Putin ztrácí vliv, tak vyhrožuje Arménii, že dopadne jako Ukrajina. Válka je za rohem, pokud nevyhraje volby proruská vláda

Na začátku dubna 2026 seděl arménský premiér Nikol Pašinjan naproti Vladimiru Putinovi v Kremlu. Schůzka měla vypadat jako rutinní bilaterální jednání. Jenže Putin při ní veřejně vyjádřil přání, aby se „proruské síly“ aktivně zapojily do nadcházejících arménských voleb. Žádné ultimátum, žádná otevřená hrozba válkou, jen zdánlivě nevinná věta, kterou ruský propagandistický ekosystém během několika dnů rozvinul do plnohodnotného strašáku: buď zvítězí proruská vláda, nebo Arménii čeká osud Ukrajiny.

Jak se z diplomatické věty stala válečná hrozba

V otevřených zdrojích se nám nepodařilo dohledat přímý Putinův výrok typu „bude válka, pokud nevyhrají naši lidé“. Mechanismus je sofistikovanější. Putin na kremelském jednání hovořil o vzájemném obchodu ve výši 4,5 miliardy dolarů, připomněl výhody členství Arménie v Euroasijské ekonomické unii a zmínil, že by rád viděl účast proruských aktérů ve volební soutěži. Tón byl přátelský, slova pečlivě volená.

Rozvinutí přišlo odjinud. Leonid Sluckij, šéf zahraničního výboru ruské Dumy, už od jara 2024 opakuje, že Pašinjan vede Arménii „ukrajinskou cestou“. Telegramové kanály napojené na ruské státní struktury pak po dubnové schůzce přidaly konkrétnější scénáře: ztráta ruského bezpečnostního deštníku, ekonomický tlak, destabilizace a nakonec válka. Arménský watchdog media.am dokumentuje, že nejde o spontánní reakce jednotlivých komentátorů, ale o koordinovaný informační tlak, stejné rámce se ve stejném čase objevují napříč státními médii, oficiálními výroky i telegramovou sférou.

Kdo jsou „proruské síly“ a co chtějí

Moskva mluví o „proruských silách“ záměrně vágně. V arménské politické krajině má otevřeně proruský profil především strana Mother Armenia, kterou v září 2025 založil Andranik Tevanyan. Ten označuje Jednotné Rusko za přirozeného spojence a volá po strategickém návratu Jerevanu do ruské sféry. Ruská propaganda zároveň zmiňuje podnikatele Samvela Karapetyana, jenže analytici z Union of Informed Citizens upozorňují, že Karapetyan v arménské politice dosud nepůsobil a pro volby nesplňuje podmínky.

Důležitější než konkrétní jména je samotná logika nátlaku: Kreml nepotřebuje jednoho favorita. Stačí mu, aby arménský volič internalizoval rovnici „prozápadní kurz = válka“ a buď volil jinak, nebo k urnám nešel vůbec.

Skutečné riziko versus propaganda

Tvrzení „válka je za rohem“ je předvolební psychologický nátlak, ne bezpečnostní analýza. To ale neznamená, že bezpečnostní rizika neexistují.

Reálné napětí trvá na arménsko-ázerbájdžánské hranici. České ministerstvo zahraničí stále varuje před cestami do pohraničních oblastí a zmiňuje sporadické přestřelky z let 2024 a 2025. Mise EUMA monitoruje situaci přímo na hranici s mandátem do února 2027. Jenže tohle pohraniční riziko existuje nezávisle na výsledku voleb, a právě to je klíčový rozdíl, který ruská propaganda záměrně stírá.

Rusko navíc v Arménii drží páky, které na Ukrajině před rokem 2022 nemělo:

• Vojenská základna — 102. základna v Gjumri a u Jerevanu, zhruba 5 000 vojáků, právní rámec prodloužený do roku 2044.
• Ekonomická závislost — Rusko zůstává klíčovým obchodním partnerem, Putin sám zdůrazňoval obrat 4,5 miliardy dolarů.
• Mediální dosah — ruská státní média a telegramové kanály přímo oslovují arménské publikum.

Právě proto je pro Moskvu výhodnější hybridní a informační tlak než nový otevřený front. Proč riskovat vojenskou eskalaci, když máte vojáky už uvnitř země, kontrolujete část energetických toků a můžete ovlivňovat veřejné mínění?

Proč Moskva tlačí právě teď

Arménie se od Ruska vzdaluje tempem, které Kreml nečekal. V březnu 2025 přijal arménský parlament zákon o zahájení procesu vstupu do EU. Pašinjan veřejně prohlásil, že Arménie není spojencem Ruska ve válce proti Ukrajině, a označil vztah s CSTO za „bod bez návratu“. V květnu 2026 proběhl historicky první summit EU–Arménie. Každý z těchto kroků posouvá Jerevan dál od Moskvy, a volby 7. června jsou z ruského pohledu poslední příležitost, jak trend zkusit zvrátit politickými prostředky.

Co dělá Evropa a co Arménie sama

Brusel reaguje konkrétněji, než bývá zvykem. Rada EU 21. dubna 2026 zřídila novou civilní misi EUPM Armenia zaměřenou na posílení odolnosti proti dezinformacím a kyberútokům, a výslovně ji rámovala jako ochranu volebního prostředí: „Když Arméni půjdou v červnu k urnám, mají o budoucnosti země rozhodnout oni sami.“ K tomu přidala 20 milionů eur z Evropského mírového nástroje na logistické kapacity arménských ozbrojených sil.

Arménie sama není bezmocná. Pašinjan 27. dubna 2026 oznámil, že poprvé od nezávislosti kontrolují všechny hraniční přechody arménští pohraničníci, ne ruští vojáci. Na arménsko-ázerbájdžánské hranici bylo delimitováno prvních 12 kilometrů. Není to kolektivní obrana typu NATO, ale je to víc, než co měla Arménie k dispozici ještě před dvěma lety.

Moskva nepotřebuje Arménii napadnout, aby jí vnutila logiku „buď Rusko, nebo válka“. Stačí ji opakovat dostatečně hlasitě a dostatečně dlouho před volbami. Otázka je, jestli arménští voliči uvěří strachu, nebo vlastním pohraničníkům na hranici.