Putin našel přijetí v náruči teroristů z Talibanu. Rusko podepsalo vojenskou dohodu o spolupráci a dodá jim zbraně

Na okraji Mezinárodního bezpečnostního fóra v Moskevské oblasti se stalo něco, co by ještě před osmnácti měsíci bylo v Rusku trestné. Tajemník ruské Rady bezpečnosti Sergej Šojgu a afghánský ministr obrany Mohammad Jakúb podepsali dokument, který obě strany označují jako dohodu o vojensko-technické spolupráci. Vladimír Putin osobně pero v ruce nedržel, ale celý právní a diplomatický stroj, který podpis umožnil, řídil právě on. A tempo, jakým Moskva přetvořila Taliban z teroristické organizace na smluvního partnera, nemá v moderní ruské zahraniční politice obdobu.

Od teroristů k partnerům za sedmnáct měsíců

Časová osa mluví sama. 17. prosince 2024 schválila Státní duma zákonný mechanismus, který umožňuje dočasně pozastavit zákaz činnosti organizace vedené na seznamu teroristických. O jedenáct dní později, 28. prosince, Putin zákon podepsal. Šlo o legislativní nástroj šitý na míru, a Nejvyšší soud RF jej poprvé použil 17. dubna 2025, když v neveřejném jednání pozastavil zákaz Talibanu s okamžitou účinností.

Pak přišel diplomatický průlom. 3. července 2025 ruské ministerstvo zahraničí formálně uznalo „Islámský emirát Afghánistán“. Rusko se stalo první, a dosud jedinou, zemí na světě, která tak učinila. A 27. května 2026 už se podepisovala vojensko-technická dohoda. Celý obrat od právního zákazu k vojenské smlouvě trval necelých sedmnáct měsíců.

Co dohoda obsahuje, a co nevíme

Tady je potřeba být přesný. Veřejně dostupný je jediný fakt: dohoda existuje a její rámcový název zní „o vojensko-technické spolupráci“. Její text, přílohy ani seznam případných dodávek zveřejněny nebyly. Podle komentáře Nezavisimé gazety z 26. května 2026 přijel Jakúb do Moskvy s cílem získat ruské zbraně a munici, údajně kvůli napětí s Pákistánem i vnitřní bezpečnosti. Jde ale o analytický komentář, nikoli o únik z textu smlouvy.

Podle nás je proto přesnější číst dohodu jako politický signál a právní rámec pro budoucí spolupráci než jako potvrzený zbrojní balík. Moskva si tím otevřela dveře. Co jimi projde, zatím nevíme.

Jakúb sám po podpisu prohlásil, že Afghánistán chce budovat „profesionální systém obrany“ a nikoho nechce ohrožovat. Rétorika obranná, kontext ale složitější.

Proč je označení „teroristé“ stále na místě

Rusko si svůj právní problém vyřešilo: Taliban na jeho území formálně teroristickou organizací není. Mezinárodně ale sankční rámec nikam nezmizel. Evropská unie nadále uplatňuje vůči Talibanu zbrojní embargo a zákaz technické pomoci, navázané na sankční režim OSN 1988. Spojené státy mají vlastní afghánský sankční program spravovaný OFAC.

A pak je tu morální rozměr. Zpráva monitorovacího týmu OSN z prosince 2025 konstatuje:

• V Afghánistánu dál operuje více teroristických skupin včetně odnože al-Káidy.
• Taliban systematicky potlačuje lidská práva, zejména práva žen.
• Mezinárodní trestní soud 8. července 2025 vydal zatykače na nejvyššího vůdce Talibanu Hibatulláha Achundzádu a šéfa talibánské justice, kvůli údajným zločinům proti lidskosti.

Rusko podepisuje vojenskou dohodu s režimem, jehož vůdce hledá Haag. To je kontrast, který žádná legislativní úprava nezakryje.

Co to znamená pro region, a pro Západ

EU ještě v únoru 2026 vyzvala afghánskou de facto vládu, aby zabránila využívání svého území k útokům na sousední státy. Analýza Small Arms Survey z března 2025 přitom dokládá, že v Afghánistánu fungují otevřené zbraňové trhy a přeshraniční pašování probíhá s vědomím lokálních talibánských struktur. I bez nových ruských dodávek je afghánské prostředí schopné distribuovat výzbroj dál.

Samostatnou reakci české vlády nebo NATO přímo na podpis dohody se nám nepodařilo dohledat. Západ ale disponuje hotovými nástroji, od rozšíření sankčních seznamů přes přísnější vymáhání zbrojního embarga až po diplomatický tlak. Otázkou je politická vůle je použít.

Investigace serveru The Insider z ledna 2025 přitom připomíná, že bezpečnostní vazby Moskvy na Taliban nejsou nové. Podle vyšetřování ruská vojenská rozvědka GRU roky financovala útoky na americké a koaliční síly v Afghánistánu. Dnešní dohoda tak podle nás nelegalizuje něco nového, spíš přiznává a formalizuje to, co existovalo ve stínu.

Kalkulace, ne impuls

Celý obrat má svou logiku. V době sankcí a mezinárodní izolace kvůli válce na Ukrajině Moskva systematicky rozšiřuje bezpečnostní vztahy mimo západní sféru, od Severní Koreje přes Írán až po Taliban. Afghánistán je prostor, kde se protínají zájmy Číny, Pákistánu, Íránu i středoasijských republik. Mít tam smluvního partnera s monopolem na násilí je pro Kreml strategická investice.

Dohoda z 27. května 2026 není jednorázový exces. Je to poslední článek řetězu, který Moskva kovala od prosince 2024: zákon, soudní rozhodnutí, diplomatické uznání, vojenská smlouva. Čtyři kroky, sedmnáct měsíců, žádný z nich náhodný.