Ukrajinská modifikace turbovrtulového Antonovu An-28 děsí ruskou armádu. Mateřská loď vychrlí roje dronů

22. dubna 2026 se na sociálních sítích objevilo video, které ukrajinský pilot a popularizátor Tymur Fatkullin zveřejnil na svém kanálu @aero.tim. Záběry ukazují moment, kdy se od křídla turbovrtulového Antonovu An-28 oddělí malý interceptorový dron P1-SUN, nabere rychlost a za několik sekund zasáhne íránský Shahed. Byl to první veřejně potvrzený sestřel po vzdušném vypuštění interceptoru z tohoto letounu. Ne raketa za miliony dolarů. Ne sofistikovaný bojový letoun. Pětapadesát let starý dopravní letoun, polní přestavba a dron za tisíc dolarů.

Od létající střelnice k mobilnímu nosiči

An-28 začínal svou druhou kariéru na Ukrajině jako improvizovaný „gunship“. Posádka do něj namontovala rotační kulomet M134 Minigun, infračervené kamery a noktovizní vybavení. V noci letoun kroužil podél očekávaných koridorů Shahedů, posádka cíl vizuálně zachytila a palubní střelec ho sundal dávkou. Podle Fatkullina tímto způsobem An-28 zlikvidoval 222 ruských dronů. Číslo pochází z jeho kanálu, ne z nezávislého auditu, ale i kdyby bylo nadsazené o třetinu, pořád jde o výkon, který z levného transportního letadla dělá jednu z nejproduktivnějších protidronových platforem války.

Jenže minigun má limity. Střelec musí být blízko cíle, řeší hrozby jednu po druhé a při masovém náletu nestíhá. Proto přišla druhá fáze: podkřídelní závěsníky pro interceptorové drony. Veřejně dostupné záběry ukazují minimálně tři hardpointy pod každým křídlem, tedy kapacitu šesti interceptorů na jeden hlídkový let. An-28 se tak posunul z pozice „létající střelnice“ do role vzdušného nosiče, který dokáže reagovat na více hrozeb najednou a ze standoff vzdálenosti.

Ekonomika, která Rusku kazí plány

Skutečná síla konceptu není v samotném letounu. Je v číslech. Interceptor P1-SUN od ukrajinské firmy SkyFall stojí pro ukrajinskou armádu něco přes tisíc dolarů za kus. Část komponentů je 3D tištěná, výroba je škálovatelná. Portál SOFX uvádí, že celkové náklady na záchyt jednoho Shahedu tímto způsobem vycházejí přibližně na tři tisíce dolarů.

Srovnejte to s alternativou. Americký rozpočtový dokument pro fiskální rok 2026 uvádí u interceptoru PAC-3 MSE jednotkovou cenu 3 871 000 dolarů. I sofistikovanější interceptor AS-3 Surveyor ze systému Merops, který NATO testuje na východním křídle, stojí přibližně 14 500 dolarů, tedy pořád asi 267× méně než PAC-3 MSE. Tabulka mluví jasně:

Rusko podle vyjádření prezidenta Zelenského z března 2026 směřuje k tempu tisíc útočných dronů denně. Ukrajina se při zajištěném financování blíží kapacitě dvou tisíc interceptorů denně. Při ceně kolem tisíce dolarů za kus je to dva miliony dolarů denně, zlomek toho, co by stálo použití raketové protivzdušné obrany. Rozhodující tedy není jedna zázračná zbraň, ale průmyslová škála a finanční udržitelnost.

Co umí a co neumí „mateřská loď“

Slovo „roj“ je třeba brát s rezervou. Veřejné záběry ukazují vícenásobně nesené interceptory, ne autonomní rojové chování v technickém smyslu. Posádka An-28 je řídícími důstojníky navedena do prostoru aktivity Shahedů, palubní optika zachytí cíl, pilot nebo operátor schválí odpálení a interceptor po odhozu pokračuje na cíl vlastní naváděcí logikou nebo dálkovým řízením.

U P1-SUN je bojový zásah z An-28 veřejně doložený. U AS-3 Surveyor, který je součástí širšího systému Merops, je situace méně přehledná. NATO potvrzuje přes tisíc sestřelů systémem Merops na Ukrajině celkově, ale jednoznačný veřejný důkaz zásahu právě z An-28 v otevřených zdrojích chybí. Formulujme to férově: P1-SUN z An-28 je bojově ověřený koncept, AS-3 z An-28 je zatím spíše ve fázi integrace a testování.

Limity jsou zřejmé. An-28 je pomalý, neobrněný a zranitelný. Proti Shahedům, které letí rychlostí kolem 180 km/h v nízké výšce, to stačí. Proti řízeným střelám nebo bojovým letounům by neobstál. Ukrajina počet přestavěných letounů nezveřejnila a reálně půjde o pomalejší škálování než u samotných interceptorů, dostupné draky, piloti, servis a noční senzory jsou užší hrdlo.

Alianční přesah a český kontext

Ukrajinská improvizace už dávno není jen lokální záležitost. V listopadu 2025 NATO demonstrovalo systém Merops v Polsku za účasti polských, rumunských a amerických sil. Obě východoevropské země systém pořídily, americká letecká složka v Evropě jim zapůjčila desítky interceptorů a pozemních stanic. Podle AP se pro akvizici rozhodlo i Dánsko. Z polní improvizace se stává alianční nákupní trend.

Pro český průmysl je to relevantní signál. Pardubická RETIA nabízí 3D radar ReGuard pro detekci nízko letících UAV, ERA předala Armádě ČR pasivní sledovací systém DPET/VERA-NG s výslovnou rolí při detekci dronů a březnová konference DronyX 2026 v Brně pod záštitou ministra obrany ukázala, že antidronová obrana je v Česku už samostatné strategické téma. Senzorová a detekční vrstva existuje. Co zatím chybí, je vlastní efektorová odpověď, a právě tady ukrajinská zkušenost ukazuje, kudy vede nejrychlejší cesta.

Víc než jeden letoun

Podle nás nejděsivější na celém konceptu není An-28 sám o sobě, je to princip. Levná platforma s dlouhou vytrvalostí přiblíží ještě levnější interceptor do výhodné startovní polohy a zkrátí reakční čas na minimum. Technicky je tento princip přenositelný na jakýkoli nosič s dostatečnou výdrží, včetně bezpilotních strojů. Rusko zatím v otevřených zdrojích nemá veřejně doložený ekvivalent a každá další adaptace Shahedů proti rušení nebo manévrování zvyšuje jejich cenu, čímž se ekonomická rovnice posouvá ještě víc v neprospěch útočníka. Starý turbovrtulák z Kyjeva tuhle rovnici napsal. Teď ji čte celé NATO.