V evropských depozitářích leží zhruba 210 miliard eur ruských státních aktiv a Západ kolem nich staví infrastrukturu, která jednou může fungovat jako vymáhací mechanismus.
Když belgický Euroclear v únoru 2026 zveřejnil výsledky za předchozí rok, na jeho rozvaze stále figurovalo 195 miliard eur sankcionovaných ruských aktiv. Kupony z dluhopisů, splátky jistin, všechno zablokované, všechno generující mimořádné výnosy, které už tečou směrem k Ukrajině. Jenže výnosy jsou jen první vrstva. Pod nimi se skládá právní a politická architektura, jejímž konečným cílem je něco mnohem většího: vystavit Moskvě účet za válku, která si podle posledního odhadu Světové banky vyžádá téměř 588 miliard dolarů na obnovu. Řád stovek miliard eur. A potrubí, kterým by takový účet šel vymáhat, už není na papíře, staví se.
Tři vrstvy jednoho mechanismu
Debata o „ruských reparacích“ míchá dohromady věci, které je třeba oddělit. Existují tři různé roviny a každá je v jiné fázi zralosti.
Blokace a výnosy. V EU je imobilizováno kolem 210 miliard eur aktiv ruské centrální banky. Nejde o oligarchické účty, ale o suverénní rezervy držené přes západní finanční infrastrukturu. Z těchto aktiv plynou mimořádné výnosy, a ty už Ukrajina dostává. První tranši 1,5 miliardy eur uvolnila Evropská komise v červenci 2024. Od října téhož roku platí pravidlo: 95 % výnosů jde přes unijní mechanismus na splácení půjček pro Ukrajinu, zbylých 5 % do Evropského mírového nástroje.
Registr škod a nároková komise. Rada Evropy provozuje Register of Damage for Ukraine, databázi válečných škod. V dubnu 2026 se otevřely nové kategorie nároků i pro ukrajinský stát a právnické osoby, nejen pro jednotlivce. Vedle registru vznikla Mezinárodní nároková komise, která má jednou rozhodovat o konkrétních kompenzacích. Klíčové slovo je „jednou“: samotný registr otevřeně uvádí, že časový odhad udělat nelze.
Trestní odpovědnost. Paralelně se připravuje speciální tribunál pro zločin agrese, protože Mezinárodní trestní soud nemá v tomto případě jurisdikci, Rusko není smluvní stranou Římského statutu. Tribunál řeší osobní vinu, ne peníze. Ale obě dráhy se vzájemně posilují.
Peníze už tečou, ale ne jako reparace
Říct, že Ukrajina z ruských aktiv „nic nedostala“, by bylo nepřesné. Říct, že dostala reparace, by bylo předčasné. Realita leží mezi tím.
Mimořádné výnosy z blokovaných aktiv obsluhují půjčky skupiny G7 v celkovém objemu zhruba 45 miliard eur. Spojené státy v prosinci 2024 vyplatily Ukrajině 20 miliard dolarů v rámci tohoto schématu, EU přispěla v roce 2025 částkou 18,1 miliardy eur. Globálně je podle pracovní skupiny REPO imobilizováno přibližně 300 miliard dolarů aktiv ruské centrální banky a přes 30 miliard dolarů majetku sankcionovaných jednotlivců.
Tohle všechno ale funguje přes výnosy a půjčky, nikoli přes přímou konfiskaci jistiny. A právě tam leží hlavní spor. Plné zabavení 210 miliard eur by bylo bezprecedentním zásahem do suverénní imunity státu a do pravidel, na kterých stojí důvěra v evropský finanční systém. Evropská centrální banka v analýze z června 2025 odhadla dopad dosavadních opatření na výnosy dluhopisů eurozóny jako zanedbatelný. Konfiskace jistiny by ale otevřela úplně jinou kapitolu.
Co Rusku reálně hrozí už teď
V prosinci 2025 udělala Rada EU krok, který posunul situaci za pouhou „zmrazovací“ symboliku: výslovně zakázala jakékoli převody imobilizovaných aktiv ruské centrální banky zpět do Ruska. Nejde už jen o to, že se peníze nesmí použít, nesmí se ani vrátit.
Evropská rada ve stejném měsíci zopakovala, že aktiva mají zůstat blokovaná, dokud Rusko neukončí agresi a nenahradí škody. Podmínka je formulována tak, že rozhodující nebude forma konce války, příměří, mírová smlouva, kapitulace, ale její obsah. Pokud dohoda nebude obsahovat závazek k náhradě škod, EU si ponechává páku.
Rusko samozřejmě může celý proces ignorovat, nespolupracovat a spoléhat na limity mezinárodního práva vůči jaderné velmoci. Mezinárodní právo neumí fungovat jako okamžitý exekutor. Umí ale výrazně zvyšovat cenu agrese, a přesně to se děje.
Český rozměr: zmrazené nemovitosti, opatrný postoj
Česko drží svůj díl zmrazeného ruského majetku, byť nesrovnatelně menší než belgický Euroclear. Šéf Finančního analytického úřadu Jiří Hylmar v prosinci 2023 uvedl, že v ČR bylo zmrazeno celkem asi 10 miliard korun, včetně zhruba stovky nemovitostí, mezi nimi budovy spravované ruským státem. Novější veřejný agregát k dispozici není.
Politický postoj Česka shrnul premiér Fiala na tiskové konferenci v prosinci 2025: souhlas s ponecháním aktiv zmrazených, podpora využití výnosů pro Ukrajinu, ale opatrnost vůči plné konfiskaci kvůli riziku pro evropský finanční systém. Ministr Dvořák už v květnu 2024 po jednání Rady pro obecné záležitosti potvrdil českou podporu schématu s očekávaným ročním výnosem 2,5 až 3 miliardy eur.
Historická lekce: reparace trvají desetiletí
Kdo hledá precedent, najde ho v poválečném Německu, a není to povzbudivé čtení pro ty, kdo čekají rychlé vyrovnání. Německé ministerstvo zahraničí dodnes uvádí, že kompenzační schémata za nacistické bezpráví pokračují i v roce 2025. Proces trval generace, byl politicky přepisován a roztříštěn do desítek různých režimů.
Ukrajinský případ se od něj liší v jednom podstatném ohledu: tentokrát Západ drží aktiva agresora ještě během konfliktu, ne až po jeho skončení. To mění vyjednávací dynamiku. Moskva nemůže počítat s tím, že po válce jednoduše dostane své rezervy zpět, a čím déle konflikt trvá, tím víc výnosů z nich odteče.
Západ nestaví mechanismus reparací proto, že by věřil v rychlé proplacení. Staví ho proto, aby jednou, za rok, za pět, za dvacet let, existovalo potrubí, kterým půjde účet vymáhat. A první peníze tím potrubím už tečou.
Mělo by Rusko zaplatit válečné reparace? A myslíte si, že dovolí Evropě, aby mu zmrazená aktiva vzala?
PŘEČTENÍ: 3636
Zpravodajství
|
PŘEČTENÍ: 4580
