Slovensko prodalo protivzdušný systém, který může skončit v Rusku. Nevydělalo nic, ale prostředník inkasoval čtvrt miliardy

Slovenské ministerstvo obrany prodalo soukromé firmě z Krupiny dvě baterie protivzdušného kompletu 2K12 KUB, celkem šestnáct samohybných odpalovacích zařízení, dvě řídicí stanice, přepravníky i kompresorovou stanici. Stát za ně podle ministra Roberta Kaliňáka inkasoval řádově desítky tisíc eur. Jenže dokumenty, které začátkem června 2026 zveřejnil exministr Jaroslav Naď, ukazují, že tatáž technika byla vzápětí smluvně prodána rumunské firmě za 10 milionů eur bez DPH, a v certifikátu konečného uživatele pro ugandské ministerstvo obrany už figuruje částka 11,21 milionu eur. Rozdíl mezi tím, co dostal stát, a tím, co technika generovala o obchodní stupeň dál, se pohybuje v řádu čtvrt miliardy korun.

Šrot za 301 eur za tunu

Klíč k celému příběhu leží v jednom dokumentu: rámcové smlouvě 2021/900-HM, kterou 30. července 2021 podepsal tehdejší ministr obrany Jaroslav Naď s firmou Robus. Smlouva umožňuje slovenské armádě zbavovat se takzvaného neupotřebitelného materiálu a stanovuje ceny nikoli za konkrétní kusy techniky, ale za tunu hmotnosti podle kategorie. Bojová technika na pásových i kolových podvozcích vychází na 301 eur za tunu.

Pokud byly dvě baterie KUB zařazeny do tohoto režimu, stát je formálně neprodával jako raketový komplet protivzdušné obrany s tržní hodnotou. Prodával tuny materiálu. Otázka, kdy přesně se funkční zbraňový systém administrativně proměnil v šrot, je jádrem celé kauzy, a konkrétní rozhodnutí, protokol nebo interní rozkaz ministerstva z let 2023–2024, který by tento překlop doložil, rezort dosud nezveřejnil.

Co přesně odešlo ze Slovenska

Systém 2K12 KUB je sovětský mobilní prostředek protivzdušné obrany. Jedna palebná baterie se skládá z řídicího a naváděcího radiolokátoru, čtyř samohybných odpalovacích zařízení a dvou nabíjecích přepravníků. Dvě baterie tedy znamenají osm odpalovačů, dvě radarové stanice a kompletní logistické zázemí.

Nejde o muzejní exponát. Podle technického profilu Armády ČR je KUB určen k ničení letounů, vrtulníků, střel s plochou dráhou letu i bezpilotních prostředků ve vzdálenostech 4 až 23 kilometrů a výškách 25 až 10 000 metrů. Česká armáda ho ještě donedávna vedla jako způsobilý systém. Je starý, ale modernizovatelný, a právě proto mají jeho díly, radarové prvky i celé odpalovače reálnou vojenskou i obchodní hodnotu.

Opozice z řad Demokratů tvrdí, že technický posudek potvrzuje vyhovující stav techniky. Ministerstvo naopak argumentuje, že šlo o nefunkční zdroj náhradních dílů. Bez zveřejnění konkrétního vyřazovacího dokumentu nelze spor rozhodnout.

Prostředník z Krupiny a cesta do Ugandy

Firma Robus z Krupiny se na svém webu prezentuje jako obchodník se zbraněmi, vojenskou technikou i druhotnými surovinami. V registru partnerů veřejného sektoru jsou jako koneční uživatelé výhod uvedeni Ľubomír Rondík a Tomáš Križan. Rámcová smlouva s ministerstvem výslovně počítá s tím, že odebraný materiál může firma využít „na další obchodní účely“, další přeprodej tedy nebyl mimo logiku smluvního vztahu.

Dokumenty prezentované Naďem a citované Aktuality.sk ukazují kupní smlouvu mezi Robusem a rumunskou firmou SC Romanian Allied International Defense na 10 milionů eur bez DPH. V certifikátu konečného uživatele figuruje ugandské ministerstvo obrany a částka 11,21 milionu eur. Veřejný důkaz o tom, že by technika měla putovat dál do Ruska, se nepodařilo dohledat; doložená je Uganda, nikoli Moskva. Už samotný nekontrolovaný odchod vojensky použitelného kompletu z alianční země do třetí země v subsaharské Africe je ale bezpečnostní problém, který by měl znepokojovat celé NATO.

Kdo nese odpovědnost a co se dá ještě zastavit

Politická odpovědnost se přehazuje jako horký brambor. Naď ukazuje na Kaliňáka, který techniku fakticky vydal z armádního majetku. Kaliňák ukazuje na Naďa, který podepsal rámcovou smlouvu umožňující celý mechanismus. Strana Demokrati podala trestní oznámení pro podezření z nehospodárného nakládání s majetkem státu, zneužití pravomoci veřejného činitele a sabotáže. K začátku června 2026 se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat potvrzení o vznesení obvinění.

Právní páka přitom existuje. Export výrobků obranného průmyslu mimo EU licencuje slovenské ministerstvo hospodářství a zákon 392/2011 mu ukládá licenci zrušit, pokud:

• byla udělena na základě nepravdivých či neúplných údajů,
• vyžadují to zahraničněpolitické nebo bezpečnostní zájmy Slovenska,
• nebyly dodrženy podmínky licence.

Pokud technika ještě neopustila slovenské území, stát má nástroj, jak transakci zastavit. Pokud už je v Rumunsku nebo na cestě do Kampaly, praktická reverze se přesouvá do roviny trestní a mezinárodněprávní, a výrazně se komplikuje.

Systémová díra, nejen slovenský problém

Podobné riziko může vzniknout v jakékoli zemi NATO, kde se vojenský komplet administrativně překlopí z režimu zbraňového systému do režimu přebytečného materiálu oceňovaného hmotností. Přímo srovnatelný případ, funkční komplet protivzdušné obrany odepsaný jako šrot a soukromě přeprodaný za miliony, se v otevřených zdrojích z jiných aliančních zemí nepodařilo dohledat. To neznamená, že neexistuje. Znamená to, že slovenský případ odhaluje mechanismus, který dosud nikdo systematicky nekontroloval.

Dvě baterie KUB za desítky tisíc eur opustily slovenský stát jako tuny materiálu. O obchodní stupeň dál se z nich stal komplet za čtvrt miliardy korun s konečnou adresou v Ugandě. Kam poputují potom, zatím neví ani Bratislava.