Rusové jsou na dně, vyhrožují zničením Kyjeva. EU se zastrašit nenechala a vyslala Putinovi vzkaz, který pochopí

V noci z 24. na 25. května 2026 dopadly na ukrajinskou metropoli stovky dronů a raket. Mezi nimi poprvé i Orešnik, balistická střela středního doletu, kterou analytici považují za schopnou nést jaderné hlavice. Téměř sto lidí utrpělo zranění, škody zasáhly civilní i vojenskou infrastrukturu. A ještě než se rozptýlil prach, ruské ministerstvo zahraničí oznámilo, že útoky na Kyjev budou „systematické“, a vyzvalo všechny cizince včetně diplomatů, aby město opustili „co nejdříve“. Evropská unie na to odpověděla třemi kroky, které dohromady tvoří signál, jemuž Kreml těžko může nerozumět.

Ruská hrozba: systematické údery a diplomatická evakuace

Prohlášení Moskvy z 25. května nešlo přehlédnout. Ruské ministerstvo zahraničí výslovně uvedlo, že cílem úderů budou objekty ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu v Kyjevě, „rozhodovací centra a velitelská stanoviště“. Formulace byla adresována nejen Ukrajině, ale i zahraničním vládám: diplomatické mise a zaměstnanci mezinárodních organizací mají město opustit. Podle agentury TASS šlo o oficiální prohlášení, nikoli o anonymní únik.

Načasování nebylo náhodné. Přišlo bezprostředně po jednom z nejmasivnějších bombardování Kyjeva od února 2022. Reuters útok popsal jako kombinaci balistických raket, řízených střel a dronů v rozsahu, který metropole dosud nezažila. A nasazení Orešniku u Kyjeva posunulo symboliku ještě dál: nejde o běžnou munici, ale o střelu s doletem 3 500 až 5 470 kilometrů a schopností nést více samostatně naváděných hlavic, jak uvádí profil zbraně na webu CSIS Missile Threat. Zachytit ji je výrazně obtížnější než konvenční rakety.

Moskva tím chtěla vyslat dvojí zprávu: Kyjev není bezpečný pro nikoho a zahraniční přítomnost ve městě je riziko, které si diplomati nesou sami.

Tři kroky, které tvoří evropskou odpověď

Brusel zareagoval během hodin. A ne jedním gestem, ale kombinací, která dohromady mluví jazykem, na nějž se Kreml odvolává sám, jazykem síly a důsledků.

Za prvé: EU zůstává v Kyjevě. Mluvčí Evropské komise Anitta Hipperová na poledním briefingu 26. května potvrdila, že unijní delegace i civilní mise pokračují v činnosti. Dodala, že ruské útoky už přímo zasáhly i prostory unijní delegace; nejde tedy o teoretickou hrozbu, ale o reálné ohrožení, kterému se EU rozhodla čelit na místě.

Za druhé: diplomatický protest. Komise téhož dne oznámila předvolání ruského chargé d’affaires. Formální demarše nemá okamžitý vojenský efekt, ale vytváří oficiální záznam: EU považuje ruské hrozby za nepřijatelné a odmítá je akceptovat jako legitimní nástroj diplomacie.

Za třetí: pokračující tlak. Na neformálním setkání ministrů zahraničí (takzvaném Gymnichu) v kyperském Limassolu 27. a 28. května se řešila další podpora Ukrajiny v protivzdušné obraně, finanční pomoc a zvýšení mezinárodního tlaku na Moskvu. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová při příjezdu prohlásila, že Rusko je „v defenzivě“ a že hrozby vůči Kyjevu jsou projevem teroristického zastrašování. Použití Orešniku označila za „bezohledné balancování na hraně jaderné eskalace“.

Žádný z těchto kroků sám o sobě Kreml nezastaví. Dohromady ale říkají totéž, co v únoru formulovala Ursula von der Leyenová: tlak je jediný jazyk, kterému Rusko rozumí.

Proč EU mluví o zoufalství, a co říkají čísla

Slovo „zoufalství“ v ústech Hipperové nebylo jen rétorika. Opírá se o data, která unijní instituce i nezávislí analytici shromažďují měsíce.

Komise už 6. února 2026 ve svém prohlášení k 20. sankčnímu balíku uvedla, že průměrný ruský postup na frontě činí 15 až 70 metrů denně. Za celý rok 2025 Moskva získala přibližně 0,8 procenta ukrajinského území. Americký think-tank CSIS v analýze z ledna 2026 odhadl celkové ruské ztráty od začátku invaze na zhruba 1,2 milionu padlých, raněných a nezvěstných. Od začátku roku 2024 přitom Rusko obsadilo méně než 1,5 procenta nového území. Tempo některých ofenziv bylo podle CSIS pomalejší než u historicky nejkrvavějších operací 20. století.

Kontrast je zřejmý: obrovské lidské a materiální náklady za minimální územní zisk. A právě do tohoto kontextu zapadá eskalace útoků na Kyjev. Když fronta nepostupuje, zbývá teror: rakety na města, hrozby diplomatům, pokus vyvolat paniku a izolaci. Podle Kallasové i Hipperové jde o příznak slabosti, ne síly.

Český rozměr: ambasáda funguje, podpora pokračuje

Ruské varování bylo formulováno plošně, pro všechny zahraniční občany, diplomatické mise i mezinárodní organizace v Kyjevě. Dopadá tedy i na českou ambasádu, která v ukrajinské metropoli funguje a má konzulární působnost i pro město samotné. České ministerstvo zahraničí zároveň dlouhodobě udržuje varování před cestami na celé území Ukrajiny. V otevřených zdrojích se ale neobjevila informace, že by Česko kvůli květnovým hrozbám ambasádu stáhlo.

Naopak. Česká pozice jde ve směru další podpory:

• Vláda schválila program asistence Ukrajině na roky 2026–2030 s roční alokací jedné miliardy korun.
• Ministr zahraničí na březnovém zasedání Rady pro zahraniční věci mluvil o posilování sankčního tlaku a nabídl české vedení nezávislé expertní mise k odblokování 20. sankčního balíku.

Praha se tak řadí k těm členským státům, které unijní linii nejen podporují, ale aktivně spoluvytvářejí.

Co bude dál: opotřebovací válka bez zlomu na obzoru

Gymnich v Limassolu nepřinesl, a ani nemohl přinést, formální rozhodnutí. Je to neformální formát, prostor pro debatu, ne pro hlasování. Kallasová sama přiznala, že v mírových jednáních se „příliš neděje“. Dostupná data dál ukazují na vleklou opotřebovací válku, v níž žádná strana nemá prostředky k rozhodujícímu průlomu.

Americký State Department ve svém cestovním doporučení pro Ukrajinu připomíná, že i regiony daleko od fronty čelí raketovým a dronovým útokům a situace se může změnit bez varování. To, že EU v Kyjevě zůstává, je diplomatický signál odhodlání. Ne bezpečnostní garance.

Moskva chtěla Kyjev diplomaticky vyprázdnit. Dosáhla opaku: evropské vlajky ve městě zůstaly a na stole přistál další balík sankcí, peněz a protivzdušných systémů. Jestli to Kreml pochopí jako vzkaz, nebo jako provokaci, záleží na Putinovi. Brusel svou sázku položil.