Válečná výroba valí naplno. Rusko může každý měsíc odpálit 100 balistických raket a s jeho zásobami to ani nehne

Číslo zveřejnila Ukrainska Pravda 4. června 2026 jako odpověď HUR na redakční dotaz. Den předtím, 3. června, mluvil Volodymyr Zelenskyj na zasedání Rady NATO–Ukrajina o ještě vyšším odhadu, zhruba 120 balistických raket měsíčně z ruských výrobních linek. Rozdíl mezi oběma čísly není rozpor: Zelenskyj hovořil o celkové výrobní kapacitě, HUR o udržitelném bojovém tempu, při kterém sklady neklesají. Právě ta druhá cifra je znepokojivější. Říká totiž, že Rusko si u balistických střel vybudovalo průmyslovou základnu pro dlouhou válku a že samotné čekání na „vystřílení“ protivníka přestává být realistická strategie.

Tři výrobní linky, ne jedna

Za číslem 100 nestojí jediná továrna ani jediný typ střely. HUR rozkládá ruskou balistickou produkci do tří kategorií. Nejdůležitější je raketa 9M723 pro systém Iskander-M, jejíž roční výroba v roce 2026 dosahuje podle rozvědky až 700 kusů, tedy 55 až 60 měsíčně. Druhou složkou jsou střely RM-48U pro systémy S-300PM a S-400, které Rusko masově přeorientovalo na údery proti pozemním cílům. Tady HUR zaznamenává nejstrmější nárůst: z více než 200 kusů v roce 2025 na více než 480 v roce 2026, tedy až 40 měsíčně. Třetí kategorií je hypersonický Kinžal (Ch-47M2) s odhadovanou roční produkcí až 60 kusů.

Sečteno: měsíční souhrn balistické produkce se pohybuje kolem 100 až 105 raket. Právě proto HUR tvrdí, že Rusko může takové tempo odpalování udržet bez viditelného poklesu zásob. Nejde o bezedný sklad, jde o to, že výroba stačí pokrývat spotřebu.

Jak velké jsou zásoby a co z toho plyne

Přesný aktuální stav ruských raketových skladů HUR v červnové odpovědi nezveřejnilo. Nejbližší veřejně dostupný inventurní údaj pochází z 15. června 2025, kdy rozvědka odhadovala přes 1 950 strategických střel, z toho až 500 Iskander-M a až 150 Kinžalů. Od té doby uplynul rok intenzivního odpalování i intenzivní výroby. Dedukce je prostá: formulace „ani nehne“ neznamená, že sklady jsou nevyčerpatelné, ale že se plní zhruba stejným tempem, jakým se vyprazdňují.

Srovnání s dřívějšími roky ukazuje strukturální posun. Podle investigace Kyiv Independent vyrobilo Rusko v předchozích dvanácti měsících přes 700 Iskanderů, zhruba trojnásobek roku 2023. Proti roku 2025 už nejde o skok, spíš o udržení vysokého plateau. Ruský zbrojní průmysl přešel z krizového náběhu do sériového režimu.

Proč sankce nezabrzdily Votkinsk

Klíčovým uzlem výroby 9M723 je Votkinský strojírenský závod v Udmurtsku. Investigace Kyiv Independent popisuje, jak závod rozšiřoval kapacity díky dodávkám výrobní techniky z Číny, Tchaj-wanu a Běloruska, přepravované přes soukromé ruské prostředníky. Na portálu HUR War&Sanctions je u Votkinska uvedeno i zařízení od českého výrobce, nepříjemný detail, který ukazuje, jak daleko sahají sankční úniky.

Problém je širší než jeden závod. Na konci května 2026 Kancelář prezidenta Ukrajiny předvedla evropským diplomatům součástky z ruských střel a dronů sestřelených při útoku 24. května. Mezi výrobci figurovaly firmy ze Švýcarska, Německa, USA, Británie, Japonska i Číny; některé komponenty byly vyrobeny letos. U střely Ch-101 ukrajinští experti napočítali přes sto zahraničních součástek. Sankce ruskou výrobu zpomalují, ale nezastavují. A právě tady leží skutečné úzké hrdlo: ne v počtu raket ve skladech, ale v přístupu k obráběcím strojům, elektronice a přesným komponentům.

Ukrajinská PVO: drony zvládá, balistika bolí

Květnová bilance ukrajinského ministerstva obrany ukazuje obě strany mince. Z 8 150 útočných dronů PVO zachytila 7 476, úspěšnost přes 91 %. Jenže z 211 křižujících a balistických střel sestřelila jen 112, tedy něco přes 53 %. Mezi sestřely byly i dva Kinžaly a deset Iskander-M/KN-23, což vyvrací představu, že balistické střely jsou automaticky nezachytitelné. Ale poměr zůstává alarmující.

Právě proto ukrajinská strana před červnovým Ramsteinem znovu tlačila na jednu konkrétní položku: rakety PAC-3 pro systém Patriot. Ministr obrany na jednání s NATO zdůraznil potřebu protibalistických kapacit včetně programů PURL a JUMPSTART. Logika je jasná:

• Levné drony musí zachycovat levné prostředky: interceptorové drony, elektronický boj, mobilní protiletadlové systémy.
• Drahé rakety PAC-3 musí zůstat vyhrazené pro balistické cíle, kde alternativa neexistuje.

Pokud Západ nedodá dostatek interceptorů, ruských sto balistických raket měsíčně bude znamenat častější dlouhé poplachy, vyšší tlak na města a kritickou infrastrukturu a kratší intervaly mezi masovými údery. Už v květnu Ukrajina evidovala útok s 1 567 drony a 56 raketami najednou.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Iskander-M má podle databáze CSIS dosah až 500 km a je trvale nasazen i v Kaliningradu, odkud ohrožuje východní křídlo NATO. Kinžal s uváděným dosahem 1 500 až 2 000 km rozšiřuje ruský úderný perimetr hluboko do kontinentu. Český strategický dokument Dlouhodobý výhled pro obranu 2035 hodnotí ruskou agresi jako zásadní evropské bezpečnostní riziko; přímý útok na území ČR považuje za málo pravděpodobný, ale útok na některý spojenecký stát nevylučuje. Pro Česko jde tedy spíš o zhoršení celkového evropského prostředí raketové hrozby než o bezprostřední scénář typu Ukrajina.

Z české pomoci je ve veřejných zdrojích doložená především muniční iniciativa, jejíž pokračování premiér potvrdil v lednu 2026. Samostatný český balík přímo označený jako dodávka protibalistické PVO typu Patriot se v otevřených zdrojích dohledat nepodařilo. Česká armáda nicméně posiluje ochranu vzdušného prostoru východního křídla NATO; od února 2026 působí v Polsku česká vrtulníková jednotka.

Podstata zprávy HUR není v tom, že Rusko má nekonečný sklad. Je v tom, že si u balistických střel vytvořilo výrobní cyklus, který bojovou spotřebu stíhá doplňovat. Kdo chce tento cyklus přerušit, musí mířit na tři věci najednou: interceptory pro Ukrajinu, sankce na výrobní technologie a přerušení dodavatelských řetězců, které stále končí ve Votkinsku. Zatím se to nedaří dost rychle.