„O berlích zpátky na frontu.“ Rusko se s tím nemaže, zraněné vojáky vrací do boje ještě před léčbou

Projekt Veter zdokumentoval 319 případů, kdy byli zranění ruští vojáci vráceni na frontu ještě před dokončením léčby. Většina z nich pod nátlakem.

Ruští vojáci na Ukrajině i Zdroj fotografie: Bohan_伯韩 Shen_沈 / Creative Commons / CC BY-NC-SA
                   

Muž po operaci nohy, který se sotva drží na berlích. Další s odstraněnou částí střeva po zásahu střepinou. Skupina čtrnácti raněných z Čeljabinské oblasti, mezi nimi lidé s kovovou destičkou v hlavě. Všichni byli znovu odesláni k jednotkám na Ukrajinu. Ne po rehabilitaci, ne po opakovaném lékařském posouzení. Prostě proto, že armáda potřebuje těla. Investigace projektu Veter, kterou podrobně cituje běloruský server Zerkalo, ukazuje, že nejde o výjimky ani o selhání jednotlivých velitelů. Jde o vzorec.

Systém, který funguje na papíře jinak než v praxi

Ruský vojensko-lékařský rámec formálně stojí na vojensko-lékařských komisích (VVK), které přidělují vojákům kategorie způsobilosti od A (plně způsobilý) po D (zcela nezpůsobilý). Kategorie G znamená dočasně nezpůsobilý, voják by měl dostat čas na léčbu a rehabilitaci, než ho komise znovu posoudí. Tak to říká vládní nařízení o vojensko-lékařské expertize.

Jenže v praxi se opakovaná VVK často vůbec nekoná. Voják je po akutním ošetření nebo krátké dovolence na léčení rovnou odeslán k jednotce. Bez rehabilitace, bez nového posudku, někdy i s kategorií G v dokumentech. Právníci, na které se rodiny obracejí, to označují za nezákonné. Od roku 2022 je ale vymahatelnost takového závěru prakticky nulová.

97 procent „úspěšnosti“ a co se za nimi skrývá

Ruský stát prezentuje návrat raněných jako triumf vojenské medicíny. V srpnu 2023 šéf hlavního vojensko-lékařského ředitelství Dmitrij Triškin tvrdil, že více než 97 % raněných se vrací do služby. V únoru 2026 první vicepremiér Denis Manturov zopakoval totéž s číslem přes 95 %. Jenže „návrat do služby“ v ruské administrativní optice neznamená totéž co uzdravení. Znamená, že člověk byl personálně zařazen zpět do oběhu.

Z 319 případů zachycených Vetrem byl návrat na frontu uskutečněn u 218 vojáků. Ve více než 80 % šlo o prokazatelné donucení. Zbytek tvořili muži, kteří se vraceli nedoléčení sami, často proto, že neviděli jinou cestu. Projekt sám upozorňuje, že zachycené případy jsou jen špička ledovce: do médií proniknou jen ty nejviditelnější kauzy.

Berle, tábory a strach z razítka „dezertér“

Nátlak má konkrétní podobu. Vojákovi, který se nevrátí k jednotce, hrozí status SOČ, tedy samovolné opuštění části. To v praxi znamená policejní odvoz do rezervního praporu nebo tábora, odkud vede cesta zpět na frontu. Reportáž Mediazony z května 2026 popisuje vojáky, kteří se záměrně snaží dostat do vězení za dezerci, protože vězení je jedna z mála cest, jak se vyhnout návratu do bojové zóny. Ani to často nefunguje, místo otevření trestní věci jsou zadrženi a vráceni.

Formální obrana existuje: nezávislé vyšetření, nová VVK, vojenská prokuratura, soud. Prakticky je ale pro raněného vojáka v ruském systému téměř nedostupná.

Proč to Rusko dělá a co to stojí

Odpověď leží v číslech, která si ruské velení nemůže dovolit ignorovat. Nezávislý odhad Mediazony a BBC Russian hovoří o zhruba 352 tisících zabitých ruských vojáků do konce roku 2025. Analytici ISW v únoru 2026 spočítali, že ruské síly platily za územní zisky extrémními pěchotními ztrátami, přibližně 87 obětí na každý získaný čtvereční kilometr jen v lednu 2026. Při takovém tempu spotřeby je každý člověk, který drží zbraň, cenný bez ohledu na to, jestli drží i berli.

Pro srovnání: ukrajinská armáda rovněž vrací do služby vojáky po těžkých zraněních, včetně amputací. Rozdíl je v procesu. Podle ukrajinského ministerstva obrany prošlo v roce 2025 rehabilitací přes 33 tisíc příslušníků, návrat probíhá po měsících léčby a často v upravených rolích. To je jiný model než ruské „zalepit, uvolnit lůžko, poslat zpět“.

Ne medicínský úspěch, ale válečné hospodaření s lidmi

Tato praxe není nová. Už v lednu 2023 agentura Meduza popisovala případy, kdy byli vojáci po vysoce specializované péči místo rehabilitace rovnou odesláni na frontu. Od té doby se vzorec nejenže nezměnil, ale rozšířil. Bezpečnostní strategie ČR z roku 2023 označuje Rusko za zásadní hrozbu. Zjištění o systematickém vracení nedoléčených na frontu tento obraz neoslabuje, ale zpřesňuje: ruská armáda zůstává nebezpečná, její bojeschopnost je ale vykupována brutální spotřebou vlastních lidí.

Číslo 95 % navrácených do služby zní jako úspěch. Když za ním stojí muž o berlích mířící na pokrovský směr, je to spíš účetní trik prováděný na živých lidech.

Věří ještě někdo ruským pohádkám o silné a nepřemožitelné armádě?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Lubomír Vávra

Zobrazit další články