„Invaze na Ukrajinu byla obří chybou.“ Putinův příběh se hroutí, kremelští propagandisté ho cupují na kusy

Čtyři roky se Vladimiru Putinovi dařilo udržovat iluzi, že válka na Ukrajině je vzdálená záležitost – něco, co se odehrává kdesi na jihu a východě, daleko od moskevských kaváren, nákupních center a digitálního komfortu střední třídy. Phillips Payson O’Brien, profesor strategie na University of St Andrews, v analýze pro The Atlantic napsal, že právě tento domácí kontrakt se rozpadá. Putin podle něj „už nemůže skrývat katastrofu, kterou rozpoutal“. Zkrácená přehlídka 9. května bez obvyklé těžké techniky, útoky dronů na Moskvu, dočasné uzávěry letišť, výpadky internetu. Válka přišla do obýváků. A s ní i hlasy, které ještě před rokem mlčely.

Influencerka s 13 miliony sledujících promluvila

Viktoria Bonya, ruská celebrita a influencerka s třináctimilionovým publikem, natočila v dubnu video adresované přímo Putinovi. Nemluvila o frontových liniích ani o geopolitice. Mluvila o internetu, který nefunguje, o výpadcích služeb, o tom, že mezi prezidentem a obyčejnými lidmi stojí „obrovská tlustá zeď“ aparátčíků. Její frustrace nebyla protiválečná v klasickém smyslu, mířila na rozpadající se každodennost.

Kreml zareagoval rychle. Mluvčí Dmitrij Peskov situaci komentoval, Bonya vzápětí couvla, děkovala za pozornost a zdůrazňovala, že rozhodně nepatří k opozici. Jenže video už žilo vlastním životem. A nebyla sama.

Když loajalisté překročí červenou linii

Mnohem dál než Bonya zašel Ilja Remeslo, právník a dříve zarytě prokremelský komentátor. Publikoval text nazvaný „Pět důvodů, proč už nepodporuji Vladimira Putina“, v němž označil prezidenta za nelegitimního, za válečného zločince a za zloděje. Krátce poté skončil v psychiatrické péči, metoda, která v Rusku evokuje sovětské tradice trestní psychiatrie.

Pavel Gubarev, bývalý separatistický vůdce z Doněcka a hlas z proválečného tábora, zase v rozhovoru zpochybnil Putinův obraz všemocného vůdce a kritizoval systém, který podle něj nefunguje. Přesné formulace jsou dostupné jen ze sekundárních shrnutí, ale směr je zřejmý: frustrace už neproudí pouze z liberální opozice. Prýští zevnitř.

Ruská Služba vnější rozvědky (SVR) se v květnu pokusila celý fenomén vysvětlit po svém, tvrdila, že ukrajinská SBU od konce dubna skupuje ruské proválečné telegramové kanály a používá je k diskreditaci armády a úřadů. Důkazy nepředložila.

Čísla, která Kreml neschová

Data z dubnového průzkumu Levada Center vykreslují obraz, který propagandistické vysvětlení o ukrajinských nákupech kanálů těžko pokryje:

• Putinovo schvalování: 79 % – poprvé pod hranicí 80 % od podzimu 2022.
• Podpora kroků ruské armády: 69 %, sestupný trend.
• Preference mírových jednání: 62 % respondentů chce přechod k jednáním, jen 27 % preferuje pokračování bojů.

Současně Moskva, nejbohatší federální subjekt, poprvé od covidu škrtá investice o 10 % a snižuje počet městských zaměstnanců o 15 %. Válka, která měla zůstat neviditelná, začíná být cítit i v rozpočtu hlavního města.

Proč to ještě není zlom

Bylo by lákavé číst tyto signály jako předzvěst kolapsu. Jenže experti citovaní Kyiv Independent upozorňují, že pokles z 83 na 79 procent zatím nepředstavuje reálné ohrožení stability režimu. Kreml má stále represivní kapacitu, kontrolu nad volbami i nad většinou televizního prostoru. I kritici z proválečného tábora většinou nevolají po konci režimu, volají po „nápravě kurzu“, po lepším vedení války, po funkčním státu. Svádějí vinu na „bojary“ kolem cara, ne na cara samotného.

Skutečný test přijde odjinud. Už částečná mobilizace v září 2022 vyvolala protesty a odchod více než 261 tisíc mužů ze země. Právě proto se Kreml i v roce 2026 vyhýbá plné mobilizaci a nechává personální břemeno války hlavně na chudších provinciích Sibiře a Dálného východu. Kdyby ale musel sáhnout k dalšímu kolu, zasáhl by tentokrát i vrstvy, které zatím platí jen vyššími cenami a pomalejším internetem.

Co je pro Kreml skutečně nebezpečné

Nejnebezpečnější pro režim není izolovaný disident ani liberální opozice v exilu. Nebezpečný je okamžik, kdy loajalisté začnou mluvit jazykem frustrace z nefunkčního státu, a kdy jejich publikum čítá miliony. Bonya couvla, Remeslo skončil v psychiatrii, Gubarev zůstává na hraně. Ale otázky, které položili, už kolují. A Kreml na ně nemá odpověď, která by fungovala stejně spolehlivě jako ta z roku 2022.

O’Brien to shrnuje střízlivě: Rusko se okamžitě nezhroutí, dál útočí na ukrajinská města a Putin znovu naznačuje jadernou eskalaci. Ale narativ o válce, která se běžného Rusa netýká, je mrtvý. A s ním i nejsilnější nástroj, kterým Kreml čtyři roky kupoval domácí klid.