Putin chce konec války do Vánoc, elita mu nevěří. Rusko by současným tempem dobývalo Donbas 30 let

Bloomberg 22. května zveřejnil zprávu, podle níž Vladimir Putin tlačí na ukončení války ještě letos, za podmínek, které by doma i navenek šly prodat jako ruské vítězství. Plná kontrola nad Donbasem, širší bezpečnostní ujednání s Evropou fakticky uznávající ruské územní zisky. Jenže část jeho vlastních vysoce postavených spolupracovníků podle stejného zdroje mluví o slepé uličce. A otevřená data z fronty jim dávají za pravdu: ruský postup v roce 2026 dramaticky zpomalil. Zbývá sedm měsíců a tisíce čtverečních kilometrů, které by armáda při současném tempu dobývala roky, ne měsíce.

Sedm měsíců a aritmetika, která nevychází

Klíčové číslo pochází z analytického přehledu Russia Matters z poloviny května. V roce 2025 Rusko zabíralo zhruba 438 km² měsíčně (169 čtverečních mil). V roce 2026 je to asi 71 km² měsíčně (27,5 čtverečních mil), tedy šestinásobný propad. Reuters doplňuje, že za první čtyři měsíce letošního roku získala ruská armáda jen asi 700 km², což je výrazně slabší dynamika než v předchozí fázi pozičních zisků.

Mediálně silná zkratka „30 let na dobytí Donbasu“ se šíří rychle, ale vyžaduje upřesnění. Russia Matters při přepočtu zbývajícího území (zhruba 5 180 km², tedy asi 2 000 čtverečních mil pod ukrajinskou kontrolou) a aktuálního tempa vychází spíš na 74 měsíců, tedy přes šest let, ne tři dekády. Rozdíl je v metodice a v tom, jaké výchozí tempo analytik zvolí. Ať už ale vezmeme šest let, nebo třicet, obojí je nesrovnatelné s Putinovou politickou časovou osou: konec do 31. 12. 2026.

Kreml v nervózním šepotu

Podle zdrojů citovaných Bloombergem část vysoce postavených kremelských činitelů vidí válku jako pat bez jasné cesty k rozuzlení. Jména nezaznívají, jde o anonymní briefingy, což je třeba poctivě přiznat. Ale samotný fakt, že takové signály pronikají do západních médií, vypovídá o míře zákulisní frustrace.

Putin přitom není v pozici kolapsu. Rusko stále kontroluje asi 19,4 % ukrajinského území. V květnu dokázalo vypustit na Ukrajinu přes 800 dronů za jediný den, jak zaznamenala agentura AP. Nejde o poraženou armádu. Jde o armádu, která ztrácí schopnost dobývat v tempu, jaké její velitel potřebuje pro politický triumf.

Proč se fronta zastavila

Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha v dubnu prohlásil, že pozice na bojišti je nejpevnější za poslední rok. Za stabilizací stojí především drony. Ukrajinské bezpilotní prostředky podle Sybihy zmenšily ruskou personální výhodu natolik, že se útoky posunuly od větších mechanizovaných náporů k malým infiltračním skupinám s minimálním strategickým efektem. Úspěšnost obrany proti nepřátelským dronům Kyjev udává na 90 %.

Drony ale nezůstávají jen na frontě. Reuters prostřednictvím Ukrinformu uvádí, že od začátku roku zasáhly ukrajinské útoky nejméně 16 ruských rafinerií a vyvolaly přes 40 odstávek klíčových jednotek. V dubnu klesl ruský export ropných produktů o 340 tisíc barelů denně na rekordní minimum 2,2 milionu barelů denně. Konkrétně rafinerie v Rjazani, představující téměř 5 % ruské rafinační kapacity, musela po dronovém zásahu pozastavit provoz. Kiriši v Leningradské oblasti dopadly stejně. Každá odstavená rafinerie je úder do rozpočtu, z něhož se financuje válka.

Diplomacie bez průlomu

Cesta k „vítěznému míru“ přes jednací stůl vypadá stejně neprůchodně jako ta přes bojiště. Únorová ženevská jednání mezi Ukrajinou a Ruskem skončila bez jakéhokoli posunu. Květnové třídenní příměří zprostředkované Washingtonem (9. až 11. května, doprovázené výměnou tisíce zajatců za tisíc) bylo humanitárním gestem, ne diplomatickým průlomem. Americký ministr zahraničí Marco Rubio sám přiznal, že mediační úsilí USA stagnuje.

Putinovy podmínky a ukrajinská pozice se míjejí v základním bodě. Moskva požaduje plnou kontrolu Donbasu a bezpečnostní rámec legitimizující ruské zisky. Kyjev odmítá územní ústupky vůči současné linii fronty. Pařížská deklarace z ledna 2026 výslovně počítá s robustními bezpečnostními zárukami, monitoringem příměří a pokračující vojenskou podporou Ukrajiny. Česko tento kurz drží: ministr Lipavský po jednání NATO zdůraznil muniční iniciativu i požadavek, aby jakákoli dohoda nechala Ukrajinu obranyschopnou, a vláda schválila pokračování Programu Ukrajina na období 2026–2030.

Co to znamená pro Evropu

NATO na summitu B9 v polovině května znovu označilo Rusko za „nejvýznamnější a přímou hrozbu“ pro Alianci. Generální tajemník Mark Rutte řekl, že bezpečnost Ukrajiny je bezpečností spojenců. I kdyby válka skončila zmrazením konfliktu, pro střední a východní Evropu by to neznamenalo návrat k předválečné normalitě, ale dlouhodobě militarizovanou hranici, pokračující tlak na vyšší obranné výdaje a trvalé počítání s ruským rizikem.

Putinův problém není jen fronta. Je to rozpor mezi tím, co potřebuje prodat doma, a tím, co mu realita dovoluje získat. Sedm měsíců je v opotřebovávací válce krátká doba. A Vánoce, za kterými si vytyčil cílovou čáru, se blíží rychleji než jeho tanky.