Ukrajinci to dokázali, zastavili další velkou ruskou rafinerii. V centrálním Rusku už skoro žádná nevyrábí palivo pro armádu

V noci na 21. května 2026 zasáhly ukrajinské drony destilační blok CDU-6, srdce Syzraňské rafinerie skupiny Rosněfť. Podle zdrojů Reuters z ruské rafinerské branže tato jediná jednotka nesla více než 70 % kapacity celého závodu. Po zásahu se zpracování ropy zastavilo. Ukrajinský Generální štáb odstávku oficiálně potvrdil 26. května. Oprava potrvá déle než měsíc. Jenže Syzraň není izolovaný případ, je posledním dílem skládačky, která rozlamuje celý palivový pás centrálního Ruska.

Deset dnů, čtyři rafinerie

Chronologie je výmluvná. 15. května padla rjazaňská rafinerie s kapacitou asi 17 milionů tun ročně; Generální štáb ZSU potvrdil poškození tří primárních destilačních jednotek i bloku hydročištění dieselu. O dva dny později, 17. května, zastavila provoz moskevská rafinerie Gazprom Něfti, která v roce 2024 zpracovala 11,6 milionu tun ropy. Reuters tehdy napsal, že nešlo o kritické strukturální škody, ale o preventivní odstávku po dronovém útoku. A 21. května přišla na řadu Syzraň s 8,5 milionu tun roční kapacity.

Zbývá Jaroslavl. Rafinerie JANOS skupiny Slavněfť běžně zpracovává kolem 15 milionů tun ročně. Jenže podle Reuters byla už 20. května na zhruba čtvrtině nominálního výkonu. A 25. května ukrajinské síly zasáhly logistickou a dispečerskou stanici „Jaroslavl“, což tlak na poslední velký fungující závod v regionu dál zvyšuje.

Nejde o nádrže, jde o systém

Ukrajinské ministerstvo obrany 18. května zveřejnilo detailní popis toho, co kolem Moskvy vlastně existuje: více než 400 km dlouhý okruh produktovodů, které rozvádějí benzin, diesel a letecké palivo z rafinerií v Moskvě, Rjazani a Kstovu. Tento okruh zásobuje hlavní město i vojenskou logistiku.

Právě proto dávají údery na rafinerie a čerpací uzly strategicky větší smysl než zapálení jednoho skladu. Ukrajina necílí na efektní požáry, systematicky rozbíjí infrastrukturu, která živí ruskou válečnou mašinérii palivem. Syzraň v roce 2024 vyrobila asi 1,5 milionu tun dieselu, 800 tisíc tun benzinu a 700 tisíc tun mazutu. Každá tuna, která teď nevznikne, musí přijít odjinud.

Čísla, která mluví za sebe

Reuters spočítal, že zasažené a omezené závody v centrálním Rusku představují:

• téměř čtvrtinu celkové ruské rafinerské kapacity,
• přes 30 % produkce benzinu,
• asi 25 % produkce dieselu.

Kompenzace není jednoduchá. Podle téhož zdroje jsou i další ruské závody, které by teoreticky mohly výpadky nahradit, samy po útocích mimo plný provoz nebo úplně stojí. Rychlý a čistý přesun výroby třeba na Sibiř nebo Ural v otevřených zdrojích doložen není. Znamenalo by to delší trasy, větší zátěž železnice a produktovodů, a hlavně čas, který Rusko nemá.

Na burzovních trzích se dopady už projevují. Rjazaňská rafinerie přerušila obchodní prodej benzinu a dieselu na petrohradské burze. Jaroslavl téměř zastavil burzovní prodej benzinu, prodej dieselu mu klesl dva a půlkrát.

Co to znamená pro Česko

Jedna ruská rafinerie české pumpy přímo neovlivní. Mechanismus je ale průhledný: delší souběžné odstávky více velkých závodů se promítají do evropských produktových kotací, a ty vstupují do českého velkoobchodního vzorce. Ministerstvo financí ČR aktuálně počítá maximální přípustnou cenu z třídenního průměru indexů ČEPRO, ORLEN, MOL a denní kotace Platts plus marže a DPH. K 26. květnu 2026 to dává strop 44,56 Kč za litr benzinu a 41,43 Kč za litr nafty. Pokud by výpadky v centrálním Rusku trvaly měsíce a stlačily globální nabídku rafinovaných produktů, evropské kotace by to pocítily, a s nimi i české pumpy.

Koordinovaná strategie, ne náhoda

Syzraňský úder provedli operátoři 1. samostatného centra a 413. pluku „Rejd“ Sil bezpilotních systémů ve spolupráci se Silami speciálních operací. Ministerstvo obrany v Kyjevě výslovně popisuje údery na moskevský rafinerský a produktovodní okruh jako součást obranné strategie zaměřené na ruské vojenské, logistické a ekonomické kapacity. To není obraz nahodilých zásahů příležitostnými drony.

Ruská armáda kvůli tomu zítra nezastaví tanky. Má zásoby, má alternativní trasy. Ale každý den bez plného provozu centrálních rafinerií znamená dražší logistiku, delší přesuny a menší pružnost zásobování. A právě pružnost rozhoduje o tom, jestli se palivo dostane na frontu včas, nebo o hodinu pozdě.