Čína je v klíčových oblastech stále závislá na amerických dodávkách – včetně armády. I když jsou to velcí rivalové

Když americké ministerstvo obchodu v prosinci 2024 rozšířilo exportní kontroly na 24 typů výrobních zařízení, tři kategorie softwaru a paměti HBM, neformulovalo zdůvodnění diplomaticky. Cílem je „impair“ – narušit – schopnost Číny vyrábět pokročilé polovodiče pro „next generation of advanced weapon systems“. Formulace je nezvykle přímočará: Washington otevřeně říká, že technologická páka, kterou drží, míří na čínskou armádu. A Peking ji zatím nedokázal zlomit.

Čísla, která Peking nerad slyší

Program Made in China 2025 měl být přelomový. Stanovil ambiciózní cíle soběstačnosti v klíčových technologiích – a většinu z nich nesplnil. Podle analýzy U.S.-China Economic and Security Review Commission dosáhla čínská soběstačnost v polovodičích v roce 2020 pouhých 16,6 %. Do konce roku 2025 analytici očekávají zhruba třicetiprocentní domácí podíl na spotřebě čipů. Zní to jako pokrok, jenže původní cíl byl 70 %.

Ještě výmluvnější je situace u zařízení, bez kterého se čipy nedají vyrábět. Ve třetím čtvrtletí 2024 činil podíl domácích strojů v čínských fabech asi 16 %. Zbytek dodávají firmy jako ASML, Tokyo Electron nebo Applied Materials. U high-end CNC obráběcích strojů drží čínští výrobci zhruba třetinu trhu. A u precizních kuličkových šroubů, zdánlivě banální, ale kritické komponenty pro přesné obrábění, ovládají zahraniční firmy 90 % čínského trhu.

Peking to ví. Vládní zpráva z 5. března 2026, která nastínila priority 15. pětiletky, znovu jmenuje integrované obvody, obráběcí stroje, high-end přístroje a základní software jako oblasti vyžadující „rozhodné průlomy“. Jinými slovy: samotná čínská vláda přiznává, že problém trvá.

Proč peníze nestačí

Čína do polovodičového sektoru nalila přes 150 miliard dolarů. Výsledek je viditelný v masové výrobě zralých čipů, tam Peking škáluje rychle a levně. Jenže špičkové technologie fungují jinak.

Ekonom Barry Naughton ve svědectví před americkým Kongresem v únoru 2025 vysvětlil proč: špičkový fab vyžaduje mimořádně přesnou koordinaci stovek dodavatelů, materiálů, procesů a tacitních znalostí. Nejde jen o jeden stroj nebo jeden patent. Jde o ekosystém, který se budoval dekády a kde rozhoduje kumulované know-how, které se nedá koupit ani zkopírovat. Státní dotace umí postavit továrnu. Neumí nahradit třicet let iterativního učení.

Právě proto Čína opakovaně naráží ve stejných segmentech. EDA software pro návrh čipů ovládají tři americké firmy. Litografické stroje pro nejpokročilejší uzly dodává jediná evropská společnost pod americkou licenční kontrolou. A pokročilé AI akcelerátory? V lednu 2026 přešel BIS u čipů Nvidia H200 a AMD MI325X na režim licencování případ od případu. Washington nemusel nic zakázat úplně. Stačí, že rozhoduje o každé jednotlivé zásilce.

Kde závislost míří na armádu

Pentagon ve své výroční zprávě Kongresu za rok 2024 popisuje čínskou strategii propojení civilního a vojenského sektoru. Čínská lidová osvobozenecká armáda nenaváží americké čipy přímo. Čerpá z téhož technologického ekosystému, který je na nich závislý.

GAO to formuluje explicitně: exportní kontroly mají omezit přístup Číny k pokročilým výpočetním technologiím využitelným pro vojenskou modernizaci, jaderné modelování, zpravodajství a sledování. Pentagon doplňuje, že ČLR zůstává závislá na zahraničních nástrojích a softwaru pro výrobu AI hardwaru, tedy přesně toho, co pohání novou generaci autonomních zbraní a velitelských systémů.

Pikantní detail: tatáž zpráva Pentagonu uvádí, že Čína v roce 2023 dodávala Rusku mikroelektroniku, precizní obráběcí stroje a další vstupy dvojího užití pro ruský obranný průmysl. Peking je tedy současně sankcionovaným cílem na špičkové technologie a dodavatelem středně pokročilé výroby pro jinou sankcionovanou mocnost.

Závislost není jednosměrná

Obraz by nebyl úplný bez druhé strany mince. Podle USGS byla Čína v roce 2026 hlavním zdrojem u 14 z 33 kritických minerálů, na jejichž dovozu jsou USA nejvíce závislé. U sloučenin a kovů vzácných zemin činí americká importní závislost 80 %, z toho 56 % kryje přímo Čína. Pentagon přiznává, že magnety ze vzácných zemin jsou kritickým vstupem pro F-35, ponorky, řízené střely i radary.

Rivalita USA a Číny tedy není příběh jednoho silného a jednoho slabého. Je to boj o kontrolu nad stále propojeným systémem, kde každá strana drží jiný uzel. Čína dominuje v surovinách a masové výrobě. Amerika v know-how, softwaru a precizních nástrojích na špičce řetězce.

Co to znamená pro Česko

České firmy jsou součástí téhož zranitelného řetězce. Ministerstvo průmyslu a obchodu v rámci evropského Chips Act monitoruje výpadky waferů, chemikálií a logistické problémy. V únoru 2025 ministr Vlček podepsal v Koreji memorandum o spolupráci v polovodičovém sektoru. A investice onsemi v Rožnově pod Radhoštěm za 43,4 miliardy korun je přímým důkazem, že Evropa i Česko chtějí stáhnout část rizika blíž k sobě. Kdo si pamatuje rok 2021, kdy nedostatek čipů paralyzoval české automobilky, ví, že tohle téma není abstraktní geopolitika. Je to otázka, jestli příští rok sjede z linky vaše auto.

Technologická rivalita dvou supervelmocí se neodehrává na bitevním poli. Odehrává se v čistých prostorách továren na čipy, v licenčních formulářích a v tabulkách importní závislosti, a obě strany v ní mají slabiny, které nedokážou rychle zakrýt.