Ukrajinci se utrhli ze řetězu a nikdo je nezkrotí. Ruský kritik bije na poplach, že přenáší válku do Ruska

Robert Brovdi, přezdívaný „Maďar“, velí ukrajinským Silám bezpilotních systémů, které tvoří pouhá dvě procenta armády. Přesto si podle jeho slov pro BBC připisují zhruba třetinu všech zničených cílů. Číslo zní jako propaganda, jenže nervozita na druhé straně fronty ho potvrzuje lépe než jakákoli tisková konference v Kyjevě. Ruští vojenští komentátoři, analytici loajální Kremlu i regionální telegramové kanály hlásí totéž: útoky jsou častější, hlubší a bolestivější, než na co byla ruská protivzdušná obrana připravená. A co je podstatnější, mění psychologii celé války.

Dva tisíce kilometrů, žádný bezpečný týl

Brovdi v rozhovoru pro BBC popisuje strategii bez diplomatických obálek. Jeho dlouhodosahové dronové týmy míří na rafinerie, ropné terminály a exportní přístavy v hloubce 1 500 až 2 000 kilometrů od frontové linie. Nejde o sporadické symbolické nálety, jaké Ukrajina prováděla v předchozích letech. Jde o systematickou ekonomicko-vojenskou kampaň, která má Rusku zdražit každý den války.

Přístavy Primorsk, Ust-Luga a Novorossijsk dohromady odbavují zhruba 59 % ruského námořního exportu ropy. Když ukrajinské drony na jaře 2026 zasáhly baltické exportní uzly, KSE Institute vyčíslil výpadek ruských ropných příjmů na přibližně 1,76 miliardy dolarů za pouhé dva týdny. To už není symbolika. To je číslo, které cítí ruský rozpočet.

Alarm zevnitř Ruska

Nejpozoruhodnější na celé situaci není dosah ukrajinských dronů, ale reakce, kterou vyvolávají uvnitř Ruska samotného. Kritika nepřichází od opozičních disidentů, ti jsou umlčeni nebo v exilu. Přichází od loajalistických vojenských analytiků a komentátorů, kteří varují, že útoky vyvolávají „velmi negativní reakci“ obyvatel a zpochybňují schopnosti armády i protivzdušné obrany. Defence24 shrnuje tyto hlasy z ruských médií včetně Gazeta.ru a komentářů analytiků, jako je Rustem Klupov.

Data to potvrzují z několika stran:

• VCIOM, ruský státní sociologický ústav, zaznamenal v dubnu 2026 nárůst podílu občanů, kteří se cítí „úzkostně“, na 25 %, o dva procentní body více než v lednu.
• Novaja Gazeta napočítala v regionálních telegramových kanálech asi 2 000 hlášení o přeletech či hrozbě bezpilotních prostředků za první tři a půl měsíce roku 2026.
• Jamestown Foundation popisuje posun veřejné nálady směrem k podpoře mírových jednání a cituje tezi, že pro řadu Rusů už „neexistuje týl“.

Tohle není panika. Je to pomalá eroze pocitu bezpečí, kterou Brovdi metaforicky nazývá „kvas“, tiché kvašení nespokojenosti a nervozity v ruském zázemí. Kreml ovládá informační prostor, ale nemůže zakrýt sirény, černý dým nad rafineriemi a zápach benzenu ve městě, kde děti nesmějí do školy.

Tuapse: válka přišla domů

Co to znamená v praxi, ukázalo jihozápadní přístavní město Tuapse. Po sérii úderů na místní rafinerii vyhlásily úřady 16. dubna režim mimořádné situace. Déšť smíchaný se zplodinami vytvořil v okolí černý povlak. Rospotrebnadzor doporučil omezit pobyt venku kvůli zvýšené koncentraci benzenu. Školy zůstaly zavřené, obyvatelé nesměli pít vodu z kohoutku.

Na centrální pláži bylo do rána sesbíráno přes 4 000 m³ kontaminovaného materiálu, celkem pak podle Reuters přes 12 600 m³. Šest kaskád norných stěn blokovalo únik ropných produktů do řeky. Stovky lidí likvidovaly škody. Tohle není frontová linie. Tohle je civilní město s pláží, školami a vodárnou, a přesně proto ten zásah bolí víc než jakýkoli statistický graf.

Proč je „nezkrotí“

Formulace o nezkrotitelnosti nemíří na ztrátu kontroly Kyjeva nad vlastní armádou. Naopak, Brovdi strategii popisuje otevřeně a ukrajinské ministerstvo obrany ji oficiálně podporuje. Cílem je zabíjet více ruských vojáků, než Rusko stíhá doplňovat, a současně ničit infrastrukturu, která válku financuje.

Ruské zdroje samy přiznávají, proč je tak obtížné tuto kampaň zastavit. Výroba ukrajinských dronů je rozptýlená, levná a decentralizovaná. Neutralizovat výrobní místa je podle ruských analytiků „velmi, velmi obtížné“. Britský think-tank RUSI zároveň upozorňuje na důležitou korekci: k cíli dorazí jen malý zlomek velkých salv a ještě menší část způsobí rozhodující škody. Drony nejsou zázračná zbraň, která sama vyhraje válku. Jsou ale ideální nástroj opotřebovávací kampaně, nutí protivníka k neustálým obranným investicím, rozptylují protivzdušnou obranu a zvyšují psychologický tlak na civilní obyvatelstvo.

Český otisk v dronové válce

Česko v tomto příběhu nefiguruje jen jako pozorovatel. Dobrovolnicko-technologická iniciativa Aerorozvědka z ČR a Slovenska dodává drony a technologie přímo ukrajinským brigádám. Česká firma LPP Holding podle AP News vyrábí dronové technologie používané ukrajinskými ozbrojenými silami, její sklad se letos v březnu stal terčem žhářského útoku. A Armáda ČR uvolnila kapacitu na výcvik až osmi ukrajinských pilotů do konce roku 2026.

Nejde o masivní průmyslový program, ale o tři viditelné roviny zapojení: občanskou, komerční a státní. Dronová válka na Ukrajině není vzdálený konflikt, je to ekosystém, do kterého české firmy, dobrovolníci i armáda aktivně přispívají.

Největší škoda, kterou ukrajinské drony Rusku způsobují, se nedá změřit v dolarech ani v kubických metrech kontaminované zeminy. Je to rozpad představy, že válka se odehrává někde daleko a domů nedoletí. Ta představa právě hoří, a sirény v ruských městech hlásí, že ji nikdo neuhasí.