Kreml hlásí 150 vyrobených Su-35S, ale počty nesedí. Skutečná čísla ukazují, jak Rusko lže

Dne 17. dubna 2026 zveřejnila Sjednocená letecká korporace (OAK) na svém webu krátkou zprávu: armádě byla předána další várka letounů Su-35S. Žádný počet kusů, žádná trupová čísla, žádný kontext. Jen triumfální věta a fotografie, na nichž jsou identifikační znaky letounů pečlivě retušované. O šest dní později se na portálu VPK objevilo zrcadlo textu z blogu bmpd, analytické platformy napojené na moskevský think-tank CAST. Tam už číslo padlo: 155 sériových Su-35S dodaných od roku 2012 do konce roku 2025. Jenže tentýž bmpd v prosinci 2025 uváděl 135 kusů do konce roku 2024. Jednoduchá aritmetika říká, že za rok 2025 muselo přibýt dvacet strojů. A právě tady začíná problém, protože britský výzkumný institut RUSI, který pracuje s interními dokumenty OAK a státním obranným zadáním, vidí realitu jinak.

Dvě čísla, jeden letoun, nulová transparentnost

Prosinec 2025: bmpd/CAST publikuje odhad 135 sériových Su-35S dodaných do konce roku 2024 a pro samotný rok 2024 uvádí 15 předaných kusů. Duben 2026: tentýž zdroj posunuje kumulativní součet na 155 kusů do konce roku 2025. Implikovaných +20 strojů za jediný rok by bylo historicky nadprůměrné tempo.

Proti tomu stojí studie RUSI z listopadu 2025, která čerpá z jiného typu dat, konkrétně z interních dokumentů výrobce, státního obranného zadání a porovnání s oznámenými dodávkami. Její závěr je střízlivější:

• V roce 2024 bylo objednáno 12 Su-35S, reálně dodáno zřejmě jen 10.
• Pro rok 2025 činí cíl 16 kusů, a to včetně zpožděných dodávek z předchozího roku.

Pokud vezmeme prosincový základ 135 kusů a přičteme konzervativnější odhad RUSI pro rok 2025, dostaneme se na interval zhruba 146–151 strojů. Ne 155. Rozdíl čtyř až devíti letounů může znít akademicky, ale u programu, jehož roční produkce se pohybuje v jednotkách kusů, představuje odchylku 25–60 % ročního výstupu.

Proč OAK mlčí a bmpd mluví

Od roku 2022 OAK systematicky tají počty dodaných letounů. Trupová čísla na fotografiích retušuje. Tiskové zprávy jsou formulovány tak, aby potvrdily událost, nikdy však neprozradily rozsah. Vzniká tím informační vakuum, které vyplňují právě zdroje jako bmpd/CAST.

Bmpd přitom není nezávislý analytik v západním slova smyslu. Jde o blog propojený s Centrem pro analýzu strategií a technologií, moskevským think-tankem, který se pohybuje na pomezí expertízy a loajality vůči ruskému obrannému průmyslu. Jeho odhady nejsou lži v pravém slova smyslu, spíš optimistické extrapolace z neúplných dat, které nikdo nemůže ověřit, protože primární zdroj mlčí.

Výsledek je paradoxní. Rusko chce světu ukázat, že jeho letecký průmysl funguje na plné obrátky. Jenže samo si znemožňuje, aby mu kdokoli věřil. Ani prokremelský analytik nedokáže svá čísla podložit auditovatelným řetězcem, protože výrobce mu ho nedá.

Průmyslové limity za propagandistickou fasádou

Studie RUSI nejde jen po číslech. Popisuje konkrétní průmyslové problémy, které tempo výroby Su-35S brzdí. Systém elektronického boje Chibiny, klíčový pro přežití letounu v moderním prostředí, se dodává se zpožděním. Výroba závisí na zahraničních obráběcích strojích a měřicí technice, k nimž je po sankcích přístup omezený. Subdodavatelský řetězec trpí stejnými neduhy jako zbytek ruského obranného průmyslu, tedy nedostatkem kvalifikované pracovní síly, opotřebovaným strojním parkem a improvizovanými náhradami za západní komponenty.

Pro srovnání: Lockheed Martin v roce 2025 dodal 191 kusů F-35. I kdyby platila optimistická ruská verze dvaceti Su-35S za rok, jde o necelou desetinu amerického tempa. Při konzervativnějším odhadu RUSI, tedy 10 až 16 kusů ročně, je poměr ještě výraznější. Česká republika, která pořizuje 24 strojů F-35 právě s argumentem schopnosti obstát na budoucím bojišti společně se spojenci, si tak kupuje platformu z programu, jehož výrobní kapacita je řádově jinde.

Hrozba neklesá, důvěryhodnost ano

Bylo by chybou číst výrobní problémy Su-35S jako důkaz, že ruské letectvo nepředstavuje hrozbu. RUSI v lednovém briefingu 2026 upozorňuje, že počty moderních ruských stíhacích a úderných letounů od začátku invaze mírně vzrostly. Su-35S v kombinaci se střelou R-37M dlouhého dosahu a lepší koordinací s pozemní protivzdušnou obranou vytváří pro ukrajinské i potenciálně alianční piloty reálné nebezpečí. Analytici CNA popisují, že R-37M funguje jako nástroj trvalého odstrašení: i když sestřelí jen hrstku cílů, samotné varování donutí pilota přerušit misi a jít do úhybného manévru. Efekt je „měkký zásah“: úkol nesplněn, aniž by padla jediná střela.

Jenže právě proto je neschopnost Kremlu předložit konzistentní výrobní bilanci tak výmluvná. Nejde o to, že by Su-35S byl bezcenný stroj. Jde o to, že země, která ho staví, nedokáže ani u své prestižní stíhačky generace 4++ nabídnout věrohodný, ověřitelný a vnitřně bezrozporný přehled o tom, kolik jich vlastně má.

Kreml chtěl světu ukázat průmyslovou sílu. Místo toho ukázal, že jeho vlastní čísla si protiřečí dřív, než je stihne kdokoli zvenčí zpochybnit.