Průzkum: na summitu NATO chtějí Češi hlavně Babiše a Pavla. Macinku a Zůnu si přejí nejméně

Čísla z průzkumu NMS pro Novinky, zveřejněného 12. května 2026, přicházejí ve chvíli, kdy složení české delegace stále není definitivně určeno. Po osobní schůzce Babiše s Pavlem 8. května shoda nevznikla, prezident veřejně zmínil i kompetenční žalobu a kabinet má o delegaci rozhodovat až v červnu. Průzkum tak neměří jen oblíbenost čtyř jmen, měří, komu Češi věří, že dokáže v Ankaře mluvit za stát.

Babiš vede, Pavel drží opozici, Macinka zaostává i u svých

Pořadí vypadá jednoznačně: Babiš 57 %, Pavel 47 %, ministr obrany Zůna 45 %, Macinka 30 %. Jenže za celkovými čísly se skrývají dvě úplně odlišné země.

U voličů ANO chce premiéra na summitu 89 %, Pavla pouhých 17 %. U voličů Spolu je to přesně naopak: Pavla si přeje 93 %, Babiše 49 %. Piráti a STAN se drží nad 90 % pro prezidenta. Rozdíl mezi oběma tábory činí 76 procentních bodů, propast, která kopíruje celkové napětí mezi Hradem a vládou.

Překvapivější je Macinkova pozice. Jako šéf české diplomacie by měl být přirozeným kandidátem na alianční summit. Přesto ho chce v Ankaře vidět jen necelá třetina respondentů. A ani mezi voliči Motoristů není jedničkou: Zůna tam získal 64 %, Macinka 63 %. Politolog Michal Malý výsledek spojuje spíš s nižší osobní popularitou než s logikou úřadu. Svou roli ale pravděpodobně hraje i Macinkova ostrá rétorika vůči prezidentovi, právě on Pavlovu snahu jet do Ankary označil za součást volební kampaně.

Proč vůbec není jasné, kdo Česko v Ankaře zastoupí

Spor má kořeny v lednu 2026, kdy Pavel odmítl jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí. Od té doby se vztah Hradu s vládou, a zvláště s Motoristy, zhoršuje. Summit NATO v Ankaře, naplánovaný na 7. a 8. července, se stal dalším bojištěm.

Pavel v dopise z 8. dubna premiérovi oznámil, že se chce summitu zúčastnit v čele delegace. Opřel se o článek 63 Ústavy, podle něhož prezident „zastupuje stát navenek“ a je vrchním velitelem ozbrojených sil. Babiš účast odmítl. Vláda 13. dubna schválila usnesení o letecké přepravě ústavních činitelů, v němž se podle médií pro let do Ankary počítalo s premiérem, Macinkou a Zůnou, bez prezidenta.

Klíčový háček: pravomoci z článku 63 vyžadují kontrasignaci, tedy spolupodpis předsedy vlády. Bez něj prezident nemůže jednat jménem státu. NATO navíc zve státy, nikoli konkrétní osoby, kdo sedí za Česko, určuje vláda notifikací. Pavel by teoreticky mohl odcestovat jako host, ale bez oficiálního mandátu by jeho vliv na jednání byl minimální.

Vládní příprava na Ankaru běží i bez shody s Hradem

Den před zveřejněním průzkumu, 11. května, vláda jmenovala Jakuba Landovského vládním zmocněncem pro plnění závazků ČR vůči NATO. Signál je čitelný: kabinet se na summit připravuje po vlastní ose a chce spojencům vysvětlovat české obranné výdaje sám.

Macinka po schůzce Babiše s Pavlem řekl, že „na summitu je jen jedna židle“ a je logické, aby šéfem delegace byl šéf vlády. Kabinet má o složení rozhodnout v červnu. Pokud Pavel podá kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, ten by musel jednat pod mimořádným časovým tlakem, do summitu zbývá necelé dva měsíce.

Co průzkum říká o důvěře, nejen o jménech

Podle nás nejzajímavější číslo v celém průzkumu není Babišových 57 %, ale Pavlových 26 % mezi voliči Motoristů. Ani uvnitř vládního tábora není pohled na prezidentovu účast monolitní. U voličů SPD sice Pavel klesá na 8 %, ale motoristický elektorát, tedy strana, jejíž ministr vede nejostřejší ofenzivu proti Hradu, dává prezidentovi víc než čtvrtinovou podporu.

Průzkum tak ukazuje spíš dvě souběžné reality než jeden jasný verdikt. Premiér vede, protože většina veřejnosti přijímá vládní argument o odpovědnosti kabinetu za alianční závazky. Prezident ale zůstává silnou alternativou všude tam, kde voliči čtou summit jako otázku státní reprezentace, ne stranické politiky. A Macinka? Ten platí za spor, který sám pomáhal eskalovat.