„Naše útoky na Kyjev teď Ukrajince vůbec nezajímají,“ zuří ruský expert. Žádá změnu v bombardování, která srazí městu vaz

V noci, kdy ukrajinská protivzdušná obrana evidovala 729 prostředků vzdušného napadení (656 dronů a 73 raket) s hlavním směrem na Kyjev, seděl Živov u svého telegramového kanálu a počítal. Třináctkrát jen letos ruské ministerstvo obrany oznámilo zásah míst, kde Ukrajina vyrábí nebo připravuje útočné drony. A přesto útoky na ruské zázemí pokračují. Pro muže, který se sám popisuje jako „dobrovolník a publicista“ a provozuje projekt Dostojevského klub i hnutí Bitva za Donbas, je to důkaz selhání. Ne technického, ale strategického.

Co přesně Živov požaduje

Živov na svém kanálu a v přetištěných komentářích formuluje to, čemu říká „zrcadlová taktika“. Nejde o větší přesnost úderů. Jde o radikální rozšíření seznamu cílů. Výslovně jmenuje:

• čerpací stanice a cisterny s palivem,
• vysílače mobilních sítí,
• kamiony a dopravní logistiku,
• datacentra,
• kanceláře vojenských a bezpečnostních struktur ve všech ukrajinských městech,
• náborová střediska (TCK).

V jiném příspěvku jde ještě dál: strategické prostředky podle něj dávají smysl jedině tehdy, pokud by šlo o „jeden zdrcující, plně odzbrojující úder“, po němž by Ukrajina nemohla vést válku ani udržet fungování státu. Sám přitom přiznává, že politické vedení Kyjeva dosud terčem nebylo, a že to není technická nemožnost, ale vědomá volba. „Kdyby chtěli zabít Zelenského a jeho okolí, byla už tisícovka možností,“ napsal.

Oficiální Moskva mluví jinak

Tady se otevírá trhlina, která je pro pochopení ruské debaty klíčová. Zatímco Živov posouvá veřejnou diskusi k otevřenému nátlaku na chod ukrajinských měst, ruské ministerstvo obrany drží jinou linku. Oficiální sdělení k útoku z 2. června hovoří o zásazích na obranný průmysl v Kyjevě a dalších městech, vojenská letiště a „palivovou a dopravní infrastrukturu využívanou v zájmu ozbrojených sil Ukrajiny“. Cíle úderu byly podle ministerstva dosaženy, všechny určené objekty zasaženy.

Rozdíl není kosmetický. Oficiální formulace stále drží rámec vojenských cílů, byť široce pojatých. Živov ho vědomě opouští. Pumpy, vysílače, cisterny a datacentra nejsou vojenská infrastruktura. Jsou to tepny každodenního fungování milionového města. A právě o ně mu jde.

Nejde přitom o osamělý hlas. Proruský válečnický komentariát, síť telegramových kanálů s miliony odběratelů, dlouhodobě tlačí na tvrdší postup. Živov veřejně kritizuje rigidní systém velení, pomalé rozhodování a byrokracii, která podle něj brání rychlé adaptaci. Není to důkaz rozkolu v generálním štábu. Je to ale hlasitá nespokojenost „jestřábího“ informačního okruhu, která formuje veřejnou debatu a vytváří tlak na eskalaci.

Rozsah útoku z pohledu Kyjeva

Čísla z ukrajinské strany ukazují, že i v rámci dosavadní strategie jde o mimořádnou intenzitu. Ukrajinské vzdušné síly evidovaly v noci na 2. června celkem 729 prostředků vzdušného napadení. Protivzdušná obrana sestřelila 40 raket a 602 drony. Zásahy byly hlášeny na 38 lokacích po celé zemi, hlavní směr mířil na Kyjev.

Co přesně bylo zničeno a jaký je dlouhodobý dopad na ukrajinský obranný průmysl, otevřené zdroje nepotvrzují. Ruská strana tvrdí úspěch. Ukrajinská strana potvrzuje rozsah, ale nezveřejňuje detailní hodnocení škod. Nezávislý ověřený přehled zničených kapacit chybí. Právě tato mezera živí Živovovu argumentaci: pokud by údery skutečně fungovaly, proč ukrajinské drony stále létají na ruské území?

Co to znamená pro Česko a Alianci

Případná eskalace směrem, který Živov navrhuje, by měla přímé důsledky i pro Českou republiku. Podle Eurostatu měla ČR ke konci března 2026 pod dočasnou ochranou 379 820 lidí z Ukrajiny, což je nejvyšší poměr v celé EU: 34,8 osoby na tisíc obyvatel. EU ochranu prodloužila do března 2027 s výslovným odkazem na pokračující ruské útoky na civilisty.

Praha na útoky proti infrastruktuře reaguje prakticky. V únoru 2026 české ministerstvo zahraničí odeslalo na Ukrajinu 55 generátorů. Důvod byl konkrétní: podle ukrajinské strany bylo v důsledku útoků na energetiku 1,7 milionu lidí bez tepla a 1,4 milionu bez elektřiny. Pokud by se k energetice přidaly i paliva, komunikace a logistika, tedy přesně to, co Živov navrhuje zasáhnout, tlak na civilní obyvatelstvo by se násobil. A s ním i motivace k odchodu ze země.

NATO reagovalo den po útoku. Generální tajemník Mark Rutte na společné tiskové konferenci se Zelenským v Kyjevě 3. června odsoudil bombardování civilistů a civilní infrastruktury a spojil reakci s další dodávkou protivzdušné obrany. Výslovně zmínil i českou muniční iniciativu. Podle nás platí: každá další eskalace dosud vedla spíš k upevnění západní podpory Ukrajiny než k ústupkům.

Kde je hranice mezi komentářem a strategií

Živov není generál ani politik. Je to válečný publicista s velkým dosahem, který veřejně formuluje to, co část ruského proválečného tábora považuje za logický další krok. Jeho požadavky zatím nemají oporu v oficiálních ruských sděleních; ministerstvo obrany stále veřejně mluví o vojenských cílech. Ale posun v rétorice je patrný. Slovo „infrastruktura“ se v ruských komuniké objevuje stále častěji a jeho definice se rozvolňuje.

Sedm set dvacet devět prostředků vzdušného napadení za jednu noc. A muž u Telegramu, který říká, že to nestačí.