Nejdou zaměřit a udeřit mohou nečekaně odkudkoliv. MANPADS děsí i nejlepší piloty světa, Rusové to mohou potvrdit

Dne 11. dubna 2026 odvysílala CNN zprávu, která rozvířila debatu v bezpečnostních kruzích po celém světě: americké zpravodajské služby podle ní zaznamenaly přípravy čínských dodávek přenosných protiletadlových raketových systémů, takzvaných MANPADS, do Íránu přes třetí země. Peking tvrzení o tři dny později oficiálně označil za vymyšlené. Ať už dodávky proběhnou, nebo ne, samotná debata osvětluje něco podstatnějšího: proč právě tato kategorie zbraní budí takový respekt u pilotů, plánovačů misí i civilních leteckých úřadů po celém světě. Což lze pozorovat i v rusko-ukrajinském konfliktu, kde ohrožuje obě strany, a zejména na ruská už jejich rukou utrpěla řadu ztrát.

Malá zbraň, obrovský problém

MANPADS (Man-Portable Air-Defense Systems) jsou protiletadlové řízené střely krátkého dosahu, které unese a odpálí jeden nebo dva lidé. Stinger, nejznámější západní typ, má efektivní dosah zhruba čtyři kilometry. Ruská Verba, novější generace, dosáhne přibližně šesti. Ve srovnání se systémy typu S-300, jejichž výrobce deklaruje dosah až 350 kilometrů a výšku zásahu 30 kilometrů, to zní jako hračka.

Jenže právě v tom spočívá omyl. Síla MANPADS není v absolutním dosahu. Je v tom, co dělají pilotovi v posledních kilometrech letu, při přiblížení, přistání, vzletu nebo nízké průzkumné trase. Tedy přesně ve chvíli, kdy letoun zpomaluje, ztrácí manévrovací prostor a je nejzranitelnější.

Velký systém protivzdušné obrany potřebuje radary, vozidla, obsluhu, logistiku. Vyzařuje. Dá se detekovat, sledovat, zaměřit a zničit. Tým s MANPADS nic z toho nepotřebuje. Dva lidé, jedno odpalovací zařízení, infračervená hlavice, která pasivně sleduje tepelnou stopu motoru. Žádný radar, žádné elektromagnetické vyzařování. Střelec čeká pod letovou trasou, odpálí a zmizí. Pilot se o hrozbě dozví až v okamžiku, kdy varovný systém zachytí letící střelu, pokud ji vůbec zachytí.

Proč fléry přestávají stačit

Tradiční obrana proti infračerveně naváděným střelám stojí na klamných tepelných cílech, flérách. Letoun je vystřelí, střela se „nechá zmást“ a zamíří na falešný zdroj tepla. Proti starším systémům typu Strela nebo raným verzím Igly to fungovalo. Proti moderním střelám už ne.

Ruská Verba pracuje s třípásmovým naváděním a citlivější hlavicí, která dokáže odlišit skutečný motor od fléry. Analytický materiál americké armády u ní uvádí zhruba dvojnásobný výkon oproti starším generacím, zejména za hranicí tří kilometrů. Northrop Grumman na stránkách svého systému LAIRCM otevřeně konstatuje, že tradiční infračervená protiopatření proti moderním střelám nejsou účinná.

Proto armády přecházejí na DIRCM, směrová infračervená protiopatření, která hlavici střely aktivně ruší laserovým paprskem. Americká armáda v květnu 2026 vyřadila starší systém ATIRCM po šestnácti letech služby a nahradila ho novějším CIRCM. Rozpočtové dokumenty Pentagonu přitom výslovně zmiňují potřebu reagovat na nové hrozby infračerveně naváděných střel, tedy na hrozby, které teprve přicházejí. Závod mezi střelou a obranou nekončí. Spíš zrychluje.

Civilní letadla v zaměřovači

MANPADS nejsou jen vojenský problém. Generální tajemník ICAO v dubnu 2026 výslovně varoval před rostoucím rizikem, že civilní letadla budou zasažena nebo se ocitnou v křížové palbě v blízkosti konfliktních zón. Americký Federální letecký úřad (FAA) má pro potvrzenou hrozbu MANPADS zvláštní nouzový postup, takzvaný MANPADS ALERT, který se šíří přes komunikační kanály mezi řídícími a piloty. Rozhodnutí, zda pokračovat v přiblížení, je pak na pilotovi nebo aerolince.

V Evropě situaci řeší EASA prostřednictvím bulletinů ke konfliktním zónám. Dopad už pocítili i čeští cestující: Smartwings oznámily úpravy provozu na linkách směřujících na Blízký východ. Pro běžného pasažéra se hrozba MANPADS neprojevuje jako přímé nebezpečí, ale jako zrušený spoj, přesměrovaná trasa nebo prodloužená doba letu. Nejúčinnější obrana civilního letectví totiž není technická, je logistická. Nelétat tam, kde hrozí střelba.

Český kontext: opatrná dedukce

Přímé veřejné potvrzení konkrétní hrozby MANPADS pro české vojenské letouny v zahraničních misích v otevřených zdrojích neexistuje. Mandát AČR pro zahraniční operace do roku 2026 se soustředí hlavně na alianční ochranu vzdušného prostoru a nasazení na východním křídle NATO, tedy na úkoly, kde se letouny typicky pohybují ve vyšších výškách a nad kontrolovaným územím.

Riziko by ale prudce rostlo v okamžiku, kdy by české vrtulníky nebo transportní stroje operovaly v nestabilních regionech, nad Sahelem, při přiblížení na nechráněná letiště, v nízké výšce nad nepřátelským terénem. Právě tam, kde MANPADS excelují. A právě tam, kde kvalita pilota přestává být rozhodující a klíčovou roli přebírají senzory, protiopatření a hlavně zpravodajská příprava mise.

Asymetrie, která mění pravidla

Pokud by se údajné čínské dodávky MANPADS do Íránu potvrdily, region by získal levný nástroj, jak dramaticky zvýšit riziko pro vojenské i civilní létání. Ne proto, že by šlo o zázračnou zbraň. Ale proto, že v rukou vycvičeného operátora maže technologický náskok letectva přesně v té fázi letu, kde je pilot nejzranitelnější, a kde mu zbývá nejméně času reagovat.

Stinger stojí řádově statisíce dolarů. F-15 desítky milionů. Ta matematika je krutě jednoduchá.