Petr Pavel chce, aby si NATO došláplo na Rusko. „Internet si vypneme sami,“ smáli se mu smutně kremelští

Petr Pavel dal rozhovor britskému Guardianu v pátek 22. května 2026 a řekl v něm něco, co se v aliančních kuloárech šeptá, ale veřejně dosud neřekl nikdo s jeho hodností: NATO by mělo být připraveno Rusku vypnout internet, odříznout satelity, zablokovat přístup do globálního finančního systému, a pokud provokace ve vzdušném prostoru nepřestanou, sestřelovat narušitele. Nejde o válečnou deklaraci. Pavel mluví o „dostatečně rozhodných, potenciálně asymetrických“ odpovědích na chování, které Moskva drží těsně pod prahem článku 5. Tedy o nástrojích, které bolí, ale nestřílejí. Nebo aspoň ne jako první.

Co přesně Pavel navrhl

V rozhovoru pro The Guardian český prezident popsal čtyři kategorie kroků, které by aliance měla zvážit:

• Vypnutí přístupu k internetu jako donucovací opatření proti státu, který provokuje pod prahem otevřeného konfliktu.
• Odříznutí satelitní konektivity – Pavel výslovně zmínil roli technologií typu Starlink a jejich vojenský význam.
• Odpojení ruských bank od globálního finančního systému, tedy rozšíření logiky stávajících sankcí.
• Sestřelování bezpilotních i pilotovaných strojů, pokud narušování aliančního vzdušného prostoru bude pokračovat.

Svůj návrh zasadil do logiky opakovaných incidentů na východním křídle NATO (dronů, průletů, hybridních operací) a do frustrace z toho, že ruští vojenští představitelé se podle něj aliančnímu váhání „smějí“. Dělají to, řekl, „protože mohou“. Zároveň kritizoval nedostatečný tlak ze strany Washingtonu a připomněl, že nejlepší okamžik pro tvrdší postoj byl loni; válka USA a Izraele s Íránem letos Rusku pomohla přes vyšší příjmy z ropy.

Proč zrovna internet trefuje slabé místo

Ironie Pavlova návrhu spočívá v tom, že Kreml si internet omezuje sám, a už za to platí. Podle březnové analýzy Guardianu Rusko v roce 2026 postupně odštěpuje svůj internet od zbytku světa: mobilní výpadky zasahují regiony i Moskvu, Telegram je znovu blokován, uživatelé jsou tlačeni do státem kontrolovaných aplikací a zavádějí se „whitelisty“ povolených webů. Druhá služba FSB dohlíží na odstávky, firmy jsou nuceny spolupracovat na identifikaci uživatelů VPN.

Výsledek není stabilita, ale frustrace. Guardian v květnové reportáži o náladě v Rusku popisuje „obrovskou vlnu rozhořčení“, miliardové ztráty podniků, temný humor moskevských elit a soukromé pokusy Dmitrije Peskova a Sergeje Kirijenko brzdit nejtvrdší restrikce. Index štěstí spadl na patnáctileté minimum. Státní agentura VCIOM zachytila na přelomu března a dubna pokles otevřené důvěry Putinovi z 35 % na 29,5 %; uzavřený indikátor klesl ze 73,8 % na 71 %.

Pavel tedy míří na něco, co Kreml proměnil z nástroje kontroly v politickou zátěž. Vnější odpojení by jen prohloubilo problém, který si Moskva způsobila sama, a tentokrát by za něj nemohla vinit vlastní úředníky.

Jak daleko je Pavel od aliančního mainstreamu

Oficiální linie NATO a skupiny B9 je v roce 2026 tvrdší než kdykoli dřív, ale stále obecnější. Bukurešťské prohlášení B9 a severských spojenců z 13. května mluví o Rusku jako hlavní dlouhodobé hrozbě, o posílení východního křídla, protivzdušné obraně, operaci Eastern Sentry a nutnosti „důrazné odpovědi“ na útok proti spojenci. Polský premiér Donald Tusk po dubnové Evropské radě zdůrazňoval připravenost Evropy jednat. Nikdo z nich ale veřejně nejmenoval vypnutí internetu ani sestřelování pilotovaných strojů.

Pavel tedy nestojí mimo bezpečnostní konsenzus, posouvá jeho veřejnou formulaci o úroveň výš. Strategický směr je společný, nástroje, které pojmenovává, jsou explicitnější než cokoli, co dosud zaznělo od hlavy státu v alianci. To je zároveň jeho síla i riziko: uvnitř NATO by každý z těchto kroků narážel na otázky proporcionality, legality a konsenzu třiceti dvou členů.

Kreml mlčí, exil komentuje

Přímou oficiální reakci Kremlu na Pavlův rozhovor se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Žádný komentář Peskova, žádná tisková konference Zacharovové. Dohledatelná je reakce Alexandra Pljuščeva, exilového ruského komentátora, který na svém telegramovém kanálu Pavla spojil s jeho výrokem z roku 2023 o monitorování Rusů v zahraničí a tvrdil, že takové výroky jsou „ve výsledku proputinovské“. Kremelské ticho může být kalkulované ignorování, ale stejně dobře i rozpaky: reagovat na návrh, který popisuje něco, co sami děláte svým občanům, je komunikačně nevděčný úkol.

Doma Pavel zapadá do už probíhajícího sporu s premiérem Babišem o to, kdo reprezentuje Česko na summitu NATO a kdo formuje zahraniční politiku. Prokazatelnou domácí bouři vyvolanou přímo tímto rozhovorem otevřené zdroje nezachytily, ale napětí, do kterého výrok dopadl, je samo o sobě dostatečně výbušné.

Starý výrok, nový kontext

Pavel má s ostrými formulacemi zkušenost. V červnu 2023 použil nešťastnou paralelu s internací Japonců v USA za druhé světové války, když mluvil o přísnějším dohledu nad ruskými komunitami v Evropě. Později na CNN Prima News výrok zúžil na „monitorování komunit a rizikových faktorů“, jeho mluvčí výslovně odmítla, že by šlo o výzvu k internaci. Tehdejší komunikační přešlap způsobil, že část publika dnes automaticky čte každou Pavlovu tvrdou větu prizmatem roku 2023. Bezpečnostní směr jeho uvažování je přitom konzistentní: od monitorování přes sankce až po asymetrické odpovědi. Mění se jen kalibr nástrojů, které pojmenovává nahlas.

Nejsilnější na celém rozhovoru není samotná tvrdost, ale přesnost zásahu. Pavel trefuje místo, kde se ruská státní represe a ruská občanská frustrace už potkaly, a kde by vnější tlak nemusel nic nového vytvářet, jen prohloubit trhlinu, kterou si Kreml vykopal sám.