Putin se snaží vtáhnout Evropu do války a Ukrajinci apelují na NATO: „Zasáhněte, nesmí do agrese zapojit i Bělorusko“

Načasování nebylo náhodné. Zatímco ministři zahraničí NATO a Ukrajiny zasedali u neformální večeře, kterou ve švédském Helsingborgu hostila ministryně Maria Malmer Stenergardová za přítomnosti generálního tajemníka Marka Rutteho, ruské ministerstvo obrany prostřednictvím agentury TASS hlásilo, že v rámci společných cvičení byly do prostoru běloruské brigády vybavené systémy Iskander-M dopraveny „speciální prostředky“, tedy jaderná munice. Kreml tak poslal signál nejen Kyjevu, ale celému východnímu křídlu Aliance. Sybiha na to reagoval výzvou k „silnému kolektivnímu odstrašení“, kterou publikoval na síti X a kterou citoval Kyiv Post. Nechtěl přímý vstup NATO do války. Chtěl něco jiného, a konkrétnějšího.

Co přesně Sybiha po Alianci žádal

Slovo „zasáhněte“ v Sybihově podání neznamená letadla nad Ukrajinou. Ukrajinský ministr ve svých veřejných výrocích požadoval čtyři věci: tvrdší odstrašení vůči režimům v Moskvě i Minsku, kroky zabraňující rozšíření agrese přes běloruský směr, pokračování dodávek přes program PURL a vyšší obranné výdaje spojenců. K tomu přidal formulaci, že Ukrajina nechce být jen příjemcem pomoci, ale „přispěvatelem bezpečnosti, dárcem a partnerem připraveným sdílet zkušenosti“.

Praktický překlad té poslední věty už existuje. Centrum JATEC, společný projekt NATO a Ukrajiny, přenáší bojové lekce z fronty do alianční doktríny, taktiky a výcviku. Sybiha tím říkal: pomáháme vám rozumět válce, kterou za vás vedeme. Pomáhejte nám ji přežít.

Rutte na předministerské tiskové konferenci 20. května rámoval podporu Ukrajiny jako „podstatnou, předvídatelnou a udržitelnou“ a připojil tvrdá čísla: program PURL od svého spuštění v létě 2025 dodal zhruba 70 % všech střel pro ukrajinské baterie Patriot a 90 % munice pro další systémy protivzdušné obrany. Apel Kyjeva tedy nemířil do prázdna, mířil na zachování konkrétního proudu zbraní, bez kterého by ukrajinská PVO přestala fungovat.

Proč je Bělorusko víc než logistické zázemí

Běloruské území slouží Moskvě jako vojenský nástroj od začátku invaze. Květnová cvičení ale posunula jeho roli o stupeň výš. Podle ruského ministerstva obrany se manévrů 19.–21. května 2026 účastnilo přes 64 000 vojáků, více než 7 800 kusů techniky, přes 200 odpalovacích zařízení, více než 140 letounů, 73 hladinových lodí a 13 ponorek. Běloruské jednotky přitom pracovaly s jadernou municí pro Iskandery. Putin a Lukašenko cvičení společně sledovali.

Srovnání s předchozími manévry je výmluvné. Už cvičení ZAPAD-2025 v září loňského roku hodnotila EU jako vážnou bezpečnostní obavu a kritizovala jeho neprůhlednost. Rutte tehdy na tiskové konferenci připomněl, že rusko-běloruské manévry opakovaně překračují předem oznámený rozsah. Rozdíl je v tom, co Moskva tentokrát řekla nahlas: veřejně oznámila přesun jaderné munice k běloruské brigádě. U ZAPADu-2025 nic takového nezaznělo.

Naše dedukce je přímočará: Kreml nejen cvičí, ale záměrně komunikuje jadernou přítomnost v Bělorusku jako nátlakový nástroj. Načasování (tentýž den, kdy NATO jednalo s Ukrajinou) velmi silně naznačuje koordinovaný signál.

Co to znamená pro východní křídlo a Česko

Větší vojenská role Běloruska zkracuje varovné doby pro Polsko, pobaltské státy i Slovensko. Zvyšuje tlak na alianční protivzdušnou obranu, průzkum a schopnost rychle přesouvat síly. A zvětšuje riziko incidentů, právě těch, na které NATO už reaguje.

Rutte 20. května připomněl konkrétní případ: 19. května rumunská F-16 v rámci Baltic Air Policing sestřelila dron nad estonským vzdušným prostorem. Série narušení aliančního vzdušného prostoru ruskými drony a letadly vedla už na podzim 2025 ke spuštění operace Eastern Sentry, v jejímž rámci NATO nasadilo dodatečné stíhače, vrtulníky, transportní letouny, systémy PVO, průzkumné letouny a fregaty.

Pro Česko není východní křídlo abstrakce. České síly jsou součástí mnohonárodního bojového uskupení na Slovensku, které lze v krizi rozšířit až na brigádu. Případné zapojení Běloruska do aktivních operací by znamenalo vyšší nároky na logistiku, průchodnost přesunů a české příspěvky do alianční obrany.

A právě tady naráží český závazek na realitu čísel. NATO na haagském summitu v červnu 2025 přijalo cíl 5 % HDP na obranu do roku 2035, z toho 3,5 % na jádrové obranné výdaje a 1,5 % na související bezpečnostní výdaje. Česká vláda v březnu 2025 schválila růst na 2,2 % v roce 2026 a 3 % v roce 2030. Ministerstvo obrany samo přiznává, že nové haagské cíle kladou vyšší nároky. Mezi 2,2 % a 5 % je propast, kterou nelze překlenout rétorickým závazkem.

Odstrašení místo eskalace, ale stačí to?

V Helsingborgu nebyl veřejně oznámen žádný nový balík opatření specificky zaměřený na Bělorusko. Žádný nový typ zbraně pro Ukrajinu, žádná nová operace na běloruské hranici. Rutte na závěrečné tiskové konferenci 22. května zopakoval důraz na článek 5, pokračování PURL a podporu Ukrajiny. Na otázku, co by následovalo po případném ruském použití jaderných zbraní, odpověděl jedinou větou: „Reakce bude devastující.“ Záměrná nejednoznačnost je součástí strategie.

NATO veřejně nekomunikuje bezprostřední očekávání otevřené války s Ruskem. Mluví o přímém ohrožení své bezpečnosti, o odstrašení, o schopnosti reagovat. Sybiha to na X označil za „klíčový moment“ války. Podle nás má pravdu, ne proto, že by se válka zítra přelila přes polskou hranici, ale proto, že Moskva systematicky testuje, jak daleko může jaderné zastrašování přes Bělorusko posunout, aniž by narazila na alianční odpověď, která ji zastaví.

Právě v tom je jádro Sybihovy výzvy: ne „vstupte do války“, ale „nedovolte, aby se válka rozšířila, protože každý den bez odpovědi je pro Kreml pozvánka k dalšímu kroku“.