Rusko chce válku za každou cenu. Tlačí na Bělorusko a už plánuje útok na Kyjev i na zemi NATO, varuje Zelenský

Bylo 15. května 2026, krátce po poledni, když na Zelenského oficiálním Telegramu přibylo vyjádření, které posunulo debatu o severním směru války do úplně jiné roviny. Ukrajinský prezident oznámil, že má k dispozici detaily rozhovoru mezi Moskvou a Minskem. Rusko podle něj chce Bělorusko vtáhnout do „nových agresivních operací“ – buď proti ose Černihiv–Kyjev, nebo proti jedné ze zemí NATO sousedících s Běloruskem. Konkrétní stát nejmenoval. Konkrétní datum neuvedl. Přesto nejde o varování, které by šlo odbýt mávnutím ruky. Důvod je prostý: to, co se v Bělorusku děje na vojenské úrovni už měsíce, dává Zelenského slovům oporu, jakou dřívější varování neměla.

Bělorusko jako nástupiště – co je doloženo

Když v únoru 2022 ruské kolony vjely na Ukrajinu přes běloruské území, Lukašenko tvrdil, že o ničem nevěděl. O čtyři roky později je situace jiná. Bělorusko už není jen pasivní koridor, stalo se aktivní součástí ruské úderné infrastruktury.

Ukrajinský prezidentský úřad v únoru 2026 při vyhlášení sankcí proti Lukašenkovi popsal konkrétní mechanismy: na běloruském území fungují přenosové stanice, přes které Rusko řídí útočné drony. Více než tři tisíce běloruských podniků dodávají materiál pro ruský zbrojní průmysl. A Minsk buduje infrastrukturu pro raketový systém Ořešnik, který Moskva do Běloruska přesouvá. V dubnu 2026 přišla další vlna sankcí, tentokrát přímo proti firmám a lidem z Lukašenkova okolí, a Kyjev výslovně varoval: „Bělorusko nesmí být vtaženo do této války. Nesmí dojít k operacím proti dalším evropským zemím.“

18. května, tři dny po Zelenského prohlášení, Bělorusko s Ruskem zahájilo společné cvičení zaměřené na použití taktických jaderných zbraní. Podle AP to potvrdilo běloruské ministerstvo obrany. Načasování mluví samo za sebe.

Dvě roviny hrozby: pozemní operace a „dekapitační“ údery

Zelenského varování má dvě vrstvy, které je důležité odlišit. První je možná pozemní operace ze severu, směrem na Černihiv a Kyjev, tedy po trase, kterou ruská armáda zkusila a nezvládla v roce 2022. Druhá je raketově-dronová: Zelenskyj tvrdí, že Ukrajina získala ruské dokumenty s téměř dvěma desítkami politických a vojenských cílů v Kyjevě, včetně objektů spojených s vedením státu a armády. To naznačuje logiku, kterou analytici označují jako „dekapitační“, tedy snahu ochromit velení jedním koordinovaným úderem.

Veřejně ale nepadlo žádné datum ani potvrzení finálního rozkazu. Zelenskyj sám řekl, že Ukrajina posiluje severní směr a připravuje plán reakce. Kreml 18. května odmítl tato tvrzení komentovat jako relevantní.

Jak reálná je pozemní hrozba? Polský institut PISM v dubnu 2026 publikoval analýzu mimořádně dlouhého testu bojové připravenosti běloruské armády, nejdelšího a nejrozsáhlejšího za poslední roky. Závěr: jde o jasný signál státům na východním křídle NATO i Ukrajině a Bělorusko by v případném útoku nemuselo hrát jen podpůrnou roli. Proti tomu stojí expertní odhad citovaný Le Monde z dubna 2026, podle nějž na běloruském území bylo v té době jen asi 1 500 až 2 000 ruských vojáků v dlouhodobých zařízeních a přímý běloruský pozemní útok by měl omezené šance na úspěch při vysokých ztrátách.

Lukašenko: poslušnost s pojistkou

Klíčová otázka zní, jestli Lukašenko ruský tlak přijme. Dosavadní vzorec ukazuje kombinaci poslušnosti a vyhýbání se plnému vstupu do války. Běloruský diktátor dosud neposlal vlastní jednotky bojovat na Ukrajinu. Experti citovaní Le Monde i Carnegie argumentují, že přímé zapojení by ohrozilo stabilitu jeho režimu, běloruská veřejnost nemá chuť umírat za ruské cíle a armáda není na takovou operaci připravená.

Jenže prostor pro odmítání se zužuje. Každá přenosová stanice, každý společný jaderný nácvik, každá dodávka komponentů pro Ořešnik posouvá Minsk hlouběji do závislosti, ze které se těžko couvá. Lukašenko si možná stále drží pojistku, ale ta je čím dál tenčí.

Co to znamená pro NATO a Česko

Zelenského varování mluví o „jedné ze zemí NATO sousedících s Běloruskem“. Geograficky to zužuje okruh na tři státy: Polsko, Litvu a Lotyšsko. Jakékoli další zúžení by bylo spekulací.

NATO pro takový scénář má jasný postup. Při hrozbě následují konzultace podle článku 4; při ozbrojeném útoku může Severoatlantická rada aktivovat článek 5, tedy princip, že útok na jednoho spojence je útokem na všechny. Aliance už na východním křídle operuje ve zvýšené pohotovosti a na jaře 2026 testovala nové obranné plány na cvičení Steadfast Dart.

Česko není v první geografické linii, ale už dávno není jen pozorovatelem. Čeští vrtulníkáři od února 2026 chrání polský vzdušný prostor, česká jednotka působí v rámci mise NATO v Lotyšsku a prezident Petr Pavel se 13. května, dva dny před Zelenského varováním, zúčastnil summitu B9 zaměřeného na bezpečnost východního křídla. Veřejně se k samotnému Zelenského prohlášení zatím neobjevilo samostatné české stanovisko. Ministerstvo zahraničí nadále varuje před cestami na celé území Ukrajiny; pro Polsko ani pobaltské státy žádné mimořádné upozornění nevydalo.

Proč právě teď

Moskva má důvod tlačit. Rozptýlit ukrajinské síly na sever znamená odlehčit frontě na východě. Současně zvýšit nervozitu na aliančním východním křídle znamená testovat, jak rychle a jednotně NATO reaguje. Obojí najednou je klasická eskalační logika, a obojí najednou je přesně to, co Zelenského varování popisuje.

Nejde o potvrzenou bezprostřední invazi. Ale z Běloruska se za poslední rok stalo něco, čím v roce 2022 nebylo: plně integrované nástupiště ruského vojenského tlaku s dronovou, raketovou, průmyslovou i jadernou dimenzí. A to je důvod, proč toto varování nelze číst jako další v řadě diplomatických apelů.