J-20

13. prosince 2011 sjel z montážní linky v Mariettě poslední F-22 Raptor. Zaměstnanci Lockheed Martin se vyfotili u letounu, který měl být korunou americké vzdušné nadvlády na celá desetiletí dopředu. Nikdo tehdy veřejně nepočítal s tím, že o necelých patnáct let později bude Čína vyrábět vlastní stealth stíhačky tempem, které americký inventář 187 operačních kusů nechává daleko za sebou. Jenže přesně to se stalo. A problém není v tom, že by F-22 přestal být výjimečný stroj. Problém je, že z něj Spojené státy udělaly slepou větev bez výrobní budoucnosti, a soupeř mezitím akceleroval.

Rozhodnutí, které se vrací jako bumerang

V květnu 2009 představil tehdejší ministr obrany Robert Gates rozpočtový rámec pro fiskální rok 2010. Mezi řádky balíku nazvaného „Reshape and Modernize the Force“ stálo jasné rozhodnutí: ukončit výrobu F-22 na 187 plánovaných strojích. Nešlo o technické selhání programu. Šlo o rozpočtově-strategickou volbu, peníze měly jít jinam, především do Joint Strike Fighter F-35, dronů a protiteroristických kapacit.

K tomu se přidával Obeyův dodatek z roku 1997, který zakázal Kongresu schválit export F-22 zahraničním zákazníkům. Argument zněl logicky: neprodávat technologii, do které USA nalily desítky miliard právě proto, aby si udržely exkluzivní náskok. Výsledkem ale bylo, že žádný spojenec nepřispěl k rozšíření výrobní série. Raptor zůstal americkou záležitostí, a americkým limitem.

Poslední stroj opustil linku v prosinci 2011. Lockheed Martin tehdy uváděl 195 vyrobených kusů celkem, z toho 187 operačních pro USAF. Dnes je inventář 183 letounů. Linka neexistuje, náhradní díly se komplikují, a co je nejhorší, žádný nástupce ještě nelétá.

Čínská odpověď: od prototypu k sériové produkci

Zatímco Washington počítal úspory, Čcheng-tu letěl. Chengdu J-20 poprvé vzlétl v lednu 2011, tedy ještě před tím, než poslední Raptor opustil montážní halu. Zpočátku šlo o prototyp s ruskými motory a nejistou budoucností. Západní analytici ho roky podceňovali.

Dnes je situace jiná. Studie IISS z roku 2024 uváděla přes 230 dodaných J-20. Britský think-tank RUSI v lednu 2026 shrnuje otevřené odhady na přibližně 300 strojů ve službě k polovině roku 2025. A tempo roste, dřívějších zhruba 20 kusů ročně se podle RUSI u novějších verzí vyšplhalo na odhadovaných 120 letounů za rok. Pokud tento trend vydrží, projekce počítají s flotilou kolem tisíce J-20 různých variant do roku 2030.

Hrubý poměr? Asi 1,6 : 1 ve prospěch Číny už dnes. A každý měsíc se nůžky rozevírají.

Co J-20 umí, a co ne

Bylo by nepoctivé tvrdit, že J-20 je ve všem lepší než F-22. Není. Raptor nabízí ověřený stealth standard na špičkové úrovni, supercruise, vektorování tahu a extrémní obratnost v blízkém vzdušném boji. Patnáct let operačního provozu přineslo integrované avionické fúze, které jsou v reálném nasazení prověřené.

J-20 je jiný stroj s jiným optimem. Větší drak, delší, těžší, s důrazem na dolet a schopnost zasáhnout cíle na velkou vzdálenost. Kombinuje nízkou pozorovatelnost, pasivní senzory, radar AESA a střely dlouhého dosahu. RUSI ho označuje za méně agilní než F-22, ale kvalitativně výrazně nebezpečnější hrozbu než cokoli, co čínské letectvo dosud provozovalo. Jeho úloha v čínské doktríně není honit se za Raptory v dogfightu. Je to vytlačit americké tankery, výzvědné platformy a podpůrné letouny daleko od bojiště, a tím ochromit celý řetězec americké projekce síly v západním Pacifiku.

V tom spočívá skutečná hrozba. Ne v přímém souboji jeden na jednoho, ale v systémovém efektu stovek stealth stíhaček, které mohou operovat v prostoru, kde USA spoléhají na podpůrnou infrastrukturu.

Americká odpověď: F-47 a dlouhý most přes 30. léta

Pentagon Čínu jako hlavní strategickou výzvu rozpoznal dávno. Národní obranná strategie z roku 2022 ji označuje za „pacing challenge“, tedy soupeře, který buduje síly s cílem vyvážit americké výhody. Nové není uvědomění. Nová je urgence.

V březnu 2025 získal Boeing kontrakt na fázi EMD programu F-47, jádra systému NGAD. První let se plánuje kolem roku 2028. Jenže operační nasazení? V březnu 2026 předseda podvýboru HASC pro taktické letectvo veřejně přiznal, že F-47 nebude k dispozici dříve než v polovině 30. let. Do té doby musí stárnoucí Raptory držet pozici, doplněné o bezpilotní spolupracující drony CCA, které jsou samy zatím ve vývoji.

Mezitím Čína v roce 2025 ukázala nejméně dva demonstrátory nové generace, označované jako J-36 a J-50. Jsou v prototypové fázi, ale signál je jasný: Peking nečeká, až J-20 zastará.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Formálně nic z toho neoslabuje článek 5 NATO. Americká obranná strategie výslovně zmiňuje závazek k robustnímu odstrašení ruské agrese i spolupráci s aliancí. Prakticky ale přesun amerického těžiště do Indo-Pacifiku zvyšuje tlak na evropské spojence, aby sami nesli větší díl břemene.

Česká republika dnes provozuje 12 pronajatých Gripenů s horizontem do roku 2035 a paralelně se připravuje na příchod 24 letounů F-35. V konfliktu vysoké intenzity by ale jak české stroje, tak většina regionálních letectev čtvrté generace závisely na amerických podpůrných prostředcích, tankerech, letounech včasné výstrahy a datových sítích. Právě ty jsou cílem, na který je J-20 optimalizován.

Skutečná cena rozhodnutí z roku 2009 se neměří kvalitou posledních Raptorů. Měří se dekádou, kterou musí Amerika překlenout s flotilou, jejíž velikost nemůže navýšit, zatímco soupeř na druhé straně Pacifiku přidává desítky nových stealth stíhaček každý čtvrtrok.