Vladimir Putin prská vzteky: Litva usiluje o změnu ústavy, aby mohla nasadit nasadit atomovky a namířit je na Rusko

Žádné bomby do Vilniusu zítra nedorazí. Co ale dorazilo, je signál, že pobaltská republika o 2,8 milionu obyvatel je ochotná otevřít debatu, kterou si ještě před třemi měsíci držela na délku paže. Ještě v březnu Litva zdůrazňovala, že primárně spoléhá na americký jaderný deštník a francouzskou iniciativu chápe jen jako doplněk. Teď její ministr obrany veřejně říká, že „diskuse probíhají“. Změnilo se prostředí, a s ním i kalkul.

Co přesně Litva potvrdila

Kaunas v rozhovoru pro LRT řekl, že Litva je součástí debat o možném rozšíření jaderného odstrašení NATO směrem na východ. Tentýž den agentura Reuters přinesla zprávu, že budoucnost amerických vojenských rotací v Litvě je „pod přezkumem“; Washington stahuje tisíce vojáků z Německa i Polska a pobaltské státy si nemohou být jisté, že konvenční přítomnost zůstane na dosavadní úrovni.

O den později, 3. června, AP potvrdila, že Litva i Polsko řeší větší roli v aliančním jaderném odstrašení, přičemž rozhovory jsou v rané fázi. Konkrétně jde o zájem o infrastrukturu a základny pro americká letadla schopná nést jak konvenční, tak jaderné hlavice, takzvaná letadla s dvojí způsobilostí. Nejde tedy o „litevské atomovky“. V modelu sdílení jaderných zbraní, který NATO provozuje desítky let, zůstávají zbraně typu B61 pod plnou kontrolou Spojených států. Jejich případné použití vyžaduje politické schválení v Alianci a autorizaci amerického prezidenta.

Ústavní zámek jménem článek 137

Tady narážíme na problém, který odlišuje Litvu od současných hostitelských zemí: Německa, Belgie, Itálie, Turecka či Nizozemska. Žádná z nich nemá v ústavě výslovný zákaz zbraní hromadného ničení na vlastním území. Litva ano.

Článek 137 litevské ústavy říká dvě věci: na území Litvy nesmějí být zbraně hromadného ničení a nesmějí tam být cizí vojenské základny. Prezident Gitanas Nausėda na to upozornil už v květnu, když parlament podržel jeho veto proti zrušení zákazu vstupu lodí nesoucích jaderné zbraně do litevských přístavů. Bez otevření článku 137 je jakékoli hostování spojeneckých jaderných kapacit právně neprůchodné.

Procedura změny není jednoduchá:

• Návrh musí předložit nejméně čtvrtina poslanců Seimasu, nebo 300 tisíc voličů.
• Hlasuje se dvakrát, pokaždé je potřeba dvoutřetinová většina všech 141 poslanců.
• Mezi hlasováními musí uplynout nejméně tři měsíce.
• Pokud změna neprojde, nelze ji znovu předložit dřív než za rok.

Sehnat stabilní ústavní většinu pro téma, které je právně i symbolicky mimořádně citlivé, bude samo o sobě politický maraton. Podle nás jde o proces na měsíce až roky, nikoli na týdny.

Proč právě teď

Tři impulsy se sešly ve stejném okně. První je nejistota kolem americké přítomnosti. Když Washington přehodnocuje rotace a snižuje počty vojáků v Evropě, východní spojenci hledají silnější prvky odstrašení, a jaderná rovina je tím nejsilnějším, co Aliance nabízí.

Druhý impuls přišel z Paříže. Emmanuel Macron v březnu na základně Île-Longue představil doktrínu „předsunutého odstrašení“, která výslovně připouští situační rozmístění prvků francouzských strategických sil na území spojenců. Norsko na to v květnu reagovalo vstupem do dialogu kolem francouzské iniciativy. Generální tajemník NATO Mark Rutte sice francouzskou debatu podpořil, ale zároveň zdůraznil, že americký jaderný deštník zůstává „ultimátní garancí“ evropské bezpečnosti. Litevská debata tedy není izolovaný baltský výstřelek, je součástí širší evropské přestavby odstrašení.

Třetí impuls je prostě strach. Litevské národní hodnocení hrozeb na rok 2026 popisuje rozšiřování ruských vojenských kapacit u východních hranic NATO a stupňující se tlak na podporovatele Ukrajiny. Kaliningrad leží necelých sto kilometrů od litevské hranice. To není abstraktní geopolitika, to je každodenní realita litevského bezpečnostního plánování.

Moskva a chybějící Putinův výbuch

Kreml by případný přesun jaderné role blíž ke svým hranicím téměř jistě rámoval jako eskalaci. Ruské jaderné signalizování je ostatně už teď na vysoké úrovni: 21. května Rusko při velkých cvičeních odpálilo jaderně schopné střely a podle Reuters vydalo některým jednotkám v Rusku a Bělorusku jadernou munici. To jsou reálné vojenské kroky.

Co ale v otevřených zdrojích k 3. červnu 2026 chybí, je přímý osobní výrok Vladimira Putina adresovaný konkrétně litevským červnovým debatám. Moskva reaguje ostře na každý posun NATO na východ, to je doložený vzorec. Předpokládaná ruská logika a širší jaderný nátlak jsou reálné. Doložená osobní Putinova reakce na tuto konkrétní litevskou debatu zatím nikoli.

Víc bezpečí, nebo víc terč?

Podle logiky NATO posiluje sdílení jaderných zbraní důvěryhodnost odstrašení. Pokud agresor ví, že útok na spojenecké území může vyvolat jadernou odpověď, klesá pravděpodobnost, že se o útok pokusí. Pro Litvu, která žije ve stínu Kaliningradu a ruských kapacit v Bělorusku, je to argument s reálnou vahou.

Jenže každý posun jaderné role blíž k ruské hranici zvedá i symbolickou a vojenskou exponovanost. Litva by se stala prioritnějším cílem v ruském plánování i propagandě. A právě tady leží skutečná otázka celé debaty: zda přesun jaderného odstrašení na východní křídlo zvyšuje bezpečnost Pobaltí víc, než zvyšuje jeho viditelnost jako cíle v krizi. Odpověď závisí na tom, jestli věříte, že odstrašení funguje. Litva zjevně začíná věřit, že bez něj to půjde hůř.