Putin poslal nacistu denacifikovat Ukrajinu, a nakonec ho sám denacifikoval. Dmitrije Utkina se velice bál

9. prosince 2016 stál Dmitrij Utkin v Kremlu na slavnostní recepci. Tichý muž s vojenským střihem, bez úsměvu, mezi pozvanými hosty ruského prezidenta. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov jeho přítomnost později potvrdil. V tu chvíli už americké zpravodajské služby věděly, kdo Utkin je: bývalý důstojník vojenské rozvědky GRU, zakladatel a velitel soukromé vojenské společnosti, která operovala v Donbasu a Sýrii. Kreml to věděl taky. A nejenže mu to nevadilo, pozval ho na večeři.

Hajl Petrovič

Označení „nacista“ u Utkina není publicistická zkratka ani emotivní nálepka. Stojí za ním konkrétní stopy, které v roce 2021 shromáždilo investigativní Centrum Dossier. Interní dokumenty přisuzované Utkinovi nesou podpis ve formě dvojité runy SS. Kolegové ho podle těchto materiálů oslovovali „Hajl Petrovič“, patronymikum odvozené od jeho otce, spojené s nacistickým pozdravem. Na fotografiích, které kolují od poloviny desátých let, je Utkin zachycen se symboly SS a wehrmachtu.

Samotný válečný pseudonym „Wagner“ odkazuje na Richarda Wagnera, Hitlerova oblíbeného skladatele. Utkin si ho zvolil sám. Americké ministerstvo financí ho v červnu 2017 zařadilo na sankční seznam jako „zakladatele a vůdce PMC Wagner“, tedy dávno předtím, než Putin 24. února 2022 vyhlásil „denacifikaci Ukrajiny“ jako cíl invaze.

Užitečný nástroj, dokud fungoval

Vztah Kremlu k Utkinovi a celému Wagneru byl po léta postaven na jednoduché rovnici: popiratelnost výměnou za brutalitu. Wagner dával Moskvě bojovníky ochotné operovat mimo oficiální velitelský řetězec, v Donbasu, v Sýrii, v Mali, ve Středoafrické republice. Prigožin zajišťoval peníze a politické kontakty, v roce 2022 veřejně přiznal, že Wagner v roce 2014 vytvořil. Utkin stavěl a řídil vojenský stroj: výcvik, velení, bojové nasazení. Bez něj by Prigožinovy ambice zůstaly jen ambicemi.

Pragmatická použitelnost zjevně převážila nad ideologickou konzistencí. Putin mluvil o denacifikaci Ukrajiny a současně toleroval muže, který se podepisoval runami SS. Nešlo o přehlédnutí, šlo o vědomou volbu. Kremelská recepce z roku 2016 to dokládá: Utkin nebyl anonymní polní velitel, ale host na státní akci, o jehož identitě věděl přinejmenším prezidentský aparát.

Vzpoura, která změnila všechno

V červnu 2023 se rovnice rozbila. Prigožinovi wagnerovci obsadili Rostov na Donu a vyrazili směrem na Moskvu. Utkin stál po Prigožinově boku, ne jako mediální tvář, ale jako člověk, díky kterému měla vzpoura ozbrojenou páku. Právě v tom spočívala jeho skutečná nebezpečnost pro Kreml: nebyl veřejný agitátor, ale vojenský profesionál schopný proměnit politický vzdor v reálnou hrozbu.

Přesně dva měsíce poté, 23. srpna 2023, se Embraer Legacy 600 s Prigožinem, Utkinem a dalšími lidmi z vedení Wagneru zřítil severozápadně od Moskvy. Podle předběžného amerického zpravodajského hodnocení šlo o úmyslný výbuch na palubě. Rusko odmítlo vést vyšetřování podle mezinárodních pravidel civilního letectví a nepřizvalo brazilský CENIPA, ačkoli letoun byl brazilské výroby. Přímý důkaz o Putinově rozkazu zveřejněn nebyl. Ale vzorec (vzpoura, označení za zradu, smrt klíčových aktérů) mluví jazykem, kterému v Rusku rozumí každý.

Co zbylo po Wagnerovi

Smrt obou mužů neukončila model, jen změnila značku. Analytici z CSIS už na podzim 2023 předpovídali, že Moskva Wagnerovu infrastrukturu nepustí, ale převezme pod těsnější státní kontrolu. Přesně to se stalo. V Mali i ve Středoafrické republice dnes operuje Africa Corps, státem řízená náhrada Wagneru s kontinuitou personálu i metod, jen s přímější vazbou na ruské ministerstvo obrany. Méně autonomie, stejná brutalita. A pro Česko nejde o vzdálenou mapu: Praha v Mali dlouhodobě financovala stabilizační a humanitární projekty, do prostoru, kam Wagner a jeho nástupci vnášeli pravý opak stability.

Kreml roky kryl muže s nacistickými symboly, protože byl užitečný. Když se jeho ozbrojená struktura obrátila dovnitř, užitečnost skončila. A s ní i Dmitrij Utkin.