Radarová technologie NATO, na níž Rusové nemají: AESA v mikrosekundách rozhoduje o výsledku boje

Moderní vzdušný boj nerozhoduje ten, kdo má větší dosah radaru. Rozhoduje ten, kdo dřív uvidí, dřív zamíří a současně dokáže protivníka oslepit. Přesně tohle umožňuje architektura AESA, Active Electronically Scanned Array, a její nejnovější evropská podoba, radar ECRS Mk.2 od Leonarda pro Eurofighter Typhoon, posouvá tuhle logiku ještě dál. Nejde jen o lepší anténu. Jde o systém, který z radaru dělá zbraň elektronického boje, senzor a datalink v jednom pouzdře. A právě v šíři sériového zavedení téhle architektury se otevírá propast mezi NATO a Ruskem.

Proč záleží na mikrosekundách

Označení „mikrosekundy“ není reklamní nadsázka. Leonardo ve svém technickém popisu AESA výslovně uvádí, že aktivní elektronicky řízená anténa přenáší energii na cíl řádově v mikrosekundách, tam kde starší mechanicky skenovaný radar (M-scan) potřebuje sekundy. Praktický dopad je přímočarý: AESA vytvoří kvalitní stopu manévrujícího cíle dřív, udržuje ji spolehlivěji a pilot může odpálit střelu Beyond Visual Range v okamžiku, kdy protivník na M-scanu teprve buduje první kontakt.

Klíčový rozdíl ale není jen v rychlosti. AESA se skládá ze stovek až tisíců nezávislých vysílacích a přijímacích modulů (TRM). Každý z nich generuje vlastní signál, a radar tak dokáže současně tvarovat více paprsků, měnit frekvence a adaptovat vlnové formy. Když část modulů vypadne, třeba poškozením, systém nezhasne. Výkon se postupně snižuje, ale funguje dál. Leonardo to nazývá „graceful degradation“ a staví to do přímého kontrastu s M-scan radary, kde jediný vysílač představuje kritický bod selhání.

ECRS Mk.2: radar, který je víc než senzor

Britské ministerstvo obrany v roce 2023 popsalo ECRS Mk.2 slovy, která překračují běžnou radarovou terminologii: systém má současně detekovat, identifikovat a sledovat více cílů ve vzduchu i na zemi a zároveň provádět výkonné rušení daleko za dosah hrozeb. Britská obranná průmyslová strategie jde ještě dál a označuje Mk.2 za systém, který spojuje radar, elektronický útok a elektronickou ochranu do jedné programovatelné architektury.

V únoru 2025 britská vláda potvrdila kontrakt na 40 radarů ECRS Mk.2 pro 40 letounů Typhoon RAF. To je podstatný signál: nejde o laboratorní demonstrátor, ale o sériově financovaný upgrade s konkrétním počtem kusů a konkrétním termínem. A protože Mk.2 stojí na otevřené softwarové architektuře, jeho schopnosti porostou spirálovými aktualizacemi, podobně jako u Gripenu E, kde Saab popisuje možnost průběžně adaptovat software bez zásahu do letově kritických částí systému.

Kde stojí Rusko a kde Čína

Hlavní ruský „pracovní kůň“ Su-35 létá s radarem Irbis-E. Podle materiálů ruského výrobce KRET/Rostec jde o radar na bázi pasivní fázované anténní mřížky (PESA) s deklarovaným dosahem až 400 km proti velkým cílům. Výkon na papíře impozantní, ale architektura je generačně jinde: PESA má jeden centrální vysílač a fázové posunovače, nikoli nezávislé TRM moduly. Chybí jí inherentní odolnost AESA, flexibilita vlnových forem a schopnost integrovat elektronický útok přímo do radarového paprsku.

Su-57 je oficiálně spojován s programem AESA, jenže veřejně ověřitelné detaily o jeho radaru N036 jsou omezené a počet sériově dodaných strojů zůstává nízký. Analytik Justin Bronk z londýnského RUSI v roce 2020 popsal, že ruské Flankery postrádají moderní standard AESA v míře běžné na Západě, a v aktualizované analýze z ledna 2026 dodal, že čínská senzorová evoluce je výrazně rychlejší než ruská. Čína podle něj provedla plošný přechod na AESA u hlavních vyráběných typů bojových letounů. Rusko takový přechod sériově nedokončilo, a válka na Ukrajině tempo spíš brzdí, než urychluje.

Propast tedy není v tom, že by Rusko „nemělo radar“. Je v tom, že NATO a spojenci už z AESA udělali sériově zavedený, síťově propojený a softwarově rostoucí standard, od F-35 přes Gripen E až po Typhoon s ECRS. Rusko má silné jednotlivé systémy, ale chybí mu ekosystém.

Český kontext: AESA přijde až s F-35

České Gripeny C/D prošly v roce 2018 modernizací MS20, která přinesla nové radarové režimy, ale jádrem zůstává radar PS-05/A, mechanicky skenovaný systém. Saab sice nabízí možnost budoucího upgradu na AESA pro tuto radarovou rodinu, u české flotily ale takový krok veřejně potvrzen není.

Reálně tedy Armáda ČR dnes v taktickém letectvu AESA nedisponuje. Změna přijde s F-35A Lightning II, jejichž radar AN/APG-81 funguje současně jako AESA radar, přijímač ESM i rušička. Podle ministerstva obrany mají první české F-35 dorazit v roce 2031, plné operační schopnosti pak v roce 2035. Do programu GCAP, další generace bojového letounu vyvíjeného Británií, Itálií a Japonskem, Česko nevstupuje. Cesta k AESA pro české piloty vede výhradně přes akvizici F-35.

Víc než katalogový parametr

Jeden detail z produktového listu radaru Raven ES-05, který Leonardo dodává pro Gripen E, ilustruje, proč je AESA víc než technická specifikace. Radar má zorné pole ±100 stupňů díky otočnému repositioneru. Pilot může po odpalu střely prudce odvrátit od cíle a přitom stále udržovat datalink se střelou letící k cíli. U mechanicky skenovaného radaru by odvrat znamenal ztrátu kontaktu. Tady znamená přežití.

Právě v takových detailech se láme skutečná převaha. Ne v jednom čísle dosahu, ale v součtu rychlosti, odolnosti, multifunkčnosti a schopnosti růst softwarem, aniž by letoun musel na roky do hangáru. Západní ekosystém AESA tohle dnes umí sériově. Rusko zatím ne.