Německé letectvo na vzestupu. Eurofighter nové generace Tranche 4 má radar, na kterém ruské Su-57 doslova svítí

Letoun ještě nevzlétl. Přesto jeho představení na Airbus Defence Summitu vysílá signál, který přesahuje jeden prototyp na pojezdové dráze. Německo totiž nekupuje jen náhradu za opotřebované stíhačky. Buduje novou páteř evropské protivzdušné obrany, a radar ECRS Mk 1 je její nervový systém. Aby bylo jasné, co „svítí“ skutečně znamená: veřejně doložená data neukazují konkrétní dosah proti ruskému Su-57 v kilometrech. Ukazují ale něco podstatnějšího, generační skok v detekci obtížných cílů, na které starý mechanický radar Captor-M prostě nestačil.

Od Captor-M ke světu, kde se stealth hůř schovává

Radar Captor-M vstoupil do služby v roce 2003. Byl navržen pro zásadně jiné hrozbové prostředí, éru, kdy se protivník nepokouší být neviditelný. Mechanicky vychylovaná anténa zvládala sledovat omezený počet cílů, měnila režimy pomalu a její zorné pole záviselo na fyzickém natočení talíře.

ECRS Mk 1 je jiný svět. Podle společného prohlášení Indra a HENSOLDT jde o vícekanálový AESA s výkonným procesorem, který umožňuje ultrarychlé přepínání režimů a adaptaci v reálném čase na měnící se misi. V praxi: radar dokáže téměř současně vyhledávat vzdušné cíle, sledovat pozemní objekty a mapovat terén, a přitom je výrazně odolnější proti elektronickému rušení. Eurofighter navíc těží z repositioneru antény, který radaru dává širší zorné pole než pevně zabudované AESA na jiných platformách.

Proč se v této souvislosti mluví o Su-57? Ruský výrobce Rostec sám stroj prezentuje jako stealth letoun páté generace. Pro evropský bezpečnostní kontext je to nejviditelnější symbol „tvrdého“ cíle, a právě proti obtížně detekovatelným cílům AESA přináší, slovy výrobce, „skokovou změnu v detekčním výkonu a situačním přehledu“. Konkrétní čísla zůstávají utajená. Ale relativní posun je obrovský.

Quadriga, Tranche 5, Eurofighter EK: tři vrstvy jednoho plánu

Německý „vzestup“ nestojí na jednom letounu. Stojí na třech paralelních programech, které dohromady mění charakter celé Luftwaffe.

• Quadriga / Tranche 4 – 38 strojů objednaných v listopadu 2020 jako přímá náhrada za Tranche 1, které německý obranný report z roku 2023 označuje za technicky zastaralé. Klíčová výbava: radar ECRS Mk 1, modernizovaná avionika, životnost za rok 2050.
• Tranche 5 – dalších 20 kusů objednaných 15. října 2025, dodávky plánované na roky 2031–2034. Airbus u nich mluví o nových technologiích a schopnostech včetně vybavení pro elektronický boj a napojení do datového cloudu.
• Eurofighter EK – 15 strojů se systémem elektronického boje Arexis od švédského Saabu. Plně digitální senzorový a rušicí systém, který od roku 2030 převezme roli po stárnoucích Tornado ECR. Arexis umí detekovat, lokalizovat a identifikovat radarové zářiče v komplexním elektromagnetickém prostředí a výrazně zvyšuje přežitelnost letounu v prostoru nasycené protivzdušné obrany.

K tomu přibývají plánované retrofity radaru Mk 1 do starších Tranche 2 a 3a. Německo si nekupuje další stejné kusy. Kupuje dvě generační vrstvy a jednu specializovanou větev elektronického boje.

Proč rollout neznamená bojovou pohotovost

Stroj 34+03 stál 20. května v Manchingu na zemi. Podle dostupných informací k tomuto datu žádný německý Tranche 4 ještě neabsolvoval první let. Zkoušky měly začít v následujících týdnech. Důvod zpoždění naznačuje sám Airbus: radar Mk 1 se kvůli rychlejšímu schvalování a delší testovací době nejprve dolaďuje na přestavěném Airbusu A320 ATRA, civilním letounu s eurofighterovským nosem, který denně létá kvalifikační profily nad Bavorskem.

Původní harmonogram z německého obranného reportu počítal s dodávkami od poloviny roku 2025. Ten sklouzl. Pro aktuální připravenost to znamená, že Luftwaffe se dnes opírá o stávající Eurofightery, a ty už dnes slouží ostře. V lednu 2026 německé stroje zabezpečovaly Air Policing v Rumunsku, na východním křídle NATO, kde se vzdálenost od ruského vzdušného prostoru měří v minutách letu.

Síťový uzel, ne osamělý duelant

Skutečný význam Tranche 4 se neměří v hypotetickém souboji jeden na jednoho se Su-57. Měří se v tom, co letoun přináší do integrované protivzdušné a protiraketové obrany NATO, sítě propojených senzorů, velitelských systémů a zbraňových platforem, která chrání alianci 24 hodin denně.

Modernější radar znamená lepší data. Lepší data znamenají přesnější obraz pro celou síť, nejen pro pilota v kokpitu. A Airbus jde ještě dál: v summitovém materiálu uvádí cíl provozního nasazení Eurofighteru jako velitelské platformy pro bezpilotní wingmany typu UCCA/Valkyrie od roku 2029. Eurofighter se tak mění z čistého stíhače na síťový uzel, který řídí vlastní roj dronů, sdílí radarový obraz s aliančními partnery a v EK variantě oslepuje nepřátelskou obranu.

Český rozměr: silnější Luftwaffe, silnější aliance

Pro Českou republiku je modernizace Luftwaffe relevantní přímo. NATO Air Policing je kolektivní závazek a silnější německé kapacity zvyšují hodnotu celé alianční sítě, do níž ČR vstupuje. Česko samo směřuje k F-35 od roku 2031, stroji, který stojí na vlastním AESA radaru a extrémně silné senzorové fúzi. Dva největší evropští spojenci na východním křídle tak budou v příštím desetiletí operovat platformy, které si rozumějí na úrovni dat. A právě to je v moderním vzdušném boji důležitější než jakýkoli jednotlivý radar.

Stroj 34+03 zatím stojí v hangáru v Manchingu. Ale to, co představuje, přechod Eurofighteru z analogového stíhače na digitální páteř evropské obrany, už letí.