Putinovi skoro praskla cévka: v projevu nešetřil Západ, a zejména EU. Tvrdí, že „začali prohrávat“, tak kradou

Vladimir Putin vystoupil v pátek 5. června 2026 na plenárním zasedání Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra s projevem, který měl formu ekonomické přednášky, ale obsah politického útoku. Západ podle něj „začal prohrávat v konkurenčním boji“, a proto rozložil pravidla, která sám vytvořil. Finance, logistiku i technologie prý proměnil v nástroj „nepoctivé konkurence“. A zmrazení ruských mezinárodních rezerv označil za „v podstatě krádež“. Zvlášť ostře přitom mířil na Evropskou unii, a měl k tomu konkrétní důvody.

Proč právě EU dostala nejvíc prostoru

Putinova rétorika proti Západu není nová. Na letošním SPIEF ale Evropská unie nebyla jen součástí obecného „Západu“, stala se hlavním terčem. Důvod je prostý: v evropské finanční infrastruktuře leží drtivá většina zmrazených ruských suverénních aktiv. Podle výsledků Euroclear za rok 2025 držela tato belgická clearingová instituce ke konci loňského roku 195 miliard eur sankcionovaných ruských aktiv.

Putin si ale EU vzal i z jiných stran. Mluvil o „evropské byrokracii“, která oslabuje pozici kontinentu ve světové ekonomice. Srovnával ruský státní dluh, podle něj 16,4 % HDP, s dluhem eurozóny kolem 90 % HDP. A kritizoval evropskou energetickou politiku jako krátkozrakou.

Co Putin myslí „krádeží“ a co dělá EU ve skutečnosti

Formulace „sankce a blokování, a v podstatě krádež mezinárodních rezerv Ruska“ zní jednoznačně. Realita unijního režimu je ale složitější. EU nepracuje s konfiskací jistiny ruských aktiv. Rada EU v květnu 2024 schválila využití čistých mimořádných výnosů, tedy úroků a zisků, které zmrazená aktiva generují, na podporu obrany a obnovy Ukrajiny. Samotná jistina má zůstat imobilizovaná, dokud Rusko neukončí agresi a nenahradí škody. To potvrdila i Evropská rada v prosinci 2025.

Putinova zkratka „krádež“ tedy cíleně stírá rozdíl mezi zmrazením a zabavením. Je to rétorická volba, ne popis právního stavu.

Čísla, která znějí přesvědčivě, ale nejsou plně srovnatelná

Jedním z nejefektnějších momentů projevu bylo srovnání zadlužení. Rusko na 16 % HDP, eurozóna na 90 %. Směr tvrzení není vymyšlený, evropské zadlužení je skutečně vysoké a jarní prognóza Evropské komise počítá s dalším růstem dluhu. Jenže Putinovo ruské číslo pracuje zjevně s užší metodikou. Mezinárodní měnový fond pro rok 2026 uvádí ruský vládní dluh na 19,1 % HDP, tedy o téměř tři procentní body výš. Obě čísla navíc nejsou plně metodicky souměřitelná: jiná definice vládního sektoru, jiný rok, jiný rozsah závazků.

Podobně Putin operoval s podílem BRICS na světovém růstu: 49 % ročního přírůstku globálního HDP za posledních pět let oproti 18 % u G7. Čísla mají podpořit narativ o slábnoucím Západu a nastupujícím nezápadním řádu. Jsou to ale agregáty, které zahrnují Čínu a Indii, jejichž ekonomická dynamika s Ruskem souvisí jen volně.

Komu Putin vlastně mluví

SPIEF není náhodná kulisa. Fórum je koncipované jako ruská odpověď na Davos, výkladní skříň pro zahraniční elity, investory a partnery z globálního Jihu. Putinův projev proto míří na tři publika najednou. Domácímu obecenstvu nabízí příběh o Rusku, které stojí proti slábnoucí Evropě. Zemím mimo západní sankční okruh vysílá varování: kdo drží rezervy v dolarech a eurech, riskuje, že o ně přijde. A Evropě adresuje tlakový vzkaz, ne nabídku.

Podle nás je celý projev spíš obhajobou stávající linie než oznámením nové politiky. Putin nenaznačil konkrétní odvetný krok. Nabídl rámec (alternativní platební infrastrukturu, obchod v národních měnách, digitální finanční aktiva), ale žádnou novou smlouvu. Ve stejný den navíc odmítl návrh Volodymyra Zelenského na osobní schůzku s tím, že v ní „nevidí smysl“. Ekonomický projev a válečná komunikace tu splynuly v jedno.

Český rozměr: nepřímý, ale existující

Česko se jako členský stát EU podílí na sankčním režimu a samo zmrazilo část ruského státního majetku na svém území. Hlavní balík suverénních rezerv, o kterém Putin mluví, ale neleží v ČR, klíčovým uzlem je Euroclear v Belgii. Pro českou ekonomiku je přitom důležitější reálný stav eurozóny než Putinova rétorika. ČNB v jarní zprávě o měnové politice počítá se zpomalením domácí aktivity letos a opětovným zrychlením příští rok. Samotný projev není tržní událost.

Putinův útok na euro a EU je ve výsledku pokusem přebalit sankční střet do příběhu o nespolehlivé západní finanční architektuře. Cílem není přesvědčit Brusel, je to nabídka pro ty, kdo hledají důvod nedržet rezervy v eurech.