Generál Kutlvašr při Pražském povstání v květnu 1945 zachránil Prahu. Komunisté z něj za odměnu udělali vrátného

Karel Kutlvašr stál odpoledne 5. května 1945 v krytu v Bartolomějské ulici, převzal velitelství „Bartoš“ a začal koordinovat obranu města, které se právě vzbouřilo proti okupantům. O tři dny později v šestnáct hodin podepsal protokol o kapitulaci německých sil. Boje stály životy téměř 2 900 Pražanů a přes 4 000 dalších utrpělo zranění; bez jeho zásahu by čísla rostla dál. Jenže právě tahle zásluha se mu stala osudnou. Ne navzdory tomu, co pro Prahu udělal. Kvůli tomu.

Legionář, generál, velitel barikád

Kutlvašr nebyl žádný improvizátor z posledních válečných dnů. Prošel ruskými legiemi za první světové války, v meziválečné armádě dosáhl hodnosti generála a za protektorátu se zapojil do Obrany národa. Když v květnu 1945 Praha povstala, měl za sebou tři desetiletí vojenské služby a odbojovou zkušenost, kterou většina členů České národní rady postrádala.

Z krytu v Bartolomějské řídil rozmísťování ozbrojených skupin, komunikaci mezi barikádami a klíčovými body odporu. Situace byla zoufalá, německé jednotky měly těžkou techniku, povstalci pušky a odhodlání. Přesto se podařilo udržet město do chvíle, kdy 8. května Němci přistoupili na kapitulaci. Složili zbraně na okraji Prahy a odešli do amerického zajetí. Kutlvašr byl mezi signatáři protokolu. Pro Prahu to znamenalo konec nejhoršího krveprolití.

Pro něj to znamenalo začátek konce.

Diskreditace, která začala šest dní po vítězství

Komunistický útok na Kutlvašra nezačal až v únoru 1948. Podle Vojenského historického ústavu sovětský velvyslanec Valerian Zorin už krátce po válce urgoval, že čeští signatáři pražské kapitulace „nemohou požívat důvěry“ Rudé armády ani československé vlády. Kutlvašr byl odklizen z Prahy na vedlejší funkce. Komunistická éra totiž potřebovala jiný příběh osvobození, takový, v němž hlavní roli hraje „slavná Rudá armáda“, ne československý generál s legionářským rodokmenem.

Do tohoto příběhu se nehodili ani vlasovci, kteří 6. a 7. května zasáhli do bojů na levém břehu Vltavy a u ruzyňského letiště. Na jejich pomoc se podle VHÚ „brzy muselo zapomenout“. A na Kutlvašra taky, jenže u něj nestačilo zapomenout. Bylo třeba ho zničit.

Z velitele povstání vězněm a vojínem

Po únoru 1948 přišel vyhazov z armády. 18. prosince 1948 zatčení. V květnu 1949 stanul před Státním soudem v Praze jako údajný vůdce ilegální skupiny „Pravda zvítězí“. Celá struktura byla provokací 5. oddělení hlavního štábu; agent Josef Hruška dostal za úkol skupinu vytvořit a řídit tak, aby z bývalých důstojníků udělala exemplární nepřátele režimu. Kutlvašr byl do čela dosazen jako ideální symbol: slavný generál, nekomunista, signatář kapitulace.

Hlavní líčení proběhlo 12.–16. května 1949. Třináctičlenná skupina, v širším okruhu téměř 200 zasažených lidí. Tři spoluobžalovaní byli popraveni. Kutlvašr dostal doživotí a degradaci na vojína. Režim si na něm demonstroval schopnost přepsat hierarchii zásluh, z velitele povstání udělat veřejně poníženého „viníka“.

Na Leopoldově se paradoxně potkal s Josefem Smrkovským, komunistickým politikem, který v únoru 1948 velel Lidovým milicím a později se sám stal obětí vnitrostranických čistek. Smrkovský se po propuštění vrátil do vrcholné politiky a stal se tváří Pražského jara. Kutlvašr takovou šanci nedostal.

Vrátný v pivovaru a pozdní spravedlnost

Amnestie přišla v květnu 1960. Kutlvašr vyšel z vězení se zničeným zdravím, bez hodnosti, bez penze, bez možnosti vrátit se k čemukoli, co odpovídalo jeho zkušenostem. Našel práci jako noční hlídač a vrátný v Nuselském pivovaru. Zemřel 2. října 1961, sedmnáct let po dni, kdy zachránil Prahu.

Soudní rehabilitace přišla až v roce 1968. Symbolická náprava ještě později. V roce 1997 dostalo náměstí v Praze 4 jeho jméno, v roce 2000 tam na Nuselské radnici odhalili pamětní desku s bustou. A loni, v květnu 2025, přibyl pomník přímo v areálu bývalého Nuselského pivovaru, na místě, kde generál, který řídil obranu hlavního města, dosluhoval jako vrátný.

Rámcové vzdělávací programy jeho jméno nepředepisují. Záleží na konkrétní škole a učiteli, jestli se žáci o Kutlvašrovi vůbec dozví. Kdo chce jeho příběh poznat na vlastní oči, může vyrazit do krytu v Bartolomějské ulici; Vojenský historický ústav tam pořádá komentované vycházky na někdejší velitelské stanoviště „Bartoš“.

Kryt je pořád tam. Jméno na náměstí taky. Čtyřicet let komunistického zapomnění ho nesmazalo, jen oddálilo chvíli, kdy si ho Praha přečte znovu.