Global Firepower Index 2026 zveřejnil jarní žebříček 145 armád světa. Čelo patří USA, Rusku a Číně, ale skutečný příběh se odehrává pod povrchem čísel.
Když se podíváte na kompletní žebříček GFP 2026, první desítka vypadá takto: Spojené státy, Rusko, Čína, Indie, Jižní Korea, Francie, Japonsko, Spojené království, Turecko a Itálie. Čtyři asijské mocnosti v první desítce, jen tři západoevropské. Německo, čtvrtý největší obranný rozpočet planety, je až dvanácté. Polsko jednadvacáté. Obě země NATO chybí v elitní skupině, a to není novinka roku 2026. Chyběly tam už loni. Příběh je tedy složitější, než naznačuje pouhé „vypadnutí“. Je o tom, proč tam některé evropské armády dlouhodobě nejsou, a co to znamená pro bezpečnost kontinentu.
Co přesně měří Global Firepower a co ne
GFP pracuje s více než 60 faktory: od počtu aktivních vojáků přes tanky, letadla a námořní plavidla až po logistiku, přírodní zdroje, geografii a finanční stabilitu. Pro rok 2026 přibyl nový parametr, internetové pokrytí populace. Výsledkem je kompozitní skóre PwrIndx, kde nižší číslo znamená silnější armádu. Dokonalé skóre 0,0000 je teoretický ideál, kterého nedosahuje nikdo.
Zásadní je, co index neměří. Jaderný arzenál se v hodnocení přímo nepromítá, GFP posuzuje konvenční válečný potenciál. Nezohledňuje ani alianční vazby, kvalitu velení, bojové zkušenosti nebo kybernetické kapacity v plné šíři. Je to makro-snapshot, ne simulace války.
Kdo koho předběhl, a kdo ne
Srovnání ročníků 2025 a 2026 ukazuje, že personální složení první desítky zůstalo identické. Žádná země NATO z ní nově nevypadla, protože tam Německo ani Polsko nebyly ani předtím. Změnilo se pořadí uvnitř:
| Země | GFP 2025 | GFP 2026 | Posun |
|---|---|---|---|
| Francie | 7. | 6. | ↑ |
| Japonsko | 8. | 7. | ↑ |
| Spojené království | 6. | 8. | ↓ |
| Německo | 14. | 12. | ↑ |
| Polsko | 21. | 21. | — |
Británie klesla o dvě příčky, ale zůstala v top 10. Francie si polepšila. Indie drží čtvrté místo v obou ročnících, Jižní Korea páté. Označení „nové velmoci“ je tedy redakční zkratka, obě země jsou v elitní skupině stabilně, ne nově.
Proč ale Německo s rozpočtem 127,4 miliardy dolarů, vyšším než britských 88,5 miliardy, nedosáhne ani na desítku? Protože peníze nejsou všechno. Německo je v GFP 33. v aktivním personálu, 47. v počtu tanků a na posledním místě v destroyerech. Desetiletí podfinancování Bundeswehru se nedá dohnat jedním rozpočtovým skokem.
Asie posiluje, ale Evropa nezahálí
Čtyři asijské země v top 10, Čína, Indie, Jižní Korea a Japonsko, odrážejí dlouhodobý trend. Indie disponuje téměř pěti miliony vojáků v celkovém personálním potenciálu a rozpočtem přes 109 miliard dolarů. Jižní Korea kompenzuje menší rozpočet (44,8 mld. USD) extrémně vysokou technologickou úrovní a povinnou vojenskou službou.
Číst to jako „ústup Západu“ by ale bylo zkreslení. Tisková zpráva SIPRI z dubna 2026 uvádí, že evropské vojenské výdaje vzrostly meziročně o 14 %, nejrychleji od konce studené války. Dvacet devět evropských členů NATO dalo dohromady 559 miliard dolarů. Indie přidala 8,9 %. Posilují obě strany současně.
Co to znamená pro NATO a pro Česko
Žebříček jednotlivých států není žebříček aliancí. NATO stojí na principu kolektivní obrany podle článku 5, útok na jednoho člena je útokem na všechny. Kombinuje konvenční, jaderné, protiraketové, kybernetické a vesmírné kapacity třiceti dvou států. V roce 2025 všichni spojenci splnili nebo překročili dřívější hranici dvou procent HDP na obranu a na summitu v Haagu si aliance stanovila cíl pěti procent do roku 2035.
Česko je v GFP 2026 na 55. místě ze 145 států, šestnácté v Evropě. S rozpočtem 9,2 miliardy dolarů a PwrIndx 1,0313 je od první desítky daleko. Česká bezpečnost ale nestojí na individuálním umístění v tabulce, stojí na aliančním deštníku, na bojové připravenosti a na tom, zda Evropa jako celek dokáže udržet tempo zbrojení, které v roce 2025 nastartovala.
Žebříček jako zrcadlo, ne jako verdikt
Podle nás je GFP užitečný jako orientační mapa konvenční síly, ne jako předpověď výsledku konfliktu. Neříká, kdo by vyhrál válku. Neříká, že NATO slábne. Říká, že svět má víc center vojenské moci než kdykoli v posledních třiceti letech, a že některé evropské armády mají strukturální slabiny, které vysoký rozpočet sám o sobě nevyřeší.
Znepokojivější než pořadí v tabulce je otázka, zda evropské státy dokážou přeměnit rostoucí výdaje na reálnou bojovou připravenost dřív, než ji budou potřebovat.