Video: Ukrajinci jednou ranou proměnili ruský plamenomet TOS-1A v ohnivou kouli. Z nejničivější zbraně nezbylo nic

Dronaři 43. brigády zasáhli jeden z posledních ruských termobarických raketometů. Systém vzplál a dohořel na pozici.

Termobarický raketomet TOS-1 ruské armády i Zdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Dne 19. května zveřejnil ukrajinský 10. armádní sbor krátké video, na němž operátoři bezpilotních prostředků 43. mechanizované brigády lokalizují ruský těžký raketomet TOS-1A Solntsepyok, jedním přesným úderem ho zasáhnou a kamera pak snímá, jak celý stroj pohlcují plameny. Žádná dlouhá přestřelka, žádná série pokusů. Jeden zásah, požár, konec. Na záběrech je vidět, jak se z palebné platformy stává nehybný hořící vrak, právě z té zbraně, která měla „vypalovat“ ukrajinské zákopy.

Proč se TOS-1A říká nejhorší zbraň proti pěchotě

TOS-1A není klasický raketomet. Zatímco systémy typu Grad nebo Uragan pracují s tříštivými nebo kazetovými hlavicemi na desítky kilometrů, Solntsepyok je krátkodosahový specialista. Podle produktové stránky výrobce Rosoboronexport nese 24 neřízených termobarických raket s dostřelem pouhých 400 až 6 000 metrů a na maximální vzdálenost dokáže zasáhnout plochu až 40 000 m².

Termobarická munice funguje ve dvou fázích: nejprve rozptýlí aerosolový oblak paliva, pak ho zapálí. Výsledkem je kombinace extrémního přetlaku, vysoké teploty a prudkého poklesu kyslíku. V otevřeném terénu je to devastující. V budovách, krytech a zákopových sítích se ale tlaková vlna násobí odrazem od stěn, a účinek se stává doslova smrtícím pro každého uvnitř. Mezinárodní výbor Červeného kříže ve své analýze termobarických zbraní výslovně upozorňuje na zesílený efekt v uzavřených prostorech, kde oběti nemají šanci uniknout ani tlakové vlně, ani toxickým zplodinám.

Právě proto je Solntsepyok nasazován tam, kde Rusové útočí na opevněnou obranu. A právě proto je jeho ztráta víc než jen čárka ve statistice.

Paradox krátké ruky: ničivý, ale zranitelný

Tady se ukazuje klíčový rozpor celého systému. Aby TOS-1A mohl pálit, musí se přiblížit na vzdálenost, kde ho vidí každý průzkumný dron. Šest kilometrů od linie dotyku, to je v dnešní válce prakticky na dohled. Americká armádní studie publikovaná v Infantry Magazine tento problém pojmenovává přímo: krátký dostřel nutí obsluhu operovat v zóně, kde je 40tunový pásový nosič snadným cílem pro drony i přesnou dělostřeleckou palbu.

Přesný typ prostředku, kterým 43. brigáda Solntsepyok zasáhla, oficiální zdroje neuvádějí, mluví jen o „dronařích“ a „přesném úderu“. Brigáda má přitom ve své struktuře přímo batalion bezpilotních systémů. Analogie z jiných operací naznačuje, že podobné zásahy se typicky provádějí FPV drony nebo těžkými bombardovacími bezpilotníky. V únoru 2026 například jednotka Lasar’s Group z Národní gardy jedinou akcí za ruskými liniemi v Luhanské oblasti vyřadila 13 kusů techniky najednou, včetně tří samohybných děl 2S7 Pion a jednoho TOS-1A.

Vzorec je jasný: systém, který musí být blízko, aby mohl ničit, je blízko i proto, aby mohl být zničen.

Kolik Solntsepyoků Rusku zbývá

Tohle je otázka, která dává zásahu 43. brigády širší rozměr. Databáze Oryx eviduje 36 vizuálně potvrzených ztrát TOS-1A a dalších 9 nabíjecích vozidel TZM-T od začátku plnohodnotné invaze. Jde o minimum doložené obrazovým materiálem, skutečné ztráty mohou být vyšší.

Americká armádní analýza přitom pracuje s odhadem předválečného ruského inventáře kolem 48 kusů. I s rezervou na případnou novou výrobu a opravy to znamená, že Rusko přišlo přinejmenším o tři čtvrtiny původní flotily. Náhrada není jednoduchá: výroba vyžaduje specializované podvozky i 220mm termobarické rakety, jejichž produkce má vlastní kapacitní limity.

Každý další zničený kus proto citelně zužuje ruskou schopnost nasazovat termobarickou palbu tam, kde ji potřebuje nejvíc, proti opevněným ukrajinským pozicím v zákopech a zástavbě.

Co to znamená pro frontu

Zničení jednoho TOS-1A nepřekreslí mapu války. Ale na konkrétním úseku, 43. brigáda dlouhodobě působí na kupjansko-charkovském směru, bere Rusům přesně ten typ palby, který je pro obránce v zákopech nejnepříjemnější. Bez Solntsepyoku musí útočící jednotky spoléhat na konvenční dělostřelectvo, které nemá termobarický účinek a nedokáže „vyčistit“ opevněný prostor stejným způsobem.

Válka na Ukrajině opakovaně ukazuje jeden vzorec: zbraně navržené pro jinou éru se v prostředí nasycení drony stávají obětí vlastních konstrukčních předpokladů. TOS-1A vznikl jako nástroj pro rychlý průlom opevněnou obranou na krátkou vzdálenost. Jenže krátká vzdálenost dnes znamená smrt, ne pro obránce, ale pro útočníka samotného.

Měly by být termobarické zbraně povolené?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Aleš Kratochvíl

Zobrazit další články