Ukrajinské F-16 mají šanci deklasovat ruské Su-35S. Nový radar může úplně přepsat pravidla soubojů

Nejde o to, že by F-16 s novým radarem automaticky vyhrávalo každý souboj. „Deklasovat“ v kontextu vzdušného boje za hranicí vizuálního dosahu znamená něco jiného než absolutní převahu – znamená dostat se z role stroje se slabším senzorem do pozice, kde pilot vidí dřív, třídí cíle rychleji a navádí střelu s menší závislostí na štěstí nebo externím navedení. A přesně tohle AN/APG-83 oproti stávajícím radarům rodiny APG-66 nabízí. Otázka nezní, jestli je to technologicky možné. Otázka zní, jestli to Ukrajina dokáže provozně realizovat dřív, než se okno příležitosti zavře.

Co APG-83 mění oproti současnému stavu

Ukrajinské F-16A/B MLU létají s radarem APG-66(V)2 – inkrementálním vylepšením původního mechanicky vychylovaného radaru z osmdesátých let. Upgrade na verzi V2 přidal zhruba 25 % detekčního a sledovacího dosahu a vyšší spolehlivost, ale generační skok to není.

AN/APG-83 SABR je jiná liga. Podle produktové stránky Northrop Grumman jde o radar s aktivní elektronicky řízenou anténou (AESA) s technologickým základem převzatým z radarů F-22 a F-35. Klíčové rozdíly:

• Rychlejší akvizice cíle – elektronické řízení paprsku místo mechanického vychylování antény.
• Detekce menších cílů – lepší energetický rozpočet a citlivost přijímače.
• Sledování více cílů – schopnost držet kvalitní stopy na více cílech současně.
• Elektronická ochrana – výrazně vyšší odolnost v rušeném prostředí.
• Lepší identifikace cílů – přesnější rozlišení přítel/nepřítel pro souboje za hranicí vizuálního dosahu.

Americký DOT&E ve výroční zprávě za rok 2023 výslovně uvádí, že APG-83 umožňuje navádění střel vzduch-vzduch z větší vzdálenosti a podporuje datové propojení pro kooperativní boj. Nejde tedy jen o „delší ruku“. Jde o úplně jinou kvalitu první minuty souboje.

Proč to nestačí samo o sobě

Su-35S není snadný protivník. Radar Irbis-E je výkonný systém s pasivní elektronicky řízenou anténou (PESA) s enormním energetickým výkonem a schopností detekovat velké cíle na vzdálenosti přes 300 km. K tomu kinematika – Su-35S je rychlejší, výše létající a nese více paliva i zbraní. A za ním stojí ruská integrovaná protivzdušná síť.

Samotný radar válku nerozhodne. DOT&E zároveň upozorňuje, že plný potenciál APG-83 na F-16 brzdí stárnoucí palubní počítače a zastaralá datová architektura letounu. Radar vidí víc, než co dokáže starší avionika zpracovat a předat. To je reálný limit.

Druhý limit je provozní. Norská vláda v dubnu 2026 potvrdila, že všech šest jejích darovaných F-16 bylo formálně převedeno Ukrajině, ale část strojů vyžaduje rozsáhlé zprovoznění. Opravy běží přes belgickou firmu Sabena a americký mechanismus JUMPSTART. Bez funkční opravárenské vrstvy nedává radarový upgrade praktický smysl.

Síť jako násobič – švédský kousek skládačky

Švédsko v květnu 2024 oznámilo dodávku letounů ASC 890 – vzdušných platforem včasné výstrahy a řízení. Švédská vláda je popsala jako schopnost, která Ukrajině umožní identifikovat a ničit cíle na dlouhou vzdálenost. Ukrajinsko-švédská bezpečnostní dohoda mluví o „výrazném posílení vzdušného průzkumu a velení a řízení“.

ASC 890 a APG-83 řeší stejný problém z opačných konců. Jeden rozšiřuje oči celé sítě, druhý oči samotného letounu. V kombinaci je efekt větší než součet obou položek. S externím navedením od letounu včasné výstrahy může F-16 s AESA radarem zahájit vlastní vyhledávání v úzkém sektoru, potvrdit stopu a odpálit střelu dřív, než Su-35S vůbec zaregistruje ohrožení. Bez takové podpory musí pilot prohledávat celý prostor sám – a to i s APG-83 stojí čas.

Kdy a jak by to mohlo nastat

Přesný termín instalace APG-83 na ukrajinské F-16 veřejně uveden není. Existuje ale rámec: americká agentura DSCA v květnu 2025 schválila pro Ukrajinu balík F-16 Training and Sustainment, který výslovně zahrnuje „úpravy a modernizace letounů“. AN/APG-83 je dlouhodobě veden v americkém exportním systému jako standardizovaná položka přímého vojenského prodeje. Technicky i administrativně cesta existuje.

Praktická brzda je pořadí priorit. Koalice nejdřív musela vybudovat provozuschopnou kapacitu F-16 jako celek – výcvik pilotů a techniků, infrastrukturu, náhradní díly, zbraně. Nizozemsko odeslalo všech 24 darovaných strojů, Belgie slibuje až 30 kusů do roku 2028, ale zatím mluví o „pozdějším převodu“. Radarový upgrade naráží na stejnou logistickou realitu jako samotné letouny.

Co to znamená pro ruské „okno beztrestnosti“

Su-35S dnes operují poblíž fronty s relativním komfortem. Jejich piloti vědí, že starší radar protivníka je zachytí později, s menší přesností a v horší kvalitě stopy. To jim dává čas – čas na první výstřel, čas na úhybný manévr, čas na návrat pod deštník vlastní protivzdušné obrany.

APG-83 v kombinaci s letounem včasné výstrahy a kvalitním datovým spojem tohle okno dramaticky zužuje. Neznamená to neporazitelnost F-16. Znamená to, že Su-35S přestanou mít jistotu prvního tahu nad částmi bojiště, kde dříve dominovaly. A v souboji za hranicí vizuálního dosahu, kde rozhodují sekundy mezi detekcí a odpalem, je ztráta této jistoty strategická změna.

Rusko si hodnotu svých pokročilých platforem uvědomuje – Su-57 drží daleko od fronty mimo jiné proto, aby neriskoval reputační škodu a kompromitaci technologií. Pokud by i Su-35S začaly nad určitými sektory narážet na protivníka, který je vidí stejně brzy jako ony jeho, kalkulace nasazení se změní. Ne ze dne na den. Ale změní se.