Pentagon hlásí zničení 85 % íránské obranné průmyslové základny. Americké zpravodajské odhady ale říkají něco jiného: část kapacit se vrací v řádu měsíců.
Když admirál Brad Cooper 14. května 2026 předstoupil před senátní výbor pro ozbrojené síly, měl v rukou čísla, která zněla jako definitivní vítězství. Více než 1 450 úderů na výrobní závody. Přes 85 % íránské balistické, dronové a námořní průmyslové základny poškozeno nebo zničeno. Operace Epic Fury, spuštěná 28. února 2026, vypadala na papíře jako drtivý úspěch. Jenže o týden později, 21. května, odvysílala CNN zpravodajské odhady, které Cooperovu bilanci zásadně komplikují: Írán už během šestitýdenního příměří znovu rozjel část dronové výroby a plnou údernou kapacitu v této kategorii by mohl obnovit do šesti měsíců. Rozdíl mezi oficiální rétorikou a neveřejnými odhady je tak velký, že si zaslouží rozbor.
Čísla, která si protiřečí
Cooperovo písemné svědectví je nejtvrdší veřejně dostupný americký dokument o výsledcích kampaně. Mluví o devastaci průmyslové základny, o ochromení raketového programu, o letech potřebných k obnově. Jenže CNN tentýž týden přinesla zcela jiný obraz, s odkazem na zdroje obeznámené s americkými zpravodajskými odhady. Podle nich Írán držel i po měsících bombardování přibližně 70 % předválečných zásob raket, 70 % mobilních odpalovačů a 30 z 33 lokalit v okolí Hormuzského průlivu zůstalo operativních.
Jak je to možné? Odpověď leží pod zemí. Doslova.
Podzemí, které bombardování přežilo
Už na začátku dubna satelitní snímky ukázaly, jak íránské jednotky nasazují nakladače a nákladní auta k odklízení suti ze vstupů do podzemních raketových základen. Údery často zablokovaly vstupy do tunelů, ale technika uvnitř (odpalovače, zásoby, výrobní linky) zůstala z velké části nepoškozená. Cooper sám to 19. května nepřímo přiznal, když veřejně žádal větší investice do technologií schopných ničit „hard and deeply buried targets“.
Írán se na tento scénář připravoval roky. Mobilní odpalovače, rozptýlená výroba, podzemní logistika, to vše snižuje účinnost klasické vzdušné kampaně. A právě tady leží klíčové selhání: ne v nedostatku destrukce na povrchu, ale v podcenění schopnosti protivníka přežít a regenerovat z hloubky.
Velitel letectva Islámských revolučních gard 19. dubna tvrdil, že Írán doplňuje raketové a dronové odpalovače rychleji než před válkou. Je to tvrzení íránské strany a je třeba ho brát s rezervou. Ale zpravodajské odhady citované americkými médii mu nepřímo přitakávají.
Čínské komponenty, ruské know-how
Írán neobnovuje výrobu sám. Podle CNN Čína dodávala raketové komponenty včetně dílů pro střely s plochou dráhou letu. Americké ministerstvo financí v dubnu a květnu 2026 sankcionovalo konkrétní sítě napojené na Čínu a Hongkong, firmy jako Yushita Shanghai, AE International Trade nebo Hitex Insulation Ningbo, kvůli dodávkám servomotorů, uhlíkových vláken a voštinových tkanin pro balistické rakety a drony řady Šáhid.
Ekonomický motiv Pekingu je přitom průhledný. Podle amerického ministerstva financí čínské rafinerie odebírají přibližně 90 % íránského exportu ropy. Z tohoto toku profituje režim i jeho zbrojní programy. Peníze tečou jedním směrem, komponenty druhým.
Rusko přispívá jinak. AP v březnu 2026 s odkazem na americké a evropské činitele popsala, že Moskva posílá Íránu modernizované verze šáhidových dronů s vylepšenou navigací a sdílí zpravodajské informace využitelné k úderům na americké cíle. Ukrajinský zástupce při OSN to shrnul přímo: blízkovýchodní konflikt a válka na Ukrajině jsou propojené přes tentýž dronový ekosystém. Know-how a komponenty putují oběma směry.
Co to znamená pro další měsíce
Benjamin Netanjahu 10. května v pořadu 60 Minutes řekl, že válka s Íránem „není u konce“. Cooperovo velení žádá nové technologie proti podzemním cílům. CNN popisuje americké rozhodování mezi diplomacií a obnovením bombardování. Tři signály, jeden směr: eskalace zůstává na stole.
Pro Česko a evropskou bezpečnost je podstatná vazba Írán–Rusko. Stabilizace íránské výroby a komponentových sítí zvyšuje pravděpodobnost, že šáhidový ekosystém bude fungovat na obou frontách současně, na Blízkém východě i na Ukrajině. Nejde o přímou hrozbu pro české území, ale o delší tlak na evropskou protivzdušnou obranu a o válku, která se nekrátí.
Tvrdší, ne nutně silnější
Formulace „silnější než před válkou“ vyžaduje upřesnění. Celková íránská průmyslová základna je proti stavu před 28. únorem 2026 stále poškozená. Co se ale mění, je model výroby: rozptýlenější, podzemní, napojený na zahraniční dodavatelské sítě, které americké sankce zatím nedokázaly přetrhnout. Tempo regenerace vybraných kapacit se podle zpravodajských odhadů už místy blíží předválečnému, nebo ho překračuje.
Údery operace Epic Fury byly takticky devastující. Strategicky ale vytvořily něco, s čím Pentagon veřejně nepočítal: protivníka, který se učí vyrábět pod tlakem, z podzemí a s cizí pomocí. Do jara 2027 může být íránský výrobní model odolnější než cokoliv, co existovalo před prvním úderem.
Jak válka proti Íránu dopadne?
PŘEČTENÍ: 6259
Zpravodajství
|
PŘEČTENÍ: 7016
