Čína má vážný problém. Tchajwanské HIMARS dostřelí až na její pobřeží extrémně silnými raketami

Dne 4. července 2025 stál tchajwanský náčelník generálního štábu před řadou čerstvě nalakovaných odpalovačů a slavnostně uvedl do služby první jednotku vyzbrojených HIMARS. Jedenáct kusů, které na ostrov dorazily v říjnu 2024, přestaly být položkou v americkém katalogu a staly se operační realitou. Jenže jedenáct odpalovačů je teprve začátek. Schválené a podepsané kontrakty mluví o čísle, které je desetkrát vyšší, a právě ten objem mění bezpečnostní kalkulaci v Tchajwanském průlivu.

Od jedenácti kusů ke sto jedenácti

Příběh tchajwanských HIMARS se začal psát v říjnu 2020, kdy Washington notifikoval Kongresu prodej 11 odpalovačů a 64 taktických střel M57 ATACMS. V prosinci 2022 přibyl rozšiřující balík: dalších 18 HIMARS, 20 kontejnerů ATACMS a 144 kontejnerů naváděných raket M31A2 GMLRS. Celkem 29 odpalovačů v první linii, zbylých 18 má podle tchajwanských zdrojů dorazit během roku 2026.

Zásadní zlom přišel 17. prosince 2025, kdy americká agentura DSCA schválila navazující prodej: 82 dalších HIMARS, 420 střel M57 ATACMS, 756 kontejnerů M31A2 a 447 kontejnerů M30A2 s alternativní hlavicí. Tchajwanský ministr obrany v březnu 2026 potvrdil doručení nabídkového dopisu. Pokud se všechny dávky dokončí, Tchaj-wan bude disponovat 111 odpalovači a více než pěti stovkami střel ATACMS. Z omezené schopnosti se stává masový nástroj odstrašení.

Co vlastně dolétne na čínské pobřeží

Ne každá munice pro HIMARS je extrémně silná raketa s dostřelem přes průliv. Standardní naváděné rakety GMLRS mají dosah kolem 70 kilometrů, dost na obranu pláží, ale málo na hluboký úder. Klíčem k ohrožení čínského zázemí jsou taktické střely M57 ATACMS s dostřelem 300 kilometrů. Právě ony dělají z HIMARS průlivovou zbraň.

Při plánovaném předsunutí odpalovačů na souostroví Penghu a ostrov Dongyin se dostřel posouvá hluboko do provincie Fujian. Podle informací listu Taipei Times s odkazem na vojenský zdroj by v dosahu byly:

• Shromaždiště a přístavy v Xiamenu, Quanzhou a Zhangzhou
• Námořní základna Sanduao a ústí řeky Min
• Uzly PLAN Fujian Base ve Fuzhou
• Letecké základny Longtian, Hui’an a Shuimen
• V širším dosahu i námořní základna Wenzhou v provincii Zhejiang

Zasažení těchto uzlů by neznamenalo „vypnutí Číny“. Znamenalo by ale narušení nástupních prostorů, zásobovacích tras a letových cyklů PLA v úvodních hodinách konfliktu, tedy přesně ve chvíli, kdy čínský plán počítá s maximálním tempem.

Proč je to pro Peking horší, než se zdá

Čínská armáda disponuje vlastním ekvivalentem, raketovým systémem PCH191/PHL-16, který podle analýzy americké Naval War College dosahuje vzdáleností blížících se 500 kilometrům. V absolutním dostřelu má Čína navrch. Jenže problém neleží v tom, kdo střílí dál.

Hodnota tchajwanských HIMARS spočívá v kombinaci mobility, přesnosti a schopnosti „vystřelit a zmizet“. Mobilní odpalovač na horské silnici je nesrovnatelně těžší cíl než pevná raketová baterie. A právě proto musí čínské plánovače znervózňovat scénář, v němž stovka rozptýlených odpalovačů systematicky ničí přístavy, sklady paliva a radary ještě před tím, než první výsadková loď opustí přístav.

Tchajwanské ministerstvo obrany rámuje HIMARS jako nástroj „přesného úderu a posílení odstrašení“. Analyticky přeloženo: PLA by musela část sil, zásob a bojových letounů stáhnout hlouběji do vnitrozemí. Tím se prodlužuje čas potřebný k útoku a zkracuje šance na „rychlou a rozhodnou“ operaci, na kterou čínská doktrína sází.

Peking reaguje výhrůžkami a plány na preemptivní úder

Mluvčí čínského ministerstva obrany Ťiang Pin v únoru 2026 varoval před „vlastní zkázou“, pokud se Tchaj-wan pokusí vyprovokovat válku předsunutím HIMARS na ostrovy blíže k pevnině. Rétorika je ostrá, ale za ní stojí reálná doktrinální úvaha. Čínské vojenské myšlení v rámci konceptu „aktivní obrany“ připouští preemptivní konvenční raketové údery, tedy snahu zničit klíčové odpalovače a základny ještě před jejich plným rozvinutím.

Právě tady vidíme jádro dilematu. V míru HIMARS posilují odstrašení: zvyšují náklady a nejistotu čínské operace. V akutní krizi ale mohou zvyšovat nervozitu obou stran. Čína má motivaci zaútočit dřív, než budou odpalovače rozptýlené a připravené. Tchaj-wan má motivaci rozmístit je co nejrychleji, aby odstrašení fungovalo. Jak upozorňuje analýza CSIS, strategie „odepření přístupu“ má tento dvojí efekt: v klidu odrazuje, ale v krizi může urychlovat eskalaci.

Co by to znamenalo pro Česko

Ve veřejně dostupných zdrojích česká ani evropská stopa na dodávkách HIMARS Tchaj-wanu nefiguruje. Nepřímý dopad případné eskalace v průlivu by ale česká ekonomika pocítila tvrdě. Tchajwanský průliv je jednou z nejfrekventovanějších námořních tras světa a Tchaj-wan vyrábí většinu světových pokročilých čipů. Česká Národní polovodičová strategie označuje čipy za kritické pro automobilový průmysl, sektor s obratem 1,57 bilionu korun a téměř 141 tisíci zaměstnanci. Výpadek tchajwanských polovodičů by zasáhl dodavatelské řetězce od Mladé Boleslavi po Nošovice.

Sto jedenáct mobilních odpalovačů samo o sobě Tchaj-wan nezachrání. Ale každý z nich je kalkulace, kterou musí čínský štáb zahrnout do plánu invaze, a každá taková kalkulace ten plán dělá pomalejší, dražší a méně jistý.