Rusové odpálili na Kyjev dva Orešniky, ale doletěl jenom jeden. Druhý spadl vlastním vojákům na hlavu

V noci z 23. na 24. května 2026 zasáhla Ukrajinu dosud nejmasivnější kombinovaná salva letošního roku: rakety, střely s plochou dráhou letu, šest set dronů. Uprostřed toho všeho letěl i Orešnik, balistická raketa středního doletu, kterou Kreml od prvního použití nad Dniprem v listopadu 2024 prezentuje jako nezastavitelný nástroj odplaty. Jeden Orešnik prokazatelně dopadl do oblasti Bílé Cerkve jižně od Kyjeva. Druhý ale podle analytiků Institutu pro studium války (ISW) a ukrajinských OSINT zdrojů pravděpodobně selhal ještě za letu, a jeho submunice měly skončit na ruských vlastních pozicích v okupované části Doněcka.

Co víme jistě a co zatím jen pravděpodobně

Ukrajinské letectvo prostřednictvím mluvčího Jurije Ihnata potvrdilo jediný start Orešniku, odpálený z testovacího polygonu Kapustin Jar. Raketa zasáhla okolí Bílé Cerkve v Kyjevské oblasti. Sankční zmocněnec Vladyslav Vlasjuk po sběru trosek lakonicky shrnul výsledek: zničeny byly „pár garáží“.

O druhém Orešniku mluví ISW v hodnocení z 25. května. Opírá se o ukrajinské OSINT stopy a o detail, kterého si všimli i jiní pozorovatelé: ruské ministerstvo obrany samo použilo v anglické komunikaci množné číslo „balistické rakety Orešnik“, aniž by upřesnilo počet nebo přiznalo jakékoli selhání. Ihnat k tomu řekl, že pokud se objeví nové údaje, letectvo vydá oficiální oznámení. Zatím je ale druhý start nepotvrzený.

Šest dopadů v zorném poli kamery

Pracovní verze ISW vypadá takto: druhý Orešnik mohl selhat během letu nebo při separaci bojových částí a dopadnout v okupované části Doněcké oblasti. Veřejně dostupné video má zachycovat šest dopadů submunice. Kamera podle analytiků stála ve východní části okupovaného Doněcku a mířila na sever až severozápad; v jejím zorném poli leží mimo jiné Avdijivka a Jasynuvata, zhruba 40 km od frontové linie.

Konkrétní ruské ztráty na místě veřejně doložené nejsou. Žádný primární zdroj nepotvrzuje zabití vlastních vojáků. Ale samotná existence záběrů a analytická shoda na tom, že submunice dopadly do prostoru ruských pozic, je pro Kreml problém jiného druhu, reputační.

Superzbraň za miliardy, která má hlavně strašit

Podle ukrajinské vojenské agentury ArmyInform stál celý noční útok přibližně 361 milionů dolarů při započtení jednoho Orešniku. Při kurzu kolem 20,9 koruny za dolar je to asi 7,5 miliardy korun. Pokud by Orešniky byly dva, náklad stoupá zhruba na 411 milionů dolarů, přes 8,6 miliardy korun. Samotný Orešnik se odhaduje na 50 milionů dolarů za kus, tedy přes miliardu korun.

Za tu cenu Rusko dostalo zbraň s velmi omezeným arzenálem. Ukrajinská zahraniční rozvědka už v lednu 2026 uváděla, že Moskva disponuje třemi až čtyřmi kusy a teprve letos chce rozjet sériovou výrobu na pět a více ročně. Bojová efektivita je podle rozvědky sporná, systém vyžaduje stálou technickou podporu a jeho hlavní funkce je psychologická, zastrašování.

Dosavadní bilance to potvrzuje:

• Listopad 2024 – první bojové použití nad Dniprem
• Leden 2026 – druhé použití nad Lvovskou oblastí
• Květen 2026 – třetí potvrzené použití u Bílé Cerkve, plus jedno pravděpodobné selhání

Pokud se druhý květnový start potvrdí, vychází orientačně 25% míra selhání ve válečném nasazení. Vzorek je malý a tvrdý závěr o systémové nespolehlivosti z něj udělat nejde. Ale u zbraně, jejíž hodnota stojí a padá s pověstí nezastavitelnosti, stačí i jediné veřejné zaváhání.

Co to mění v praxi

Rusko žádné selhání nepřiznalo. Ministerstvo obrany tvrdí, že všechny určené cíle byly zasaženy: velitelská stanoviště, vojenská infrastruktura, obranný průmysl v Kyjevě a okolí. O dopadu v okupovaném Doněcku mlčí.

Podle nás je pravděpodobnější scénář ten, že Kreml bude Orešnik nasazovat ještě opatrněji a ještě řidčeji než dosud. Stáhnout ho z role „politického signálu“ si nemůže dovolit, příliš mnoho propagandistického kapitálu do něj investoval. Ale každé další použití je sázka: při třech až čtyřech kusech v arzenálu a miliardové ceně za střelu si nemůže dovolit další veřejné fiasko.

Trend na západní straně jde mezitím opačným směrem. Na dubnovém Ramsteinu spojenci navýšili příspěvky na protivzdušnou obranu Ukrajiny, Kyjev opakovaně zdůrazňuje potřebu střel PAC-3 pro systémy Patriot jako nejúčinnější prostředek proti balistickým hrozbám. Česká muniční iniciativa pokračuje a v únoru Zelenskyj s Petrem Pavlem řešil i možné české zapojení do programu PURL, z něhož se financují mimo jiné střely pro protivzdušnou obranu.

Raketa za miliardu korun, která má nepřítele děsit, ale místo toho možná zasype vlastní pozice submunicí: to je přesně ten druh příběhu, který zastrašovací efekt spolehlivě rozkládá. I kdyby se druhý start nikdy definitivně nepotvrdil, pochybnost už visí ve vzduchu. A pochybnost je pro zbraň, která má fungovat hlavně v hlavách protivníků, horší než sestřel.