Rusko znovu oživilo projekt za 250 miliard Kč. Suchoj Su-57D dostal druhého pilota a delší kabinu

Fotografie unikla přes ruský telegramový kanál FighterBomber 16. května a během hodin ji převzaly specializované weby včetně The Aviationist, který zároveň upozornil, že autenticitu snímku nelze nezávisle ověřit. Přesto jde o první veřejně zachycenou podobu stroje, o němž se v ruském leteckém průmyslu šeptá nejméně šest let. Nejde o žádnou improvizaci z posledních měsíců. Dvoumístná větev Su-57 má kořeny sahající přinejmenším k indicko-ruskému programu FGFA z přelomu dekád, patentovou stopu od května 2023 a nyní, pokud se zprávy potvrdí, i fyzický prototyp na pojezdové dráze.

Stará myšlenka, nový kabát

Koncept dvoumístného Su-57 se poprvé vynořil v kontextu společného indicko-ruského programu stíhačky páté generace FGFA. Už kolem roku 2010 Indie požadovala mix zhruba 50 jednomístných a 200 dvoumístných kusů, přičemž celkové náklady na vývoj se odhadovaly na 8–10 miliard dolarů. Právě z těchto starších programových čísel se odvíjejí i odhady v řádu stovek miliard korun, nejde o cenu samotné dvoumístné přestavby, ale o kumulativní náklady širší rodiny PAK FA/FGFA, z níž Su-57D vyrůstá.

Jenže indicko-ruská větev se zasekla. Nové Dillí mělo výhrady k motoru, stealth parametrům, sdílení technologií i ceně. V dubnu 2018 Indie z programu FGFA formálně odstoupila a dvoumístná varianta ztratila svého hlavního zahraničního zákazníka. Rusko se soustředilo na dotažení jednomístné sériové verze, první dodávka proběhla až v roce 2020, celou dekádu po prvním letu prototypu.

Zlom přišel v prosinci 2020, kdy Andrej Jelčaninov z ruské Vojensko-průmyslové komise v rozhovoru pro Interfax poprvé veřejně připustil, že Su-57 může dostat dvoumístnou verzi. O dva a půl roku později, 23. května 2023, podala Sjednocená letecká korporace (OAK) patentovou přihlášku.

Co říká patent

Dokument RU2807624C1, zveřejněný 17. listopadu 2023, popisuje „víceúčelový dvoumístný stealth letoun“ s tandemovou kabinou. Nejde o pouhou přidanou sedačku za pilotem. Patent řeší:

• Předávání priority řízení mezi předním a zadním členem posádky, oba mohou převzít plnou kontrolu nad letounem.
• Minimálně dva panoramatické multifunkční displeje pro řízení zbraní, senzorů a komunikačních systémů.
• Roli vzdušného velitelského stanoviště pro koordinaci smíšených skupin pilotovaných i bezpilotních letounů.
• Přepracování horní části předního trupu, delší překryt kabiny, změněné tvarování kvůli zachování stealth charakteristik a přídavný objem v trupu pro avioniku i palivo.

Delší kabina tedy není kosmetická úprava. Je konstrukčním důsledkem zcela nové operační role, ve které má Su-57D fungovat jako uzel propojující zbraně, senzory a drony v síťově vedeném boji.

Proč druhý pilot dává smysl právě teď

Moderní vzdušný boj generuje obrovské množství dat. Pilot jednomístného letounu musí současně řídit stroj, sledovat taktickou situaci, obsluhovat senzory, řídit zbraně a komunikovat, a pokud má navíc koordinovat skupinu bezpilotních prostředků, kognitivní zátěž roste exponenciálně.

Rusko tuto cestu naznačovalo už dříve. V září 2019 absolvoval Su-57 první společný let s úderným dronem S-70 Ochotnik a nacvičoval rozšíření radarového pole a předávání cílů. V červnu 2021 zdroje z ruského obranného průmyslu uváděly, že Su-57 má být schopen koordinovat až čtyři drony Ochotnik současně. Jenže řídit čtyři drony a zároveň bojovat je pro jednoho pilota na hraně únosného.

Západ přitom ukazuje, že to jde i jinak. V listopadu 2025 Lockheed Martin předvedl řízení bezpilotního letounu z kokpitu jednomístného F-22, jedním pilotem, bez druhé sedačky. Americká cesta sází na automatizaci a umělou inteligenci, která pilotovi odlehčí. Ruská cesta sází na druhého člověka. Obě řešení mají svou logiku, ale prozrazují odlišnou úroveň důvěry v autonomní systémy, a možná i odlišnou úroveň jejich vyspělosti.

Válka jako katalyzátor

Konflikt na Ukrajině proměnil Su-57 z prestižního, ale poněkud abstraktního projektu v letoun s reálnou bojovou historií. Rostec v únoru 2026 oznámil první let Su-57 s perspektivním motorem páté generace „izdělije 177″ a výslovně uvedl, že stroj se průběžně modernizuje podle zkušeností ze „speciální vojenské operace“. V dubnu 2026 byla ruské armádě předána další várka Su-57 s aktualizovanými palubními systémy a výzbrojí.

Paralelně roste sériová výroba. Vladimir Putin v roce 2019 oznámil objednávku 76 kusů do roku 2028, OAK rozšiřuje kapacity. Dvoumístná verze je novou větví nad touto existující platformou, ne náhradou, ale rozšířením repertoáru.

Pro NATO včetně České republiky to zatím nepředstavuje bezprostřední skok v hrozbě. K polovině května 2026 není doložena ani operační služba, ani potvrzený první let dvoumístné verze. Důležitější je trend: Rusko systematicky tlačí celou rodinu Su-57 do modernizací, váže ji na síťové operace a bezpilotní prostředky. To je signál pro horizont dalších let.

Kdy a jestli vůbec

Oficiální název „Su-57D“ zatím výrobce nepotvrdil, v mediálním prostoru se objevují i varianty Su-57UB nebo Su-57ED. Termín zavedení do služby neexistuje. Pokud je k polovině roku 2026 doložen nanejvýš prototyp v pojížděcích zkouškách a základní Su-57 potřeboval od prvního letu k první dodávce celou dekádu, dvoumístná varianta sotva vstoupí do operační služby dříve než v horizontu let 2028 až 2029, a plnohodnotné zavedení spíše ještě později.

Ruský letecký průmysl má dlouhou historii ambiciózních oznámení, která naráží na realitu financí, sankcí a výrobních kapacit. Su-57D ale není blesková improvizace. Je to návrat ke staré myšlence, která teď, pod tlakem války, rostoucí složitosti boje a potřeby řídit drony, konečně našla důvod existovat.