Těžké bojové ztráty přinutily Rusko jednat. Vrtulníky Mi-8 horečně pancéřuje, ale marně

30. dubna 2026 se na serveru Defence Blog objevila zpráva, že závod Ulan-Ude v Burjatsku testuje čtyřzónový pancéřovací systém pro vrtulníky rodiny Mi-8. Nejde o polní improvizaci s přivařenými plechy, ale o průmyslově řízený retrofit s plánem vybavit více než padesát strojů během dvou let. Rusko tím de facto přiznává, že jeho nejpoužívanější vrtulník, stroj, kterých se od roku 1970 jen v Ulan-Ude vyrobilo kolem 4 500 kusů, krvácí na ukrajinském bojišti rychleji, než je Moskva ochotná tolerovat.

Ztráty, které nelze ignorovat

Databáze Oryx, sledující vizuálně doložené ztráty techniky, eviduje u Ruska 49 zničených nebo vyřazených transportních Mi-8 a dalších 6 strojů varianty Mi-8MTPR-1 určené pro elektronický boj. Celkem 55 kusů, přičemž Oryx sám upozorňuje, že skutečný počet je „významně vyšší“, protože započítává jen případy s fotografickým či video důkazem.

Příběh ztrát přitom není jen o sestřelech ve vzduchu. Část strojů skončila na zemi, zničena drony na základnách, neopravitelně poškozena po nouzovém přistání, jeden kus dokonce přeběhl k Ukrajině. Ukrajinská vojenská rozvědka GUR v září 2025 oznámila likvidaci dvou Mi-8 přesnými drony přímo na letecké základně v okupovaném Krymu. O silvestrovské noci 2024 námořní drony Magura vyzbrojené raketami zasáhly tři ruské Mi-8 nad Černým mořem, dva zničily a třetí poškodily. Kill chain se rozšiřuje daleko za klasickou frontovou protivzdušnou obranu.

Co čtyři zóny ochrany skutečně řeší

Podle dostupného popisu má nový modulární systém chránit čtyři oblasti: kabinu pilotů, výsadkový a nákladový prostor, vnější drak a zadní rampu. Princip je modulární, při rizikové misi lze namontovat maximum ochrany za cenu nižšího užitečného zatížení, při méně exponovaném letu část prvků sundat.

Technický rámec naznačuje starší oficiálně popsané řešení Rostecu z roku 2022: lehká kompozitní ochrana pro Mi-8AMT/Mi-8MTV-1 vážila do 230 kilogramů a chránila proti munici do ráže 7,62 mm a střepinám. Při nominální nosnosti čtyř tun to představuje zhruba 5,8 % užitečného zatížení. U horkých, vysoko položených nebo dlouhých letů může být dopad na náklad a dolet citelnější, než se zdá na papíře.

Klíčové je, co pancéřování neřeší. Speciální zpráva britského think-tanku RUSI o ruské vzdušné válce nad Ukrajinou ukazuje, že hlavním zabijákem vrtulníků jsou přenosné protiletadlové systémy MANPADS, konkrétně Igla-S, Stinger a Starstreak, a mobilní protivzdušná obrana. Proti řízeným střelám žádný přídavný kevlar nepomůže.

Mi-8 versus Mi-28: proč nejde o totéž

Srovnání s bojovým Mi-28NM ukazuje propast. „Noční superhunter“ má od výroby pancéřovanou kabinu odolnou proti průbojným střelám a projektilům do 20 mm, kompozitní rotorové listy schopné dokončit let po zásahu municí ráže 20–30 mm a zbraně s delším dosahem, které ho drží dál od nebezpečné zóny. Mi-8 je transportní platforma, u níž se nyní dodatečně zvyšuje přežití posádky a výsadku, nikoli bojová odolnost srovnatelná s útočným typem.

Proč tedy Rusko neletí s Mi-28 místo pancéřovaných Mi-8? Protože Mi-28 není transportní náhrada. Mi-8 je logistická páteř: zásobování, výsadky, zdravotnická evakuace, evakuace raněných. GUR ho v únoru 2026 označila za nejpoužívanější vrtulník v ruských ozbrojených silách. S více než 13 000 vyrobenými kusy celé rodiny je Mi-8 zakořeněný v každém článku vojenské logistiky. Nahradit ho novou platformou by trvalo roky a stálo násobně víc než retrofit.

Pozdní reakce, ne nový začátek

Rusko problém přežití Mi-8 neobjevilo až v roce 2026. Už v roce 2017 Rostec představil variantu Mi-171Š-VN navrženou podle bojových zkušeností ze Sýrie, s komplexem aktivní ochrany Prezident-S a vyjímatelnou kevlarovou ochranou podlahy a boků kabiny. Letošní novinka tedy není „první pancéřovaný Mi-8″, ale pokus dostat vyšší úroveň ochrany na širší a provozně rozptýlenou flotilu, která dosud létala bez ní.

Taktická změna přitom proběhla už dříve. Po těžkých ztrátách v prvních měsících invaze ruské vrtulníky omezily hlubší průniky nad ukrajinské území a přešly na opatrnější profily, při nichž vypouštějí neřízené rakety z kabráže, létají v extrémně nízkých výškách a zkracují dobu expozice. Pancéřování tento trend nezmění. Spíš zvýší šanci, že posádka přežije „nečistý“ zásah při zásobovacím letu nebo evakuaci raněných.

Kupování času, ne vzdušné převahy

Program na padesát strojů rozložený do dvou let není skoková změna celé flotily. Je to průmyslová záplata na krvácející platformu, kterou Ukrajina systematicky osekává ze vzduchu, ze země i z moře. Moskva si tím nekupuje novou vzdušnou převahu, kupuje čas a přežití pro typ, bez kterého se její pozemní operace neobejdou.

Skutečný protivník Mi-8 není chybějící plech na trupu. Je to Stinger v křoví, Magura na vlnách a dron nad základnou.