Rusové nepočítali s téměř 80letými kanony, které jim teď brání v postupu. Litva je poslala z muzea

Když v květnu 2026 ukrajinská televize Inter natočila mobilní palebnou skupinu 5. slobozhanské brigády Národní gardy, kamera se zastavila na detailu, který by v učebnicích moderní protivzdušné obrany nikdo nečekal. Na štítu taženého protiletadlového kanonu řada bílých čárek, každá za jeden zničený íránský dron Shahed. Nejméně devatenáct viditelných značek. Obsluha mířila ručně, přes základní optiku, bez radaru, bez digitálního řízení palby. A přesto střílela účinně. Příběh těchto kanonů začal o tři roky dříve v Litvě a o téměř osm desetiletí dříve ve Švédsku.

Konstrukce z konce 40. let, munice z 21. století

Bofors L70 je automatický protiletadlový kanon ráže 40 mm, který švédská firma Bofors vyvinula v druhé polovině čtyřicátých let jako nástupce slavného Boforsu L60 z druhé světové války. Právě odtud pochází ono „téměř 80 let“ – vztahuje se ke stáří konstrukční linie, ne nutně k roku výroby každého jednotlivého kusu. L70 nabídl vyšší kadenci, delší dostřel a lepší balistiku díky delší hlavni a silnějšímu náboji 40×365 mm R. Desítky armád po celém světě ho zařadily do výzbroje a mnohé ho provozovaly ještě na přelomu tisíciletí.

Klíčové je, že 40mm platforma nezůstala zamrzlá v čase. BAE Systems, nástupce původního Boforsu, dnes vyrábí programovatelnou munici Bofors 3P s režimy airburst a proximity fuse, tedy přesně tím, co zvyšuje pravděpodobnost zásahu pomalého cíle, jako je Shahed. Zbraňová rodina žije dál. Stará hlaveň, nová munice.

Z Litvy na Ukrajinu za jedenáct dní

1. února 2023 litevské ministerstvo obrany oznámilo nový balík vojenské pomoci. Součástí byly kanony L70, munice k nim a, což bývá v médiích přehlíženo, výcvik ukrajinských instruktorů přímo v Litvě, aby po návratu mohli zaučit další posádky. 11. února téhož roku ministr obrany potvrdil, že první várka už dorazila na Ukrajinu. Celkem šlo o 36 kanonů.

Formulace „z muzea“ je mediální zkratka, kterou veřejné primární zdroje nedokládají. Litevský prapor protivzdušné obrany přešel na raketové systémy RBS-70 a Stinger už kolem roku 2000, dnes stojí na kombinaci NASAMS, RBS-70, Stinger a GROM. Starší kanonová vrstva byla překonaná a vyřazená z aktivní služby, ale to neznamená totéž co muzejní exponát. Šlo spíše o zásoby, které Litva nepotřebovala a které pro Ukrajinu měly okamžitou hodnotu. Jeden z litevských poddůstojníků v rozhovoru pro armádní web vzpomínal, že na dělostřeleckém systému m/48 sloužil ještě před rokem 2005, než jeho jednotka kompletně přešla na rakety.

Proč starý kanon funguje proti novým dronům

Shahed-136 letí rychlostí kolem 180 km/h, v nízké výšce, po předvídatelné trajektorii. Pro moderní raketový systém je to triviální cíl, jenže každá vypálená řízená střela stojí řádově víc než samotný dron. Tady se otevírá prostor pro kanonovou obranu.

Čtyřicetimilimetrový granát je proti Shahedu nesrovnatelně levnější než interceptor ze systému NASAMS nebo IRIS-T. Posádka L70 nepotřebuje složitou logistiku raketových kontejnerů, stačí jí munice, čistá hlaveň a disciplína. Podle naší dedukce opřené o veřejně deklarovanou ekonomickou efektivitu celé 40mm rodiny jde o smysluplnou vrstvu obrany, ne náhradu raketových systémů, ale jejich doplněk tam, kde je potřeba chránit konkrétní objekt nebo město před pomalými cíli.

Ukrajinské záběry z roku 2026 ukazují, že posádky pracují s ručním naváděním a optickými mířidly. Žádná automatizace, žádné síťové napojení na radar. Přesto výsledek mluví za sebe: přes devatenáct potvrzených sestřelů na jednom kanonu. Rozhoduje vycvičenost obsluhy a dostatek munice, ne rok narození systému.

Tridon Mk2: stejná filozofie, jiná liga

Že kanonová protivzdušná obrana proti dronům není jen improvizace z nouze, potvrzuje i krok Švédska a Dánska. V únoru 2026 obě země společně oznámily nákup systému Tridon Mk2 pro Ukrajinu, moderního pokračovatele téže 40mm rodiny. Dodávky mají začít do dvanácti měsíců, tedy nejpozději kolem února 2027. Veřejně padl rozsah „pro protiletadlový prapor“, přesný počet kusů Stockholm neupřesnil.

Rozdíl oproti litevským L70 je propastný:

• Mobilita: Tridon Mk2 je namontován na nákladním vozidle, ne tažen za tahačem.
• Senzory: Součástí balíku je radar Saab Giraffe 1X a systémy velení a řízení.
• Munice: Moderní 40mm náboje 3P s programovatelným airburstovým režimem.
• Logistika: Velké zásoby náhradních dílů a munice jsou součástí kontraktu.

BAE Systems, výrobce Tridonu, zakázku v hodnotě přibližně 3,9 miliardy korun (180 milionů dolarů) popisuje jako vysoce přesné a nákladově efektivní řešení proti dronům, střelám i letounům. Jde o tvrzení výrobce, ne o nezávislý audit, ale směr je jasný. Západ se vrací ke kanonové vrstvě protivzdušné obrany, protože válka na Ukrajině ukázala, že ne každou levnou hrozbu má smysl řešit drahou raketou.

Co to znamená pro budoucnost protivzdušné obrany

Příběh Boforsu L70 na Ukrajině není sentimentální historka o muzejním kuse, který dostal druhou šanci. Je to pragmatická lekce o vrstvené obraně. Moderní raketové systémy zůstávají nenahraditelné proti balistickým střelám, řízeným střelám s plochou dráhou letu a bojovým letounům. Ale proti roji pomalých, levných dronů je kanon s vycvičenou posádkou racionální volba, a Švédsko s Dánskem to svým nákupem Tridonu potvrdily na úrovni státní zakázky.

Devatenáct bílých čárek na štítu kanonu, který navrhl někdo v poválečném Švédsku, je tichý argument silnější než jakákoli prezentace výrobce. Někdy nejlepší zbraň proti nové hrozbě není ta nejnovější, ale ta nejlevnější, která ještě funguje.