Ukrajinci to mlátí hlava nehlava. Systematicky ničí velitelství, sklady i řídící centra dronů napříč celou frontou

Noc z 24. na 25. dubna 2026 přinesla další vlnu zásahů, která pokryla prostor od Kurské oblasti přes Luhansko a Doněcko až po Záporoží, tedy vzdálenost přesahující tisíc kilometrů podél frontové linie. Generální štáb ZSU oznámil zasažení muničního skladu u Bilolutska, skladů materiálně-technického zabezpečení u Bojkivského, Novovasylivky a Huliaipole, velitelsko-pozorovacích stanovišť u Sviatotroitského, Novopetrykivky, Lysyčansku a Ťotkina a řídících bodů bezpilotních prostředků u Huliaipole a Zaliznyčného. K tomu přibyly údery na koncentrace živé síly u Sopyče, Solonců, Rodynského a Kostiantynivky. Jedna noc, čtyři operační směry, desítka různých kategorií cílů.

Dubnová bilance: čísla, která mluví za strategii

Slovo „systematicky“ v tomto případě není redakční nadsázka. Ukrajinské ministerstvo obrany zveřejnilo dubnovou bilanci, která ukazuje koherentní opotřebovávací kampaň:

• 55+ zasažených skladů (munice, paliva, materiálně-technické zabezpečení)
• 33 cílů dronové infrastruktury (24 velitelských stanovišť UAV, 9 dílen a skladů dronů)
• 17 velitelství a uzlů řízení (velitelsko-pozorovací stanoviště, uzly řízení a spojení)
• 25 systémů protivzdušné obrany a radarů (včetně Panciru-S1 u Mariupolu a radaru Kasta-2E1 u Melitopolu, potvrzených zpětně 26. dubna)

Prezident Zelenskyj podle téhož ministerstva uvedl, že objem nasmlouvaných prostředků pro operace středního dosahu je letos pětkrát vyšší než loni. Ukrajina tuto kategorii úderů nejen opakuje, ale škáluje ji.

Proč jsou řídící centra dronů tak cenným cílem

Řídící centrum bezpilotních prostředků není jen místnost s joysticky. Podle popisu fungování dronového koordinačního centra u Pokrovsku jde o uzel, kde se potkávají operátoři, analytici, datové linky a řízení letů. Právě tady se zkracuje smyčka mezi detekcí cíle a úderem, z minut na desítky sekund.

Když takový uzel přestane fungovat, neznamená to, že drony přestanou létat. Ztrácejí ale koordinaci, sdílení dat se zpomaluje, přesnost klesá. V době, kdy Rusko podle ukrajinského ministerstva obrany nasazuje měsíčně desítky tisíc UAV, přičemž v březnu jich ukrajinské interceptorové drony sestřelily rekordních 33 000, je každý vyřazený řídící bod multiplikátorem ztráty bojeschopnosti na celém úseku fronty.

Ukrajinské velení proto zařadilo infrastrukturu velení a řízení UAV jako samostatnou prioritní kategorii cílů. Logika je prostá: je levnější zničit jeden řídící bod než sestřelovat stovky dronů, které z něj vylétají.

Co víme jistě, a co ne

Opatrnost je na místě. Generální štáb sám uvádí, že „rozsah škod a ztrát se upřesňuje“. Nezávislé ověření personálních ztrát na ruské straně po vlně z 24. a 25. dubna neexistuje. Co ale existuje:

ISW/Critical Threats geolokoval zásah velitelského stanoviště v Ťotkinu v Kurské oblasti. Systém NASA FIRMS zachytil výraznou tepelnou anomálii v Lysyčansku odpovídající velkému požáru v noci na 25. dubna. V okupovaném Luhansku byl hlášen další velký požár, přesný cíl však nebyl nezávisle potvrzen.

Satelitní data potvrzují, že na místech uváděných Generálním štábem skutečně hořelo. Nepotvrzují typ zasaženého objektu ani počet obětí. Rozdíl mezi „zásahem“ a „zničením“ zůstává v mlze války.

Kontext: opotřebovávání, ne průlom

Bylo by lákavé rámovat dubnovou sérii jako zlom. Není jím. Fronta zůstává dlouhá zhruba 1 250 kilometrů, Rusko drží iniciativu na několika směrech a mírová jednání zprostředkovaná Washingtonem jsou podle AP prakticky zmrazená. Reuters 29. dubna zachytil jen debatu Trumpa s Putinem o možné dočasné pauze, žádný dohodnutý rámec.

Co ale tyto údery prokazatelně dělají: zvyšují tření v ruské logistice a řízení právě tam, kde Moskva potřebuje tempo. ISW hodnotí, že ukrajinský tlak v prostoru Huliaipole a Oleksandrivky nutí Rusko přesouvat námořní pěchotu a oslabovat jiné směry, včetně pokrovského. Sergej Šojgu sám přiznal, že počet ukrajinských vzdušných útoků proti Rusku vzrostl z 6 200 v roce 2024 na více než 23 000 v roce 2025. Ruská protivzdušná obrana je pod tlakem, ne v kolapsu, ale v přetížení.

Strategický záměr je čitelný: oslepovat radary, řezat sklady, potlačovat dronové velení. Ne jedním úderem, ale desítkami za měsíc. Kumulativně. Trpělivě. Tak, aby protivník hůř střílel, hůř viděl a hůř koordinoval, právě ve chvíli, kdy se pokouší o jarní a letní ofenzivu.

Jednotlivý velitelský stanoviště lze přesunout za hodiny. Velký muniční sklad za hodiny obnovit nelze. A když se to opakuje padesátkrát za měsíc, přestává jít o dílčí úspěchy a začíná jít o systémový tlak.