„Hrajme tuhle hru ve dvou.“ Ruský expert nechce válčit na bojišti, ale srovnat Ukrajinu se zemí

Čerpací stanice, silnice, stožáry mobilních operátorů, elektrické vedení, sklady potravin, logistické uzly. To je seznam, který Živov ve svém nedávném telegramovém komentáři předkládá jako alternativu k tomu, co sám označuje za selhávající „standardní postupy“ ruské armády. Nepíše o nové zbrani ani o průlomu na frontě. Píše o tom, že by Rusko mělo přestat „pálit útočné skupiny za vesnice a lesní pásy“ a začít soustavně rozbíjet vše, co drží Ukrajinu v chodu. A otevřeně dodává: je třeba „vzdát se vyšších humanistických ideálů“.

Kdo je Alexej Živov a proč na jeho slovu záleží

Živov není generál ani mluvčí Kremlu. Jeho vlastní kanál ho představuje jako „dobrovolníka a publicistu“, autora projektu Dostojevskij klub a hnutí Bitva za Donbas. Spadá do kategorie, kterou NATO Defense College popisuje jako ruské vojenské blogery, tedy vlivné, režimem tolerované a částečně kooptované hlasy s přístupem k frontovým informacím, ale bez formální velitelské pravomoci.

Právě v tom spočívá jejich funkce. Nejsou to rozhodovatelé, ale ti, kdo určují témata debaty. Kritizují logistiku, podmínky i vedení války a část z nich se postupně dostala do poradních struktur. Živov se svými 113 tisíci odběrateli není marginální postava, je součástí ekosystému, který formuje veřejnou debatu o válce uvnitř Ruska a vytváří tlak na adaptaci.

Tisíce komářích kousnutí, zrcadlo pro Ukrajinu

Jádro Živovova argumentu je jednoduché: Ukrajina a „spřízněné struktury“ prý od roku 2023 úspěšně používají taktiku „tisíce komářích kousnutí“, tedy mnoha drobných, soustavných úderů do ruského zázemí. Živov chce totéž obrátit. Místo jednoho rozhodujícího úderu navrhuje rozptýlenou opotřebovací kampaň do hloubky ukrajinského území. A tvrdí, že Rusko má víc lidí a zdrojů, takže by stejnou taktiku zvládlo lépe.

Proč to říká právě teď? Protože frontové výsledky neodpovídají ceně, kterou za ně Rusko platí. Analýza CSIS popisuje, že od ledna 2024 Rusko získalo jen omezené území za mimořádně vysoké ztráty lidí i techniky. Ruské velení se opíralo o nákladné pěchotní a mechanizované opotřebování místo efektivnějšího manévru. Živov to formuluje po svém: „standardní přístupy zjevně nefungují tak, jak je napsáno v metodikách.“

Studie britského think-tanku RUSI přitom ukazuje, že hluboké údery do zásobovacích tras skutečně vytvářejí významné tření a někdy vynutí drahé adaptace i ústup. Samy o sobě ale nezpůsobily operační paralýzu žádné ze stran. Živovova vize tedy není nerealistická, ale ani samospásná.

Co Rusko už dělá a kam by Živov chtěl zajít dál

Důležité je vidět, že Živov nevolá po něčem zcela novém. Rusko civilní a energetickou infrastrukturu Ukrajiny napadá dlouhodobě. Podle CSIS se průměrná velikost útočné vlny zvýšila zhruba ze 100 prostředků v roce 2022 na téměř 300 v roce 2025. Masové salvy dronů a raket se posunuly z výjimečných epizod k téměř rutinní součásti kampaně.

Živov ale chce jít dál. Jeho seznam cílů zahrnuje:

• čerpací stanice a sklady paliv,
• silnice a dopravní uzly,
• stožáry mobilních operátorů a komunikační vedení,
• elektrické vedení a rozvodny,
• sklady potravin a logistické huby.

Nejde jen o vojenské objekty. Jde o vše, co „zajišťuje životní činnost“ celé země. A právě v tom je posun: od úderů na energetiku, které Rusko provádí už roky, k výzvě po permanentním, rozptýleném tlaku na každý aspekt civilního zázemí.

Mise OSN pro lidská práva na Ukrajině přitom už v listopadu 2025 upozorňovala na zesílení útoků na energetickou infrastrukturu a vysoké civilní ztráty. Dřívější tematická zpráva OSN popsala ruskou kampaň proti energetice jako rozšířenou a systematickou, s dopady na elektřinu, vodu, kanalizaci, topení, zdravotnictví i vzdělávání, a s rozumnými důvody se domnívat, že došlo k porušení základních principů mezinárodního humanitárního práva.

Humanistické ideály jako překážka

Nejodhalující pasáží Živovova komentáře není seznam cílů. Je to věta o nutnosti „vzdát se vyšších humanistických ideálů“. Prakticky jde o výzvu odhodit omezení, která mají chránit civilisty a civilní objekty. Mezinárodní výbor Červeného kříže přitom připomíná princip rozlišování mezi vojenskými a civilními cíli, proporcionalitu a zákaz nerozlišujících útoků či terorizování civilního obyvatelstva.

Živov tuto hranici nepřekračuje jen mimochodem. Staví ji do středu svého argumentu. A právě to je na jeho výroku nejpodstatnější, ne „expertiza“, ale míra, s jakou otevřeně artikuluje radikalizaci části ruského válečného diskurzu. Blogerský ekosystém, jehož je součástí, funguje jako ventil pro nacionalistické publikum. Když takový hlas řekne nahlas to, co oficiální rétorika obaluje do eufemismů, posouvá tím Overtonovo okno celé debaty.

Co by to znamenalo v praxi

Pokud by Rusko Živovovu logiku skutečně přijalo v plném rozsahu (a zatím chybí důkaz, že se tak stalo), důsledky pro každodenní život na Ukrajině by byly kumulativní a devastující. OSN už doložila, že i dosavadní útoky na energetiku vedou k výpadkům proudu, vody a topení, k problémům ve zdravotnictví a ekonomice. Systematické rozšíření na paliva, dopravu, komunikace a zásobování potravinami by tento tlak znásobilo.

Z hlediska diplomacie je obraz neméně ponurý. CSIS popisuje ruské masované údery jako nástroj nátlaku a vyjednávací páky, ne jako cestu k udržitelné dohodě. Při aktivních jednáních Moskva tempo velkých salv dočasně upravovala, po odeznění rozhovorů se k nim vracela. Eskalace by krátkodobě zvýšila nátlak, dlouhodobě spíš prohloubila nedůvěru.

Živovův post je komentář jednoho blogera, ne rozkaz generálního štábu. Ale v prostředí, kde blogeři posouvají hranice přijatelného a režim je nechává mluvit, je rozdíl mezi osobním názorem a signálem tenčí, než by se mohlo zdát.