Satelitní snímky odhalily novou čínskou 120m ponorku bez věže. Sonar ji neuslyší, radary neuvidí a Západ neví, co s ní

Analytik Andreas Rupprecht Deino upozornil na první záběr z 29. května, o tři dny později přibyly detailnější snímky od firmy Vantor. Na nich se rýsuje trup s neobvyklou X-zádí, pravděpodobným vodním proudovým pohonem a věží tak nízkou, že ji řada komentátorů zpočátku označila za neexistující. Během jediného týdne se z kuriozity na okraji diskuzních fór stal nejsledovanější námořní příběh roku. A největší problém pro západní zpravodajce není to, co ponorka umí, ale to, že o ní nevědí skoro nic.

Dva projekty, jeden zmatek

Než se ponoříme do detailů, je nutné rozplést zmatek, který na sociálních sítích i v odborných kruzích panuje dodnes. V roce 2026 se totiž objevily dvě čínské podmořské novinky, ne jedna.

Ta první, Type 09V, známý také pod označením 095, se ukázala už v únoru v loděnici Po-chaj u města Chu-lu-tao. Má klasickou velitelskou věž, X-záď a podle Naval News téměř jistě vodní proudový pohon. Jde o očekávaný nástupnický typ čínské jaderné útočné ponorky.

Ta druhá, zachycená koncem května v Šanghaji, je něco jiného. Nemá oficiální označení třídy. Nemá klasickou siluetu. A právě ona vzbudila vlnu spekulací, protože její profil se nepodobá ničemu, co čínské námořnictvo dosud provozovalo.

Co vlastně vidíme na snímcích

Podle analýzy The War Zone měří trup přibližně 120 metrů na délku a 10 až 11 metrů na šířku. Pro srovnání:

• americká Virginia bez prodlouženého modulu: 114,8 m
• francouzská Barracuda/Suffren: 99 m
• americký Seawolf: 107,6 m
• ruský projekt 885 Jaseň: 120 m
• prodloužený USS Jimmy Carter: 138,1 m

Šanghajská novinka je tedy delší než většina západních útočných ponorek a velikostně odpovídá ruské třídě Jaseň. Klíčový rozdíl je ale jinde, v tom, co na trupu téměř chybí.

Původní interpretace zněla „ponorka bez věže“. Britský analytik H. I. Sutton ji 10. června opravil: nejde o úplnou absenci, ale o extrémně malou věž, která drasticky snižuje hydrodynamický odpor, tvorbu vírů a akustický podpis. Klasická věž přitom běžně nese periskopy, komunikační masty a antény a dává posádce přehled při plavbě u hladiny. Její minimalizace je konstrukční kompromis: méně hluku pod vodou výměnou za horší provozní flexibilitu na hladině.

Vodní proudový pohon, který analytici na zádi identifikují, by do téhle logiky zapadal. Na rozdíl od klasického lodního šroubu generuje méně kavitačního hluku, zejména při vyšších rychlostech pod hladinou. Dohromady (nízká věž plus proudový pohon) to dává plavidlo optimalizované pro dlouhý, tichý podhladinový provoz. Tvrdit, že ho sonar „neuslyší“, by bylo přehnané. Říct, že bude výrazně hůř zachytitelné než starší čínské ponorky, je ale oprávněné.

Proč Západ tápe víc než obvykle

Nepotvrzené zůstává prakticky všechno podstatné: oficiální označení třídy, typ pohonu, sonarové sestavy, zbraňová konfigurace, role plavidla i to, zda jde o sériový typ, nebo experimentální platformu. Analytici se neshodnou ani na tom, jestli je určena pro posádku, pro speciální mise, nebo jako nosič podmořských dronů; čínská státní loďařská korporace CSSC přitom v roce 2024 prezentovala koncept velkého bezosádkového podmořského plavidla s podobnou siluetou.

Jenže právě tahle neznalost je podle nás to nejpodstatnější. Nejde o jednu záhadnou ponorku. Jde o tempo.

Viceadmirál Richard Seif ve svém svědectví před americkou komisí USCC v březnu 2026 popsal čínskou podmořskou modernizaci jako systémovou: nové ponorky, senzory na mořském dně, síťová architektura protiponorkového boje a cílené zmenšování americké podmořské výhody. Kontradmirál Mike Brookes z Úřadu námořní rozvědky (ONI) doplnil čísla: Čína provozuje přes 60 ponorek, více než zdvojnásobila kapacitu svých loděnic a od roku 2022 spustila nejméně šest jaderných ponorek třídy Šang III. Do roku 2035 by čínská flotila mohla čítat kolem 80 ponorek, zhruba z poloviny jaderných.

Šanghajská 120metrová novinka tak není izolovaný výstřel. Je dalším dílem skládačky, ve které Čína paralelně rozbíhá více podmořských linií najednou, a západní analytici nestíhají vytvořit pevnou zpravodajskou shodu ani o jedné z nich.

Co to znamená pro NATO, a nepřímo i pro Česko

Bezvěžové nebo téměř bezvěžové ponorky nejsou čínský vynález. Sovětský projekt 673, americký koncept CONFORM, francouzský SMX-31, všechno existovalo na papíře nebo jako studie. Čína ale už v roce 2018 v Šanghaji spustila menší nízkoprofilový demonstrátor. Nový 120metrový trup ukazuje, že z konceptu se stal inženýrský program.

NATO ve Strategickém konceptu 2022 výslovně řadí čínské ambice mezi bezpečnostní výzvy Aliance. Prakticky to v roce 2026 vypadá takto: cvičení Dynamic Manta trénuje koordinovaný lov ponorek pomocí hladinových lodí, vrtulníků a sonobójí, nově zřízená Task Force X-Arctic sází na síťové bezosádkové systémy a trvalé podmořské povědomí. Odpověď na tišší ponorky není jeden „superradar“, ale hustší síť senzorů, rychlejší sdílení dat a víc autonomních platforem pod hladinou.

Pro Česko je dopad nepřímý, ale reálný. Pokud Spojené státy přesouvají stále víc pozornosti do Indo-Pacifiku, evropští spojenci ponesou větší díl hlídek v Severním Atlantiku a Baltu. A to se promítá do aliančních rozpočtů a politických závazků, kterým se Praha nevyhne.

Rychlost, ne neviditelnost

Největší problém pro Západ není „nezachytitelná superzbraň“; takové tvrzení by dnes neobstálo. Problém je, že Čína rozšiřuje počet nových podmořských konceptů rychleji, než se o nich stihne vytvořit analytická shoda. Šanghajská ponorka sama o sobě neotáčí poměr sil na moři. Ale jako signál, že čínský podmořský průmysl už dávno neprodukuje jen kopie sovětských vzorů, je hlasitější než cokoli, co vodní proudový pohon dokáže utlumit.