Rusové ztrácí 90 % vojáků, přesto lezou do pasti jeden za druhým opakovaně. Zkouší štěstí

norová hlášení z východní Ukrajiny vykreslují obraz, který se opakuje den za dnem: malé infiltrační skupiny po třech až pěti vojácích vyrazí směrem k ukrajinským liniím a většina z nich je zničena ještě na přístupech. Příslušník 66. mechanizované brigády Vasyl Denysjuk v lednovém vysílání Army TV popsal, že drónů je dost na všechny, a kill zóna se rozšířila natolik, že zasahuje i ruské minometné obsluhy a operátory bezpilotníků. Přesto ruské velení útoky opakuje. Proč?

Dvacet kilometrů pěšky do ohně

Klíč k pochopení ztrát leží v tom, co se změnilo oproti dřívějším fázím války. Velké mechanizované kolony, které Rusko posílalo v prvních měsících, nahradily malé pěší skupiny. Důvod je prostý: technika se kvůli ukrajinské drónové a průzkumně-palebné síti k linii dotyku prakticky nedostane. Příslušník 3. útočné brigády s volacím znakem „Disney“ v únoru 2026 pro ArmyInform popsal, že ruská pěchota musí k vlastním předním pozicím ujít přes dvacet kilometrů pěšky. Obrněná vozidla stojí daleko v týlu. Vojáci dorazí vyčerpaní, dehydratovaní, někteří se podle ukrajinských zdrojů živili ledem. A pak vstoupí do kill zóny.

Ta funguje jako vrstvená past: nepřetržitý průzkum drony, zahuštěná obrana, palebné prostředky připravené na předem zmapovaných infiltračních trasách. Na lymanském směru sahá její efekt podle vojáků až dvacet kilometrů do hloubky. Skupinka, která vyrazí z výchozího bodu, je sledována prakticky od první minuty.

Čísla, která mluví jasně

Ve veřejně dohledatelných zdrojích z února 2026 se nepodařilo najít čerstvé, přesně datované potvrzení „devadesátiprocentních ztrát“ pro konkrétní den na lymansko-kupjanském úseku. Nejtvrdší ověřené údaje ale ukazují realitu, která se tomuto číslu blíží:

• 63. mechanizovaná brigáda hlásí za samotný leden 2026 celkem 654 zničených ruských vojáků ve svém sektoru u Lymanu. Její příslušník Rostyslav Jašyšyn mluví o „obrovském množství jednorázové pěchoty“.
• Některé ruské útočné jednotky po nasazení klesly na 33–35 % původního stavu, přestože jiné měly před bojem přes 90% doplněnost. Propad je tedy dramatický a rychlý.
• Vrchní velitel Oleksandr Syrskyj v únoru zveřejnil, že ukrajinské drónové jednotky v lednu eliminovaly téměř 29 700 ruských vojáků, zatímco Rusko ve stejném měsíci naverbovalo jen 22 000 lidí.
• Generální tajemník NATO Mark Rutte na Mnichovské bezpečnostní konferenci v únoru 2026 uvedl, že Rusko za prosinec a leden přišlo o 65 000 lidí při „velmi malých ziscích“. Postup ruské armády přirovnal k rychlosti zahradního šneka.

Titulkových „90 %“ tedy nelze brát jako plošný denní průměr pro celou frontu. Jako popis toho, co se děje konkrétním útočným skupinám na přístupech k Lymanu, je ale číslo v souladu s opakovanými svědectvími z fronty.

Kalkulace, ne chaos

Bylo by snadné číst opakované útoky jako projev zoufalství. Jenže ruské velení za nimi má operační logiku. Směr Borova–řeka Oskil–Lyman–Slovjansk–Kramatorsk je klíčová osa pro ovládnutí zbytku Doněcké oblasti. Viktor Trehubov, mluvčí skupiny sil Charkov, opakovaně popisuje ruský záměr obklíčit Lyman z více stran. Třetí armádní sbor už v prosinci 2025 hlásil zhruba čtyřicet ruských útoků denně na přístupech k městu, žádný nevedl k průlomu, ale tlak nepolevil ani o den.

Malé skupiny plní v tomto schématu dvojí roli. Buď některá projde mezerou v obraně, nebo přinejmenším donutí Ukrajince spotřebovat drony a munici. Je to cynický, ale racionální kalkul: vyměnit lidské životy za postupné opotřebení protivníka. Podle zástupce 95. výsadkové brigády Konstantyna Revuckého existuje ještě třetí motiv: nižší velitelé někdy posílají vojáky do sebevražedných útoků, aby zakryli vlastní organizační problémy před nadřízenými. Když všichni padnou, nikdo nehlásí stížnost.

U Kupjansku ukrajinské zdroje popisují motivaci přes takzvané „vynulování“, tedy zabíjení vlastních vojáků k udržení poslušnosti. Morálka je nízká. Přesto útoky pokračují.

Co drží obrana, a co ji vyčerpává

Na dotčených úsecích Ukrajina zatím situaci zvládá. Kupjansk je podle Trehubova z 97 % pod ukrajinskou kontrolou; ruští vojáci drží jen několik budov ve výškových domech, jde přibližně o dvacet aktivních „volacích znaků“. Lyman Rusové nedobyli. Denní svodka Generálního štábu ze 7. února zaznamenala na kupjanském směru 12 útoků a na lymanském 18, čísla vysoká, ale zvládnutelná.

Problém je v délce trvání. Opotřebovací válka funguje oběma směry. Ukrajina spotřebovává drony, munici, rotuje jednotky. Česká muniční iniciativa, o jejímž pokračování jednala Bezpečnostní rada státu začátkem ledna 2026, dodává dělostřelecké granáty; společné prohlášení spojenců počítá s předáním 500 tisíc kusů munice financovaných z více než 1,6 miliardy eur. Právě na úsecích jako Lyman se tahle munice mění v konkrétní zastavené útoky.

Rusko nevyhrává, ale ani nepřestává. Vyměnilo velké jednorázové mechanizované ztráty za trvalý, dávkovaný pěší tlak, a dokud má čím doplňovat řady, bude posílat další skupiny do stejných kill zón. V lednu poprvé ztratilo víc lidí, než kolik jich naverbovalo. Ta křivka se zatím neotočila.