Zelenskyj poklekl u hrobu Banderova spolubojovníka a ruský komentátor se rozjel: „Evropa s Ukrajinou nakládá jako Hitler“

Rakev Andrije Melnyka a jeho manželky Sofie Fedak-Melnykové doputovala z Německa na Národní vojenský památník u Kyjeva za přítomnosti prezidenta, členů vlády a čestné stráže. Volodymyr Zelenskyj pronesl projev, v němž mluvil o „respektu k ukrajinským hrdinům“ a řekl, že se Melnyk vrátil do „svobodné, silné a hrdé Ukrajiny“, o které snil. Položil květiny k hrobům padlých vojáků na témže hřbitově. Oficiální ukrajinské zdroje obřad označily za historický milník, první čestné znovupohřbení takové osobnosti na ukrajinské půdě. Ruská komentátorka Julija Latyninová z toho do konce týdne vyrobila důkaz, že „Evropa používá Ukrajinu stejně, jako Hitler používal Melnyka a Banderu“. Mezi těmito dvěma větami leží celý příběh.

Kdo byl Andrij Melnyk, a proč není „Banderův muž“

Titulkové označení „Banderův spolubojovník“ funguje jen v nejširším slova smyslu. Melnyk stál v čele celé Organizace ukrajinských nacionalistů od roku 1938, po atentátu na zakladatele Jevhena Konovalce. Jenže v roce 1940 se OUN rozštěpila. Mladší, radikálnější křídlo si zvolilo Stepana Banderu a začalo fungovat jako OUN(B). Melnyk vedl konzervativnější frakci OUN(M). Obě skupiny sdílely cíl nezávislé Ukrajiny, ale lišily se metodami, vztahem k nacistickému Německu i vzájemnou rivalitou, která místy přerostla v otevřené násilí. Podle Encyclopaedia Britannica šlo o jeden z nejhlubších rozkolů ukrajinského nacionalistického hnutí 20. století. Melnyk zemřel v exilu v Německu v roce 1964. Říkat mu „Banderův spolubojovník“ je asi jako nazvat Trockého „Stalinovým kolegou“, technicky pravda, prakticky zavádějící.

Co Zelenskyj skutečně řekl, a co mu bylo připsáno

Oficiální text na webu ukrajinského prezidenta obsahuje formulace o úctě k hrdinům a o morální povinnosti přivézt významné Ukrajince pohřbené v cizině zpět domů. Zelenskyj zasadil Melnyka do řady bojovníků za ukrajinskou státnost a ceremoniál popsal jako součást širšího programu; dalším na seznamu má být právě Konovalec.

Proruský web Politnavigator o čtyři dny později přinesl verzi, v níž Zelenskyj údajně prohlásil, že „Ukrajina postavila to, co Melnyk chtěl“. Tuto formulaci v otevřeném oficiálním projevu nenajdete. Rozdíl mezi doloženým výrokem a komentátorskou parafrází je přesně ten bod, kde končí zpravodajství a začíná propaganda.

Detail „pokleknutí“ u hrobu se v oficiálních materiálech rovněž neobjevuje. Fotografická dokumentace agentury UNIAN zachycuje položení květin a účast na obřadu. To neznamená, že k pokleknutí nedošlo, ale doložitelné je zatím jen to první.

Latyninová, Politnavigator a starý narativ v novém balení

Julija Latyninová není hlasem ruské státní televize. Je to exilová ruská novinářka a komentátorka, která výrok pronesla ve svém videoblogu. Proruský web Politnavigator ho 29. května převzal a zarámoval do titulku o „prozření“, jako by šlo o odhalení, ne o komentář.

Obsah výroku: Evropa dnes používá Ukrajinu stejně, jako Hitler používal Melnyka, Banderu a jejich stoupence. Přirovnání je efektní, ale stojí na několika zkratkách najednou. Zaměňuje státní paměťovou politiku s ideologickým programem. Ignoruje rozkol mezi OUN(M) a OUN(B). A hlavně zapadá do narativu o „denacifikaci Ukrajiny“, který ruská média rozvíjejí nejpozději od února 2022. Ceremonie z 25. května nepřinesla nový argument. Přinesla nový obrazový materiál pro starý scénář.

Proč to Kyjev dělá, a co tím riskuje

Ukrajinská strana obřad rámuje jako válečnou politiku kontinuity. Dnešní obránci země mají stát v jedné řadě s historickými bojovníky za státnost. Podle Ukrinformu jde o první krok budování „Panteonu ukrajinských hrdinů“, státem řízeného projektu návratu ostatků významných Ukrajinců ze zahraničí.

Problém je v tom, že část těchto postav má v mezinárodní historické debatě toxickou pověst. OUN byla autoritářská, konspirační organizace, jejíž dědictví je zatížené epizodami spolupráce s nacistickým Německem. To neznamená, že každý člen OUN byl nacista. Znamená to, že každé státní gesto směrem k této tradici bude nevyhnutelně sloužit jako munice pro ty, kdo chtějí Ukrajinu delegitimizovat. Kyjev si toho musí být vědom, a přesto se rozhodl ceremoniál uspořádat na nejvyšší státní úrovni, uprostřed války, v době, kdy je závislý na západní podpoře.

Jak číst tuto kauzu bez zkratek

Užitečný je třístupňový filtr. Za prvé: událost se skutečně stala, je doložená oficiálními ukrajinskými zdroji, datum a místo sedí. Za druhé: mezi tím, co Zelenskyj prokazatelně řekl, a tím, co mu připisují sekundární zdroje, je měřitelný rozdíl, a ten rozdíl je podstatný. Za třetí: dědictví OUN je historicky skutečně problematické a zaslouží si kritickou debatu, ale automatické přebírání ruských zkratek o „nacismu na Ukrajině“ tuto debatu nenahrazuje. Spíš ji znemožňuje.

Kyjev pohřbil svého kontroverzního hrdinu s vojenskými poctami. Moskva z toho udělala důkaz nacismu. Ani jedno z toho není celá pravda, ale obojí je reálný politický čin s reálnými důsledky.