Kreml zůstává bez moderní obrany. Ukrajinský velitel se směje, že tahá ze skladů radary ze 60. let, které mu hned ničí

Robert Brovdi, volací znak Maďar, velí ukrajinským Silám bezpilotních systémů a v rozhovoru pro Ukrajinskou pravdu popisuje jaro 2026 jako přelomovou fázi. Ne proto, že by ruská PVO přestala existovat, ale proto, že její moderní vrstva řídne tak rychle, až Moskva sahá po sovětských radiolokátorech ze šedesátých let. A ty, říká Brovdi, jeho drony likvidují vzápětí po zapnutí. Výsledkem není kolaps, ale něco pro Kreml možná horšího: neřešitelné dilema, kam přesunout to málo moderních systémů, co zbývá.

134 zničených prvků a dubnová statistika

Číslo, které Brovdi uvádí, je 134 zničených prvků ruské PVO od začátku roku 2026. Samo o sobě je to abstraktní údaj, dokud se nepodíváte na dubnovou bilanci ukrajinského ministerstva obrany. Jen za jeden měsíc zasáhly ukrajinské síly nejméně 25 velkých radarových a PVO cílů: radary Nebo, Kasta, P-18, Podljot a systémy Tor, Buk, Osa, Pancir. Většinu zasažených cílů přitom netvořily odpalovače raket, ale radary. Právě „oslepování“, tedy likvidace senzorů, které dávají ruské obraně oči, je hlavní operační logika celé kampaně.

Brovdi ji popisuje jako „prosekávání koridoru“. Nejdřív drony zničí krátko- a střednědosahovou PVO a radary v operační hloubce. Tím vznikne průletová trasa, kudy mohou proniknout prostředky pro hluboké údery. Není to náhodné ostřelování, ale metodická chirurgie.

Křižník ve stepi

Jeden detail z rozhovoru ilustruje míru ruské improvizace lépe než jakékoli číslo. Ukrajinské síly v Doněcké oblasti zničily stacionární protiletadlový raketový komplet, který byl původně sejmut z válečného křižníku a instalován více než sto kilometrů od fronty. Námořní systém PVO uprostřed stepi není standardní taktika, to je nouzové řešení.

A právě tady se ukazuje podstata problému. Kreml nemá nedostatek vůle bránit svůj týl. Má nedostatek prostředků. Každý moderní systém S-300 nebo S-400 přesunutý k ochraně rafinerie v Saratovské oblasti je systém, který chybí u Moskvy nebo na frontě. Každý Pancir stažený k velitelskému uzlu odkrývá logistický uzel jinde. Ruská PVO se nehroutí naráz, rozpadá se po vrstvách, protože nemá čím zaplnit mezery.

Proč výroba nestíhá

Odpověď na otázku, proč Rusko nedokáže ztráty nahradit, leží v průmyslové realitě. Výzkumná zpráva RUSI z prosince 2025 podrobně mapuje úzká hrdla ruské výroby PVO:

• Mikroelektronika — radary a naváděcí systémy závisejí na komponentech, které Rusko nedokáže plně nahradit domácí produkcí.
• Speciální materiály — keramika, slitiny, optika. Část dodavatelských řetězců vede přes sankcionované kanály.
• Obráběcí stroje a testovací software — bez nich nelze škálovat výrobu ani při neomezených financích.

Analytik Oleksandr Kovalenko, citovaný Ukrinformem, po přepočtu ověřených ztrát odhaduje, že u systémů Buk mohou celkové ztráty směřovat k objemu celé předválečné zásoby. U Pancirů uvádí číslo přesahující 125 zničených kusů, přičemž na začátku invaze mělo Rusko v bojové službě 116 Pancirů. I s rezervou na nepřesnost extrapolace je trend jednoznačný: tempo ztrát převyšuje tempo výroby.

Dva drony, dvě role

Ukrajina nepoužívá jeden univerzální prostředek. Kampaň stojí na dělbě práce. Dron FP-2 od firmy Fire Point má uváděný dolet až 200 km a bojovou část do 105 kg, je to nástroj pro středněhluboké údery, likvidaci radarů, PVO a skladů v operační hloubce. Právě FP-2 a podobné prostředky prosekávají koridory.

Na druhém konci spektra stojí AN-196 Ljutyj s doletem až 2 000 km a bojovou částí 50–75 kg. Ten míří na rafinerie, průmyslové závody a fixní cíle hluboko v ruském týlu. Logika je sekvenční: FP-2 oslepí obranu, Ljutyj projde koridorem a zasáhne strategický cíl.

Ukrajinské ministerstvo obrany přitom uvádí, že objem nasmlouvaných prostředků pro středněhluboké údery je letos pětkrát vyšší než v roce 2025. To naznačuje, že kampaň proti ruské PVO není jednorázová akce, ale plánovaná eskalace.

Co to neznamená

Bylo by chybou číst situaci jako ruský vojenský kolaps. Ve stejném období, kdy Brovdi mluví o 134 zničených prvcích PVO, dokázalo Rusko během dvou dnů vypustit proti Ukrajině přes 1 500 dronů a 56 střel. Úderná kapacita Moskvy zůstává vysoká. Prezident Zelenskyj po útoku z 13.–14. května označil obranu proti balistickým střelám za nejtěžší problém a vyzval spojence k budování „protibalistické koalice“.

Armáda ČR přitom nestaví národní PVO na systému Patriot, ale zavádí čtyři baterie izraelského SPYDERu. Problém nedostatku interceptorů PAC-3 se Česka dotýká nepřímo, přes celkovou omezenou výrobní kapacitu NATO.

Slabina Kremlu není v tom, že by PVO přestala existovat. Je v tom, že každé přesunutí moderní ochrany na jedno prioritní místo automaticky odkrývá jiné. A Brovdiho drony čekají právě na ta odkrytá místa.