Na jeden nemá Ukrajina odpověď: „Rusko má 5 scénářů útoku na Kyjev,“ varuje Zelenský. Ale potřebuje mobilizovat 100 tisíc mužů

Dne 20. května 2026 zasedla ukrajinská Nejvyšší rada velení, takzvaná Stavka, k jedinému bodu: jak reagovat na možné rozšíření ruské agrese přes severní Ukrajinu směrem na Kyjev. Volodymyr Zelenskyj po jednání oznámil, že zpravodajské služby identifikovaly pět scénářů, jimiž by Rusko mohlo udeřit. Žádný z nich veřejně nepopsal. Řekl ale něco, co stojí za pozornost víc než samotné číslo pět: že Moskva pro takovou operaci potřebuje dalších zhruba sto tisíc mužů a dnes nemá kapacitu je skrytě zmobilizovat. Právě proto podle něj hledá „politická rozhodnutí jiného formátu“. Co to znamená a jak blízko je reálná hrozba, vyžaduje víc než jeden titulek.

Co vlastně Zelenskyj řekl, a co ne

Primární zdroj, tedy oficiální zpráva Kanceláře prezidenta, neobsahuje formulaci, že by na některý scénář Ukrajina „neměla odpověď“. Zelenskyj naopak uvedl, že úkolem Stavky bylo „připravit odpovědi na každý možný průběh“ a posílit stát tak, aby neuspěl žádný z nich. Konkrétní výčet pěti variant nezazněl ani v projevu z 15. května, kde prezident poprvé veřejně varoval před zesílenými ruskými jednáními s Alexandrem Lukašenkem.

Z veřejně dostupných indicií lze rekonstruovat pět okruhů, o nichž se v Kyjevě mluví:

• Přímý vojenský tlak na černihivsko-kyjevský směr.
• Využití běloruského území jako nástupního a logistického prostoru.
• Diverzní a hraniční provokace ze severu.
• Cílené údery na politická a vojenská centra v Kyjevě: Zelenskyj 15. května zmínil, že Ukrajina disponuje ruskými dokumenty k takovým cílům.
• Rozšíření hrozby i proti státu NATO sousedícímu s Běloruskem.

Jde o naši dedukci z veřejných projevů a expertních komentářů. Oficiální seznam Kancelář prezidenta nezveřejnila.

Sto tisíc mužů: číslo, které Rusko zatím nemá

Klíčový parametr celé debaty je personální. Zelenskyj po Stavce mluvil o přípravě „plus sto tisíc osob“ a zároveň konstatoval, že Rusko dnes nemá potenciál takový počet skrytě zmobilizovat. Vojenský analytik Oleksandr Kovalenko v komentáři pro UNN odhadl, že pro novou vážnou operaci směrem na Kyjev by Moskva potřebovala minimálně zhruba sto tisíc vojáků a jejich soustředění by trvalo měsíce, přičemž nešlo by ho utajit.

Srovnání s rokem 2022 je poučné. Tehdy Putin vyhlásil otevřenou „částečnou mobilizaci“ tří set tisíc lidí. Dnes Rusko staví hlavně na smluvním náboru. Podle analýzy Congressional Research Service z února 2026 činí ruské tempo náboru kolem třiceti až čtyřiceti tisíc měsíčně, což stačí spíš na udržení stávajících operací než na velkou novou ofenzivu. Polský think-tank OSW dodává, že většina nových náborů jen nahrazuje ztráty na frontě.

Právě proto Zelenskyj očekává „politická rozhodnutí jiného formátu“. Den před jeho prvním varováním, 16. května, Vladimir Putin podepsal dekret zjednodušující udělování ruského občanství obyvatelům moldavského Podněstří. Podle agentury AP jde o právně-politický krok, který rozšiřuje okruh potenciálních „ruských občanů“ v závislém prostoru bez klasické mobilizace. Analogie s Běloruskem se nabízí: ne masové povolávání v Rusku, ale hlubší zapojení běloruského území, cvičení, formální nasazení.

Není to zítřejší útok, ale strategický tlak

Důležitý kontext přineslo 28. dubna 2026 ukrajinské Centrum pro boj s dezinformacemi. Podle Ukrinformu centrum výslovně označilo zprávy o bezprostřední nové ofenzivě na Kyjev za manipulaci a uvedlo, že v daný moment nevidí podmínky pro takový útok. Zmínilo přitom budovanou obrannou linii od Kyjevské přehrady po Sumy.

O tři týdny později Zelenskyj svolává Stavku. Rozpor? Spíš posun v hodnocení. Signály z poloviny května: ruská jednání s Lukašenkem, dekret k Podněstří, zpravodajská data o černihivsko-kyjevském směru, zjevně přiměly Kyjev přehodnotit časový horizont hrozby ze „vzdálené“ na „střednědobou“.

A právě tady je jádro problému, které přesahuje otázku, zda útok přijde. Samotná existence pěti scénářů nutí Ukrajinu držet sever trvale pod zbraní. Každý batalion vázaný na černihivském směru chybí na Donbasu nebo u Záporoží. Rusko nemusí zaútočit, aby severní hrozba fungovala: stačí, že je dostatečně věrohodná.

Co dělá Kyjev, a co Praha

Zelenskyj po Stavce oznámil několik kroků: posílení černihivsko-kyjevského směru, přípravu „dodatečných opatření diplomatického vlivu vůči Bělorusku“, neveřejné úkoly pro rozvědky a rozšíření geografie „dálkových sankcí po území Ruské federace“. Posledním termínem Zelenskyj označuje hluboké ukrajinské údery: 17. května popsal operaci v Moskevské oblasti na vzdálenost přes 500 km.

Konkrétní diplomatická opatření vůči Minsku veřejně neupřesnil. Jejich účinnost by se opírala spíš o mezinárodní tlak a odstrašení než o přímý vojenský efekt.

Program Ukrajina pokračuje na roky 2026–2030, podpora Ukrajiny zůstává deklarovanou prioritou vlády, sociální a pobytový rámec pro osoby s dočasnou ochranou dál funguje. Severní hrozba sama o sobě českou politiku nemění, ale posiluje bezpečnostní argument, proč Praha pomoc neukončuje. NATO mezitím posiluje protivzdušnou obranu a pohotovost na východním křídle: dopad pro Česko by byl alianční, ne přímý pohraniční.

Únor 2022 se neopakuje, ale echo zní

Podobnost s únorem 2022 je hlavně v běloruské ose jako možném nástupním prostoru. Rozdílů je víc: Ukrajina sever průběžně opevňuje, veřejně o hrozbě mluví s předstihem měsíců a vytvoření velkého ruského uskupení by tentokrát bylo zpravodajsky viditelné dřív, než by se pohnulo. NATO má zesílený režim na východním křídle, jakého před třemi lety nebylo.

Přesto: pět scénářů na stole Stavky ukazuje, že válka se neblíží ke konci. Blíží se k dalšímu rozšíření hracího pole, kde Rusko nemusí vyhrát bitvu, aby vyhrálo pozici. Stačí, že Kyjev musí bránit všechno najednou.