Klaus málem „spadl ze židle“ po projevu Petra Pavla k žákům střední školy. Věří, že Rusko po válce přestane útočit

Dne 2. června 2026 stál Petr Pavel před studenty Střední školy letecké v Kunovicích a mluvil o tom, co přijde po případném konci války na Ukrajině. „Neříkám, že hned potom, co skončí válka na Ukrajině, Rusko zahájí válku proti NATO, ale může a bude pokračovat v tom, co nazýváme hybridní válkou,“ řekl podle ČTK. Zmínil narušování vzdušného prostoru, provokace na hranicích, informační operace a kybernetické útoky. O dva dny později se k tomu v 83. dílu pořadu XTV vyjádřil Václav Klaus. A nebyl nadšený.

Co přesně Pavel řekl, a kde

Nejdřív je potřeba opravit jednu věc, která koluje v titulcích. Pavel v Kunovicích nemluvil k žákům základní školy. Podle oficiálního programu Hradu debatoval se studenty střední školy, konkrétně Střední školy letecké. Základní školu Františka Horenského navštívil až odpoledne v nedalekých Boršicích. Rozdíl mezi patnáctiletými středoškoláky a dětmi z prvního stupně je zásadní a mění celý rámec debaty o tom, zda je „vhodné“ mluvit před mladými lidmi o bezpečnostních hrozbách.

Pavlův výrok sám o sobě nebyl válečnický. Explicitně oddělil přímý vojenský střet NATO s Ruskem od hybridního tlaku. Mluvil o dezinformacích, kyberútocích, vlivových operacích, tedy o věcech, které se dějí už teď a které české bezpečnostní instituce evidují roky.

Klausova reakce: „válkychtivý výrok před školáky“

4. června 2026 vystoupil Klaus v pořadu XTV moderátora Luboše Xavera Veselého. Portál Klaus.cz o tom informoval 8. června pod rámcem: „Pavlův válkychtivý výrok před školáky je nepředstavitelný.“ Formulace „málem spadl ze židle“, která se objevila v mediálním oběhu, se v otevřených zdrojích jako doslovná citace ověřit nepodařila, jde patrně o titulkovou zkratku. Doložitelné je, že Klausovi vadily dvě věci najednou: tvrdý výklad Ruska jako permanentní hrozby a skutečnost, že zazněl ve školním prostředí.

Klaus přitom dlouhodobě zastává pozici, která se od bezpečnostního mainstreamu výrazně odchyluje. V rozhovoru pro Český rozhlas Plus z května 2025 tvrdil, že válku na Ukrajině nelze hodnotit až od 24. února 2022, že Rusko jednalo „pod obrovským tlakem“ a že větší selhání vidí u Západu a mezinárodních institucí. Neřekl doslova, že Rusko po válce přestane útočit. Spíš systematicky odmítá rámec, ve kterém je Rusko hlavním a trvalým bezpečnostním rizikem.

Dva výklady české bezpečnosti

Tady nejde jen o osobní střet dvou prezidentů, současného a bývalého. Jde o střet dvou zásadně odlišných výkladů toho, jak Česko čelí vnějším hrozbám.

Na jedné straně stojí institucionální rámec. BIS ve veřejné výroční zprávě za rok 2024 popisuje pokračující ruské zpravodajské, sabotážní, kybernetické a dezinformační aktivity přímo na českém území. Ministerstvo vnitra definuje hybridní hrozby jako koordinovanou kombinaci informačních, kybernetických, ekonomických a zpravodajských nástrojů a výslovně uvádí ruský model jako rozvinutý příklad. A pak jsou tu Vrbětice: BIS potvrdila podíl ruské GRU na explozích muničního skladu na českém území. To není teorie. To je vyšetřovaný trestný čin.

Na druhé straně stojí klausovský revizionistický výklad, který přenáší větší díl odpovědnosti na Západ a zpochybňuje rozsah ruské hrozby. Je to legitimní politický názor. Ale opírá se o interpretaci, zatímco Pavlův rámec se opírá o data českých bezpečnostních služeb.

Proč záleží na tom, kdo komu co říká

Klaus a Veselý rámují celou věc jako skandál: prezident straší děti válkou. Jenže Pavel nestrašil. Pojmenoval konkrétní neválečné jevy (dezinformace, kyberútoky, vlivové operace) před publikem středoškoláků, kteří za dva roky budou volit. Pokud mají mladí lidé rozumět tomu, proč stát investuje do kybernetické bezpečnosti nebo proč existují programy mediální gramotnosti, musí nejdřív vědět, proti čemu ty nástroje směřují.

Podle nás je debata o hybridních hrozbách před středoškoláky nejen přijatelná, ale potřebná. Klausova výtka by dávala větší smysl, kdyby Pavel před dětmi mluvil o jaderném úderu. To neudělal.

Celý spor nakonec vypovídá víc o tom, jak se v Česku vede debata o bezpečnosti, než o samotném Pavlově výroku. Jedna strana pracuje s daty zpravodajských služeb a oficiálními definicemi hrozeb. Druhá s pocitem, že to přeháníme. Data zatím mluví jasně.